Kurt Elling se vrhl na funk, míří i do Prahy

Tohle spojení by se mohlo zdát nepravděpodobné, ale funguje výborně. Když lockdown v USA znemožnil cestování, požádal padesátník Elling třicátníky z jazz/hiphopové kapely Butcher Brown, klávesistu DJ Harrisona a bubeníka Coreyho Fonvillea, ať mu připraví pár groovů. Posílali je zpěvákovi k dotvoření „přes vzdálenost 1000 mil“, tedy ne, že by na tom v době internetu záleželo. Někde „mezi“ fungoval jako spojka další padesátník, kytarista a producent Charlie Hunter, který má bohaté zkušenosti jak z jazzového, tak i z acid-jazzového a hiphopového světa.

Generačním a žánrovým rozdílům na truc, a především distančnímu nahrávání navzdory, má hudba drive dokonale sehraného kvarteta. Přitom, jak uvádí tisková zpráva, „na osobní setkání se členy Butcher Brown se Kurt teprve těší“. Elling a Hunter se ovšem pochopitelně znají již dlouho, poprvé se sekali koncem 90. let, když oba na čas podepsali vydavatelskou smlouvu s labelem Blue Note.

„Zasadili jsme semínko, když mě a Charlieho uvěznila pandemie. Čas strávený doma fungoval jako skleník, ve kterém mohlo vyrůst něco nového. A když se teď vězení otevírá, vyrašila ven tahle bláznivá, podivná covidová květina,“ vyjádřil zpěvák nadšení z nové desky.

Ukazuje se totiž, že Ellingovi hlasový „pohyb“ nad groovy a beaty mimořádně svědčí. Mohl dát průchod mj. svojí zálibě v beatnické literatuře a v uhrančivé kadenci interpretovat třeba poesii v próze Jacka Kerouaca. Konkrétně odkazy na román The Dharma Bums (u nás vyšel pod názvem Dharmoví tuláci), volně navazující na kultovní On The Road (Na cestě). Čtveřice nalezla pro slova odpovídající současný hudební prostor.

Přímo na Dharma Bums naváže další interesantní citace textu, tentokrát Circus od Toma Waitse, kterého (nejen) Ellis považuje za „pokračovatele beatniků“. Waitsova slova k melodramatické vyprávěnce z alba Real Gone (2004) jsou ovšem podložena novou hudbou - tepajícím funkovým kusem, který zkomponovali Hunter, Fonville a Harrison.

Důvěryhodná aktuálnost

Není divu, že některé nové autorské písně odrážejí dramatické dění poslední doby. Platí to i pro potenciální hit Manic Panic Epiphanic, ve kterém Elling s nadějí vyzývá, jen ať se z toho všeho nezblázníme: „Ain’t no need to panic…“

Ještě adresnější je ovšem skladba Can’t Make It With Your Brain. V jejím textu si Elling tropí posměšky („Elvis radí mimozemským mumiím, ať nás prostě zavřou“) a zároveň v podtextu vážně varuje před desinformacemi, fake news a všelikými stupidními konspiračními teoriemi.

Vedle autorských skladeb došlo i na covery, ovšem pojaté zcela v současném jazz/hopovém a funkovém étosu. Jen si poslechněme, jak dopadla třeba předělávka písně Sassy, kterou původně v roce 1991 nahráli Manhattan Transfer coby poctu Sarah Vaughan. Titulní SuperBlue vznikla zase Ellingovým novým otextováním hudby skladby Super Blue, kterou napsal Bernard Ighner a na stejnojmenné album z roku 1978 natočil trumpetista Freddie Hubbard.

Kurt Elling|foto:Cory Dewald

Svým způsobem je vlastně velmi aktuální i kompozice Where To Find It. Elling zde totiž použil melodii Waynea Shortera, věnovanou barmské – už zase – disidentce Aung San Suu Kyi. Sám Elling o skladbě Where To Find It, do které zapustil i pár veršů z Animal Languages americké básnířky Chase Twichellové, mluví jako o „buddhistické meditaci“. Symbolika písně se vyjeví, pokud si ji spojíme s děsivými událostmi v současné Barmě.

Skladbu Endless Lawns od Carly Bley už Elling s vlastním textem nahrál na desku The Questions (2018). Ovšem v hybné elektrické verzi pochopitelně zní zcela odlišně.

Kvality Ellingova hlasu sice není nutno posté vypichovat. Ovšem za novou pochvalu stojí, jak mu sedí i rovný beat, jak dokáže přesvědčivě frázovat i v „groovově-tanečním“ a jazz/hiphopovém étosu.

Instrumentální trio hraje na „malou sestavu“ hutně a pestře, a nejen díky postprodukci a klávesovým vrstvám. K nápřahu dvojice z Butcher Brown velmi přispívá i Charlie Hunter, proslavený hrou na vícestrunné kytary. Jeho hybridní nástroje s přidanými basovými strunami mu totiž umožňují plynule přecházet z kytarových rejstříků na hutné baskytarové riffy.

Upoutávka na povedené „covidové“ album je dobrou záminkou k připomínce, že kvůli lockdownům a karanténám odkládaný Ellingův koncert v Jazz Docku by měl konečně proběhnout 10. listopadu 2021. Půjde sice o jiný žánr, o spolupráci zpěváka s big bandem Jazz Dock Orchestra. Ale jak se zdá i podle SuperBlue, ať už se Elling pustí do jakékoliv spolupráce, dopadne výtečně.