Když jediná nota umí měnit výraz. Štěpán Flagar o své vídeňské misi
Do prosincového vydání Rozhovoru měsíce jsme pozvali Štěpána Flagara, saxofonistu a člena několika mezinárodních sestav. V pořadu představuje trio HAEZZ, česko-rakouský kvartet Purple is the Color, swingový projekt Hot Brew i formaci onQ5. Přibližuje také podrobně vídeňskou hudební scénu.
V první části rozhovoru Štěpán Flagar mluví o svém dlouhodobém působení ve Vídni, jejíž kulturní prostředí jej formuje. Popisuje ji jako překvapivě tvůrčí a umělecky pestré město: „Ta scéna je neuvěřitelně různorodá a velmi bohatá… jsou tam lidé, kteří tu dělají opravdu na vysoké úrovni svůj obor, což je neuvěřitelný zdroj inspirace.“
Poté saxofonista popisuje některé své aktuální hudební projekty. Vysvětluje například principy hry v triu HAEZZ bez bicích a bez harmonického nástroje, což považuje za výzvu i výhodu. V sestavě trubka, saxofon a kontrabas podle něj vzniká maximum odpovědnosti i svobody: „Samozřejmě když tam nejsou bicí a není tam harmonický nástroj, tak to na jednu stranu přidává mnohem větší hudební zodpovědnost a na druhou stranu mnohem větší svobodu.“
Podstatná část rozhovoru patří česko-rakouské kapele Purple is the Color, která zažila mimořádně náročný rok díky rezidenci ve vídeňském klubu Porgy & Bess. Tam každý měsíc připravovala nový program, na kterém se autorsky podíleli všichni její členové. To mělo zásadní vliv i na podobu nové desky Unbemanntes Raumschiff: „Ta kapela neuvěřitelně roste. Roste jak souhrou, tak celkovým zvukem,“ pochvaluje si saxofonista.
Město plné klubů
Ve vztahu ke kapele Purple is the Color také popisuje, jak v klasickém jazzovém kvartetu pracuje s harmonií a omezeními, která naopak otevírají nové možnosti. Fascinuje ho schopnost jediné noty měnit výraz podle doprovodu: „Když člověk hraje s harmonickým nástrojem, ta nota může pokaždé získat nějakou jinou barvu, když ji doprovodný nástroj jinak podbarví.“
Štěpán Flagar dále podrobně líčí, jak různorodá a silná je vídeňská jazzová scéna, jak přitahuje hudebníky z mnoha zemí a nabízí široké spektrum stylů i klubů. Zdůrazňuje, že srovnávat jednotlivé evropské scény je obtížné, ale Vídeň je podle něj mimořádně otevřená: „Scéna ve Vídni je hodně rozvětvená. Existuje tam hodně tradiční část, jiná je hodně experimentální, a pro mne osobně je to tak velmi inspirativní.“ Doporučuje i konkrétní místa, která by jazzový fanoušek neměl minout: „Určitě Porgy & Bess, Jazz Café ZWE, Free Sessions v Celeste. Těch míst je dost.“
Čtěte také
V závěru rozhovoru mluví o svém novém duu s pianistou Georgem Voglem, kterého označuje za mimořádnou osobnost. A také otevřeně popisuje, jak pracuje, když musí psát hudbu rychle a bez možnosti přílišného cizelování: „Deadline tomu často hodně pomůže. Protože když člověk nemá deadline, uvažuje, co tam ještě může udělat. Jenže tady se nejedná se o nějakou dokonalost. Je to prostě časový dokument toho, kde se člověk zrovna v daný moment v hudebním světě vyskytuje.“
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
