Luboš Soukup se vrací k „českým kořenům“ svého hudebního jazyka

Za změnou spoluhráčů a soundu je jednoduchý fakt. Po patnácti letech, kdy žil a tvořil převážně v Kodani, se Luboš Soukup vrací do Prahy. Zvuk, jaký vnášeli do jeho hudby spoluhráči ze skandinávské scény, nahradila tradice zdejší.

Návrat do Prahy neznamená, že by Soukup svoje česko-dánské projekty Machina Mundi, Freetown Quartet či duo s pianistou Christianem Pabstem striktně ukončil. Bude s nimi příležitostně hrát i nadále. Ale jak uvádí tisková zpráva, „ryze česká kapela bude nyní jeho stěžejní aktivitou na domácí půdě“. Onu kapelu tvoří Jiří Levíček, Jaromír Honzák a Jakub Švejnar.

„Jaromír Honzák má svůj osobitý zvuk, který stmeluje celý band. Všichni hudebníci jsou velmi vyzrálí, co se týče interpretace autorské hudby. Ten český zvuk udávají originální kompozice, které mají v sobě určitou jasnost a zároveň svoji speciální náladu,“ vysvětluje Soukup.

Označení „ryze česká kapela“ ovšem na albu neplatí důsledně. Základní kvarteto zde totiž doplňují dva hosté, kytaristé. Vedle častého Lubošova spoluhráče Davida Dorůžky také dánský kytarista Casper Hejlesen. Jeho nástroj decentně zahušťuje harmonii, dobarvuje unisona se saxofonem, pianem i kontrabasem a přidává decentní vyhrávky v chytlavé baladě Pink Taxi. S Davidovou typicky sféricky echovanou kytarou se poté násobí ve skladbách One For Marilyn a Summra II.

„Pozvání brilantního mladého kytaristy Caspera mi připadalo jako dokonalá cesta, jak přemostit ony dva světy (pražskou a kodaňskou scénu),“ uvádí Soukup v poznámkách na obalu CD.

Luboš Soukup Quartet|foto:Dušan Tománek

Ono přemostění, ač tohle tuším Luboš nikde neuvedl, může naznačovat už název alba. Pokud je odkazem na tzv. jantarové stezky (amber trails), kupecké trasy spojující už v dobách před naším letopočtem sever Evropy s jihem a tudíž i územím, kde dnes žijeme. Ale možná je to úplně jinak, proto ony „Jantarové koleje“.

Ústup od avantgardy?

Kromě „českých kořenů hudebního jazyka“ Soukup uvádí, že kompozice alba Amber Rails jsou „inspirované moderním jazzem, blues a gospelem“ a „tam, kde by avantgardní postupy mohly vyústit v experiment nebo extrém, hledá harmonii a jasný tvar“.

Vyložené harmonické nečekanosti, atonální a (a)melodické naschvály tedy nečekejme. Ovšem neznamená to, že by Soukup začal hrát předvídatelný easy-listening jazzík. Naštěstí. O albu ostatně říká, že je „místy avantgardní“.

Ono dělení na avantgardu a ne-avantgradu je také v současnosti dosti vachrlatá záležitost. Co bývalo avantgardou, je málem součástí mainstreamu. Soukupova hudba, byť opouští nápadné zvukové experimenty, zůstává osobitá a promyšlená. Přes důraz na čitelnou melodičnost a přehlednější formy nezní konvenčně. A na zajímavé, žádoucí improvizační tonální divokosti i rozvolněné rytmické vlny také dojde, třeba ve skladbě Amber.

Luboš Soukup Quartet|foto:Dušan Tománek

Albu ovšem dominují i v dobrém slova smyslu líbivé kusy. Například blues One For Marilyn s příkladně zpěvným tématem a písňovou formou. V pravém smyslu půvabný song beze slov, zahraný s obzvláště nápadným citem, věnoval Soukup nedávno zesnulé americké, v Dánsku usazené perkusionistce a skladatelce Marilyn Mazur. Soukup znal někdejší spoluhráčku Jana Garbarka, Wayneho Shortera, Gila Evanse a na „dánském“ albu Aura také Milese Davise osobně. Právě ona mu předávala v roce 2017 cenu Dánské hudební asociace v kategorii Objev roku. „Často jsme s Marilyn mluvili o tom, že bychom vytvořili společný projekt. Bohužel, náš čas vypršel,“ píše Soukup ve sleeve-note.

Ve zmíněném kuse Pink Taxi Luboš odkazuje na vliv Joshuy Redmana, konkrétně jeho alba Where Are We. Další z prozrazených inspirací, ke skladbě Letnice, je ovšem opět domácí a současná. Lubošovým sólovým partem uvedená, členitá, od rozvolněného úvodu gradující kompozice vznikla jako hudební dojem z četby stejnojmenného románového debutu Miroslava Hlauča z roku 2024.

Nakonec je vlastně jedno, zda na albu vnímáme či nevnímáme prvky soundu nějaké konkrétní scény. Vyšlo prostě další přesvědčivé a vydařené album Luboše Soukupa.