Kdysi výletní místo milionářů, dnes závan Ameriky počátku 20. století. Vítejte v hotelu Summit Inn v Pensylvánii

Hotel Summit Inn v Apalačských horách v Pensylvánii býval kdysi výletním místem amerických uhlobaronů. V jeho areálu byl dokonce první plechový bazén olympijských rozměrů, ve kterém trénoval vítěz z her v Paříži a Amsterdamu Johny Weissmüller. Díky rodině Shoemakerových, která se o hotel už přes 65 let stará, odolal developerům a přežil i covidovou pandemii. Budova ve stylu neokoloniální španělské architektury upoutala pozornost našeho zpravodaje Pavla Nováka.

S paní Kerry Mae si sedáme ke krbu, od kterého sálá příjemné teplo. Je sice plynový, ale i tak vytváří domáckou atmosféru.

„Moji rodiče se sem nastěhovali v roce 1957,“ začíná vyprávění žena, která tady strávila skoro celý život. „Žiji tu od svých 6 let. Byla jsem zvyklá sedávat na verandě a čekat na ostatní děti, abychom si šly hrát, protože rodiče pořád pracovali.“

Hotel Summit Inn postavili v horském sedle v roce 1907 bohatí průmyslníci z města Uniontown. Na přelomu 19. a 20.století mělo toto desetitisícové město největší podíl milionářů na počet obyvatel v celých Spojených státech.

Zpravodaje Českého rozhlasu Pavla Nováka po hotelu provedla zástupkyně rodiny Shoemakerových, která se o něj stará už 65 let

Jak vypráví paní Kerry, zbohatli na těžbě uhlí a výrobě koksu. Pro stavbu horského hotelu se rozhodli, protože hledali únik před letními vedry. Tehdy ještě žádná klimatizace nebyla.

Nesmrtelný genius loci

Na začátku 20. století to prý v hotelu Summit Inn opravdu žilo. Hrálo a tančilo se tam každý den. Klientela byla bohatá a nebyla o ni nouze. Po 2.světové válce začal průmysl v Pensylvánii upadat a také hotel už nebyl tolik vyhledávaným místem jako dřív.

Společnost, která hotel vlastnila v 50.letech, najala otce paní Kerry jako manažera, aby secesní skvost zase pozvedl. Když přijel a viděl, v jakém byl hotel stavu, byl prý hodně zklamaný a v rozpacích.

„Byly tu na patře i pokoje, které měly koupelnu na chodbě. To se otec rozhodl změnit. Pozval sem nahoru několik kamarádů, hned asi po půl roce, co jsme se sem nastěhovali. Spolu s nimi upravil prvních několik pokojů, protože ho mrzelo, jak to tu vypadalo,“ vzpomíná.

Na začátku 20. století to prý v hotelu Summit Inn opravdu žilo. Hrálo a tančilo se tam každý den

Tři generace plné lásky

Odemykáme jeden z pokojů a mě se prakticky okamžitě zmocňuje úžas. Místnosti dominuje postel s nebesy. Pelesti jsou sice trochu odřené, ale to jen podtrhuje skutečnost, že jde opravdu o původní vybavení hotelu. Nová je jen televize a lednička, jinak je všechno z počátku 20. století. Pokoj je laděný do krémové barvy. Stojí tu proutěná křesla, gauč a původní jsou snad dokonce i spony na záclony.

Postel s nebesy v jednom z hotelových pokojů vybavených dobovým nábytkem

„Spravovat takovou budovu, to se musí dělat s láskou. Můžete postavit úplně nový dům nebo vybudovat hotel nějakého řetězce. Za deset let se to strhne a postaví něco jiného. Nic to neznamená. Ale tento hotel je něco jiného. To je skutečně bytelná dřevěná stavba. Už tady na tom sedlu kopce stojí 116 let,“ zamýšlí se Karen.

Křeslo pro Edisona?

Možná i v tom křesle u krbu, kde jsme si s paní Kerry Mae povídali, prý mohl sedět Thomas Alva Edison nebo průkopník sériové výroby aut Henry Ford. Ti dva tu pobývali dvakrát a byl tu s nimi i výrobce pneumatik Harvey Firestone, když podnikali jízdu po Americe a propagovali nový druh přepravy – cestování auty.

Dnes sem do výšky 820 metrů v Apalačských horách přijíždějí nejen ti nejbohatší. Turistů už tu není tolik co dřív. Podle majitelky hotelu jsou nejoblíbenější dvou- až třídenní pobyty. Půvab více než stoletého horského hotelu ale určitě není jen zašlou slávou starých časů.

V křesle u krbu prý možná seděl i Thomas Alva Edison nebo průkopník sériové výroby aut Henry Ford
autoři: Pavel Novák , and
Spustit audio

Související