Maďarský režisér Gyula Nemes chce emigrovat do Česka. Jeho film Zero v Maďarsku zakázali
Do českých kin přichází film Zero. Má za sebou pohnutou historii. Doma v Maďarsku má utrum, a to i přes provedené cenzurní zásahy. Oficiálně ho tu nikdo neuvede. Jeho autor, absolvent pražské FAMU Gyula Nemes, ho tak promítá pokoutně, poloilegálně, a samozřejmě ne v kinech. Tam nesmí.
Cenzorům vadila scéna, ve které hlavní hrdina střílí po portrétech státníků, prezidentů a představitelů světa byznysu. „Vlastně je v záběru zastřelí. A maďarským cenzorům vadil v téhle scéně náš prezident,“ vysvětluje Nemes. Scénu musel vystřihnout a navíc byl donucen vrátit celý grant, který na snímek dostal, a to i s úroky. „Udělal jsem to, ale při světové premiéře v Karlových Varech jsem o tom vyprávěl. To naše cenzory rozzlobilo, a přišly další potíže, konkrétně zákaz promítání v Maďarsku. A skutečně tu žádný distributor můj film neuvedl,“ líčí své strasti režisér. Na jinou distribuci samozřejmě nedostal žádný příspěvek. Nicméně začal sám organizovat projekce po hospodách. „Při tomto způsobu promítání ale počet diváků narůstá jen pomalu. Stalo se tak, že v Česku i na Slovensku vidělo Zero víc diváků, než u nás v Maďarsku. A jsem rád, že teď se film dostává do oficiální české kinodistribuce,“ říká Gyula Nemes. Do českých kin snímek přináší chvályhodný distribuční projekt Cyklus Citrus.
Stejně jako si Nemes organizuje projekce filmu v Maďarsku, musí sám svůj snímek nabízet i festivalům. „Maďarské úřady zakázaly posílat Zero na zahraniční festivaly, a tak ho organizace, které to mají na starosti, nikam neposlaly. Je to zcela na mně, a do dneška jsem s filmem byl na více než třiceti festivalech v cizině. Všude jsem ho osobně uvedl. Takže moc děkuju cenzorům,“ směje se, ovšem trochu trpce, režisér.
Na otázku, jestli skutečně lze v Maďarsku zakázat posílání filmu do zahraničí, odpovídá: „Všechno se dá udělat. Kdokoliv sní o politické kariéře, měl by se vypravit do Maďarska. Tady je k tomu vhodná půda.“
Film Zero je zajímavý jak tematicky, tak formálně. Ukazuje, jak tenká je linie mezi rájem a katastrofou, mezi láskou a nenávistí a mezi zdravým aktivismem a terorismem. Z dvojice, která chová včely a miluje se v medu, se postupně stane vůdčí jednotka smrtícího komanda. Při vyprávění příběhu režisér postupně vystřídá africkou road movie, komedii, akční film a milostný příběh se včelami. Včely přitom používá jako symbol ráje. „O mouchách už film je, a včely mám rád. Tak vyprávím o ztraceném ráji skrze ně,“ usmívá se.
Nejen filmové žánry se ve filmu Zero střídají; podobné je to i s různými druhy hudby. „Používám vedle sebe Vivaldiho, jazz a alternativní hudbu. Třeba muziku legendární kapely Kopir Rozsywal Bestar. Ta vydala jenom jedno album, a z něho ve snímku hraju. Mám radost, že tahle skupina začala po letech znovu hrát,“ pochvaluje si mladý maďarský režisér.
Jeho snímek je zajímavý i tím, že je z větší části němý, s titulky, místy až komiksový. Na rozdíl od střídání žánrů, který předepisoval už scénář, se „němost“ filmu vyvinula až postupně. „Točili jsme v maďarštině i v češtině, nakonec jsem se rozhodl pro němý film s titulky,“ popisuje Gyula Nemes.
A ještě jedno lákadlo. Jednu z důležitých rolí ve filmu ztvárnil slavný Udo Kier. „Než roli vzal, dlouho jsme jednali, ale dobře to dopadlo. Udo má rád Maďarsko, hrál v několika maďarských filmech, a má rád přírodu. Tak jsme si plácli,“ říká ke svému „úlovku“ režisér.
Své povídání končí ale spíše smutně. „Po nedávných volbách v Maďarsku bude stát ještě více na všechno dohlížet a nemyslím si, že budou vznikat ještě nějaké nové maďarské filmy. Jsem rád, že mám dobré české a slovenské zázemí, takže se chystám do České republiky emigrovat!“