Loď s číslem popisným, velkou vanou i vlastní popelnicí. Život na Seině je dnes už hlavně pro bohaté

Po vodě do restaurace, do banky i za přáteli – takové možnosti nabízí život na obydlené lodi na okraji Paříže. Ještě před třiceti lety si tento způsob života volili spíš bohémové a lidé na okraji společnosti. Teď je to přesně naopak – pořídit si loď na okraji Paříže už může jen movitější klientela. Odpovídá tomu ostatně i interiér těchto plavidel. Nechybí na nich širokoúhlé televize, prostorné vany, nebo dokonce disco koule.

Loď pařížského architekta Christiana Cartiera kotví v oblasti Boulogne. Seina se na tomto místě mírně klikatí. Je tu výhled na protilehlé budovy a ostatní lodě.

„Ano, je tady hodně světla. Moc rád v této místnosti pracuji, zároveň ale právě tady pořádáme večírky. Odstraníme všechny věci a vznikne tu taneční plocha. Sám vidíte, že u stropu máme i disco koule a je tu taky klavír,“ ukazuje pan domácí.

Miláček k nezaplacení

Jeho loď je z roku 1930. „Bylo to obchodní plavidlo. Přivezli ho z Nizozemska a pak ho přestavěli na obytnou loď,“ vypráví Christian.

Pařížský architekt Christian Cartier by život na Seině za nic nevyměnil

Loď se jmenuje Bel Ami, tedy v překladu Miláček, což je podle Christiana odkaz na stejnojmenný Maupassantův román. I když on sám loď takhle nepojmenoval, jméno měnit nechce, protože je to i jeho „miláček“.

„Je to štěstí, žít na takové lodi. Všude kolem je zeleň a klid. Zároveň tu nejsme sami, jsou tu i další obytné lodě. Lidi, kteří v nich žijí, pojí přátelství, které v klasickém obytném domě nenajdete,“ vychvaluje život na řece.

Příroda nadosah

Christian se přes kulaté okno v podpalubí dívá na kapky deště, jak padají na hladinu řeky Seiny. Loď se mírně kolíbá a na gauči leží jeho kočka. „Máme tu spoustu zvířat – kachny, labutě… Ráno tu na kánoi přistála volavka,“ líčí Christian.

Život na lodi není ale jen idyla. Z času na čas je potřeba obstarat dřevo na podpal nebo natřít zrezivělé části trupu. Je to jako s domem, práce nikdy nekončí. Jednou za deset let je navíc potřeba udělat generální údržbu.

„Většinou to je tak, že přijede remorkér, který loď odtlačí až do doku,“ popisuje majitel plavidla. Jen převoz do doku podle Christiana stojí v přepočtu skoro 200 tisíc korun. K této částce je přitom ještě potřeba připočítat následnou údržbu.

Za vším hledej olympiádu

Teprve před pár měsíci Christianovu loď připojili k městské kanalizaci. „Ještě před rokem jsme všechno vypouštěli do Seiny – vodu z nádobí, ze sprchy i splašky ze záchodu. Místní úřady ale chtěly Seinu vyčistit, a proto se obytné lodě musely připojit ke kanalizaci,“ vysvětluje Christian.

Čtěte také

Také on si všiml, že se kvalita vody v Seině v poslední době zlepšila – jsou v ní ryby i řasy. Na rozdíl od své manželky se v řece koupe, i když je to zatím stále zakázané. Změnit by se to mělo při olympijských hrách příští rok, kdy v Seině budou závodit triatlonisté. Veřejnosti by se měla Seina zpřístupnit na vybraných místech od roku 2025.

Časy se mění

Zdaleka ne všechny obytné lodě si ale podle Christiana připojily ke kanalizaci. „Většina z těch, kteří se před pětadvaceti třiceti lety nastěhovali do lodí, to udělali nelegálně. Šlo především o lidi na okraji společnosti. Jeden se načerno přes nějaký drát připojil k elektřině a ostatní to udělali stejně,“ vypráví.

Dnes už je život na Seině regulovaný. Christian má poštovní schránku, popelnici i místo na parkování. Změnila se ale i cena za pořízení obytné lodě. Zatímco před čtvrt stoletím vyšla v zhruba na 7 milionů korun, teď je prý i čtyřikrát dražší.

autoři: Martin Balucha , and
Spustit audio

Související