Koncertní skvost z éry „comebacku“ Milese Davise bude vtištěn do vinylu

Pečlivě zvukově ošetřený archivní materiál z Montrealu se neobjeví pouze na vinylu. Později se stane také součástí dalšího dílu The Bootleg Series. Box-set Vol. 7 bude shrnovat nejzajímavější dosud oficiálně (převážně) nepublikované záznamy z let 1981 až 1985, tedy z období Davisova „comebacku“ po překonání závislosti na kokainu.

Komplet The Bootleg Series se ovšem chystá k publikování „jen“ v podobě sady kompaktních disků a downloadu. V limitované 2LP verzi, nazvané What It Is: Montreal 7/7/83, se exkluzivně objeví právě jen koncertní snímek z Montrealu.

Onoho večera nastoupil Miles Davis v Theatre St. Denis na scénu v jedné ze svých pozdních „velkých“ sestav. Konkrétně s kytaristou Johnem Scofieldem, saxofonistou, flétnistou a hráčem na elektrické piano Billem Evansem (aby si ho nikdo nepletl s legendárním, v té době již zesnulým stejnojmenným pianistou a skladatelem, je ve zprávě na webu milesdavis.com uvedeno jeho jméno ve vtipné formě Bill ‚The Other Bill Evans‘ Evans), baskytaristou Darrylem Jonesem (dnes sidemanem Rolling Stones), bubeníkem Alem Fosterem a perkusistou Minem Cinelu. Dodejme, že Davis vedle trubky příležitostně dal k dobru i pár kil a rozkladů na klávesy.

V setlistu koncertu a tím i dramaturgii alba pak došlo na motivy a improvizace vycházející ze skladeb obsažených na albu Star People (1983), mj. Speak, Star On Cicely nebo It Gets Better. A také na kus Jean-Pierre, známý ze živého alba We Want Miles (1982), či Hopscotch zkomponovaný Marcusem Millerem.

Provedení Hopscotch můžeme srovnávat třeba s verzemi téhož kusu z roku 1984, obsaženými v box-setu The Complete Miles Davis At Montreux, nebo na záznamu prvního Davisova koncertu na Jazz Jamboree ve Varšavě 23. října 1983:

Dobové zdroje se shodují, že Miles Davis a spol. hráli v Montréalu v roce 1983 ve výtečné formě. Hudební publicista Greg Tate uvádí ve sleeve-note, že „Miles byl žhnoucí a barvitý jako vždy“. Zřejmě nepřehání, výkon vlastní i kapely považoval pravděpodobně za velmi dobrý i samotný Davis.

Samotný Davis by byl asi spokojený

Slovo „(převážně) nepublikovaných“ není v prvním odstavci v uvozovkách náhodou. Jak víme, pokud měl Miles Davis v těch dobách pocit, že se jeho kapele na scéně něco doopravdy povedlo, neváhal záznam vnořit do svých řadových alb. Takhle se na album Star People dostaly kousky z koncertů v New Yorku (Come Get It) a Houstonu (Speak).

Právě improvizace navazující na motiv Speak, zahraná na Festival International de Jazz de Montréal, nadchla Milese Davise natolik, že z ní „vystřihl“ track That’s What Happened pro album Decoy (1984). Ze stejného živého zdroje pochází i téma What It Is. Původní vydání těchto hvězdných chvilek na albu Decoy je ovšem editované. Nyní by měly vyjít nekrácené verze všeho, co se na pódiu událo.

Tím, co Davise zaujalo při kompletování Decoy především (a můžeme skutečně jmenovat Davise, o předchozím albu Star People ještě rozhodoval také producent Teo Macero, zatímco Decoy si produkoval trumpetista osobně), byly vlastně motivy v improvizovaném sóle Johna Scofielda. Na albu Decoy pak za ně byl kytarista odměněn spoluautorským kreditem.

Zatímco u řady archivních posmrtných desek slavných umělců vůbec není jisté, zda se protagonista po jejich vydání neotáčel vzteky v hrobě, v případě What It Is: Montreal 7/7/83 můžeme spekulovat, že by se Princ temnot nezlobil. Posoudit „rozkošně smíchanou a masterovanou nahrávku“ (jak uvádí informace z oficiálního webu) ovšem budeme moci posoudit až po červnovém Record Store Day.