Kryštof Tomeček: Blues je základ kytarové tradice

22. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kryštof Tomeček

O kytaristovi Kryštofu Tomečkovi se širší jazzová veřejnost dozvěděla 18. října 2015. Pražský Big Band Milana Svobody tehdy hrál společný koncert s americkým saxofonistou Bobem Mintzerem ‒ a ten udělil Kryštofovi mimořádnou veřejnou pochvalu. Šest let poté usedá Kryštof Tomeček do pomyslného „horkého křesla“ Českého rozhlasu Jazz a je podroben poslechovému testu.

Mezi Kryštofovy současné aktivity patří např. trio TRIPlay, s Janem Uvirou a Markem Urbánkem ‒ o tom, jaké to je pracovat na autorské hudbě v triu s „rovnocennými pravomocemi“, jsme se bavili nad nahrávkou tria HLK. K ukázce samotné Kryštof poznamenal:

„Nemůžu říct, že by mě tahle hudba nezajímala, ale není to muzika, kterou bych vyhledával. Já mám rád, když jsou rytmické složitosti skryté ‒ někdy, když poslouchám rytmicky složitější muziku, mám pocit, že zní složitě. A proto se snažím hledat opak ‒ aby ty složité věci nebyly dávané do muziky tak, že tahají hned za ucho.“

Zatímco kapelu HLK náš host neznal, Steva Vaie v úvodu pořadu poznal bez problému. A asi není divu, že ukázka vedla k zamyšlení nad tím, co vlastně znamená „být virtuozem“ a „mít techniku“:

„Připadá mi, že rychlost má za úkol oslnit posluchačstvo, jako něco nadpozemského. Ale byl jsem třeba na koncertě Billa Frisella a tam to byl naprostý opak ‒ maximální minimalismus…když ho porovnám se Stevem Vaiem, tak to jsou dva rozdílné světy, jak stylově, tak počtem not ‒ a podle mě jsou oba geniální kytaristé.“

Čtěte také

Kryštof Tomeček pochází z hudební rodiny ‒ k jeho kytarovým začátkům jsme se dostali díky nahrávce Libora Šmoldase (opět správně identifikovaného):

„Já měl několik učitelů, kteří mě dlouhodobě vedli. Začínal jsem na základní umělecké škole, tam byl Jaromír Pospíšil…měl hrozně rád borce jako Stevie Ray Vaughan, poslouchal Hendrixe a bluesové kytaristy ‒ a připravil mě na konzervatoř. Na konzervatoři byl Honza Kučera, ten mě pomalu dostával od blues do „fusionového světa“…a pak jsem šel na HAMU, kde jsem chodil k Davidu Dorůžkovi…od kterého jsem se ‒ alespoň zčásti ‒ naučil ten moderní jazzový svět.“

Inspirace u Scofielda

Ukázka z alba Hudson neměla být chyták, ale i kdybychom to měli v úmyslu, nepodařilo by se nám to ‒ po prvních osmi taktech se ozvala reakce:
„Aaaaa ‒ Scofield. Toho člověka miluju. Největší génius!“ Načež následovaly další superlativy. Ukázalo se, že Kryštof dokonce o Johnu Scofieldovi psal bakalářskou práci na HAMU. „Stahoval jsem i jeho kompozice ‒ rozhodně jsem nasával formy, jak přemýšlí. Nutno podotknout, že jsem stahoval to jeho starší období, než začal hrát s Joe Lovanem.“

Čtěte také

Jmenovitě uhodnout Roberta Craye se nepodařilo ‒ „Poznám kapelu bluesového ražení…“ ‒ ale aspoň došlo k podnětné diskuzi o blues a jeho vlivu na jazz a příbuzné žánry:

„Je to základ. Pro mě to je kytarový ground ‒ země, od které se dá odrazit. Je to rozhodně kytarová tradice a bez ní by ta kytara nebyla. Takže si myslím, že každý kytarista by měl blues nasát, protože jinak tu tradici obcházíš a to je podle mě škoda.“

Rozhovor s Kryštofem Tomečkem byl podnětný, i co se jiných témat týče ‒ mluvilo se mj. i o volné improvizaci, kytarovém zvuku, Kryštofově spolupráci s Top Dream Company i Evou Burešovou. Jako obvykle zveme k poslechu celého záznamu!

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, šéfredaktorka Radia Wave

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.