Konec sezóny v Olomouci
Moravská filharmonie Olomouc s šéfdirigentem Jakubem Kleckerem a hobojistou Vilémem Veverkou se rozloučila s jubilejní 75. koncertní sezonou. Na D-dur 8. května ve 20:00.
Moravská filharmonie Olomouc zahájila svou 75. koncertní sezonu programem sestaveným z ryze české hudby, v podobném duchu je i dramaturgie jejího závěrečného koncertu. Zazní díla tří domácích autorů patřícím ke třem skladatelským generacím dvacátého století. A to nedávno zesnulého Pavla Blatného, který by letos oslavil své 90. narozeniny, poté uslyšíme světovou premiéru skladby letošního jubilanta Zdenka Merty, s nímž si v rámci koncertu o jeho kompoziční novince osobně pohovoříme a na konec zazní symfonie Bohuslava Martinů, jehož tvorba je stálice na repertoáru Moravské filharmonie již od jejího založení roku 1945.
Kromě společného původu, pojí všechny tyto autory i skutečnost, že velmi intenzívně vnímali varhanní hudbu ve svých studijních začátcích. Pro každého z nich je charakteristický široký záběr zájmu a nadměrná zvídavost. Nebránili se vlivům různých hudebních žánrů a technik – zejména jazzu a znamenitým způsobem se všichni projevili skrze vokálně instrumentální formy. V neposlední řadě je zajímavá i potřeba všech tří přetavit své názory do literární podoby.
Pavel Blatný (1931–2021) byl typem renesanční osobnosti, výčet jeho profesních profilací je velmi dlouhý. V domácím prostředí zanechal výraznou stopu zejména jako hudební režisér a dramaturg Československé televize a také jako autor celovečerních filmů a divadelních představení. V mezinárodním měřítku se mu podařilo prosadit se v průběhu 60. a 70 let svými svéráznými kompozicemi „tzv. třetího proudu“, ve kterých vytvořil osobité propojení prvků „vážné“ a jazzové hudby. V 80. a 90. letech se navrátil svým mladickým vzorům, mezi nimiž měl své pevné místo Bohuslav Martinů. Svědčí o tom Blatného orchestrální skladba Pocta Bohuslavu Martinů a také vokálně instrumentální dílo Podivné lásky, ve kterém autor zhudebnil dopisy mezi Vítězslavou Kaprálovou, Bohuslavem Martinů a Jiřím Muchou. Z tohoto období – roku 1981 – je i dnešní úvodní kompozice Zvony, symfonická věta věnovaná památce skladatelova otce.
Působivá skladba zaujme autorovou nevšední prácí se zvukovými témbry, exponovaný je zde part klavíru sestavený převážně v akordické sazbě. V průběhu devítiminutové kompozice klavír vede jakýsi dialog se smyčcovou sekcí orchestru, skladebná tkáň postupně houstne a vede ke gradaci, kdy se ke slovu již ve větší míře dostávají dechové nástroje. Samotný závěr se však postupně zklidňuje až do ztracena.
Zlatým hřebem koncertu večera bude světová premiéra koncertantní kompozice pro hoboj a orchestr Over the Horizon (2021) klavíristy, skladatele a producenta Zdenka Merty (* 1951), který před několika málo dny (24. dubna) oslavil kulaté narozeniny – 70 let. Ačkoliv je jeho kompoziční doménou spíše tvorba jiných žánrů, než je hudba artificiální, velmi zdařilým způsobem taví své nápady i do skladeb, které bychom zařadili mezi hudbu „vážnou“.
Zdenek Merta je hudebním smyšlením bližší Pavlu Blatnému, avšak jeho tvůrčí reflexe profesního vztahu k interpretovi je velmi podobná uvažování Bohuslava Martinů. Dle slov autora je „Koncert pro hoboj a orchestr – výsledkem několikaleté spolupráce s Vilémem Veverkou a také „střetu“ (snad i generačního) obou stěžejních postav kompozičního příběhu“ – skladatele Zdenka Merty, který se provedení aktivně zúčastní u klavíru a také sólisty – vynikajícího hráče na hoboj – Viléma Veverky.
Oba umělci nám o svém vztahu, nové kompozici a mnohém dalším sdělí více v osobním rozhovoru po doznění posledních tónů koncertu.
Bohuslava Martinů (1890–1959) není třeba divákům Moravské filharmonie, ani posluchačům stranice D-dur nijak zvlášť představovat. V rámci dnešního slavnostního večera je jeho v pořadí pátá symfonie jakýmsi představitelem hlavního leitmotivu končící se jubilejní koncertní sezony, a to tím, že je to skladba, která na nás přímo dýchá dobou, ve které byla olomoucká filharmonie založena. Martinů ji napsal roku 1946 v New Yorku, kdy ho skličoval pocit nejistoty a pochybnosti, a kdy již tušil, že návrat do Československa nebude jednoduchou záležitostí.
Důležitá je zde zvuková i také formální stránka díla. Skladatel se na jednou stranu vrací k dřívějším jistotám, které pro něj představovaly výrazové prostředky impresionismu, na druhé straně však konečně nalezl kýženou svobodu v motivické práci a ztvárnil pro něj charakteristickou fantazijní volnou formu. Jednalo se jakousi metaforickou paralelu s realitou, která jej obklopovala. Martinů skličoval nucený život emigranta, velmi se chtěl vrátit do Evropy, zároveň však měl strach, co jej tam bude čekat.
Koncert se uskutečnil 29. dubna a D-dur ho vysílá již v sobotu 8. května ve 20:00.