McDonald’s Cup dává dohromady lidi, kteří milují fotbal a děti, říká spoluorganizátor turnaje Vopršal

21. únor 2024

V pořadu Na place s moderátorem Ladislavem Hamplem diskutoval novinář a spoluorganizátor McDonald’s Cupu Jiří Vopršal. Vášnivý sportovec vzpomínal nejen na setkání s Jaromírem Jágrem, Dominikem Haškem, ale i na osobnosti z hereckého světa. Jak se cítil v budově Českého rozhlasu, kde v minulosti pracoval? Jakou školou pro něj byly odkomentované zápasy s Karolem Polákem? Poslechněte si celý rozhovor.

Jiří, můžeme jen rychle vysvětlit, co turnaj McDonald’s Cup znamená?

Prioritou, která určuje mantinely, znamená, že je to turnaj pro základní školy. Soutěží se ve třech kategoriích - děti od 6 do 9 let, od 9 do 11 let a loni jsme vyzkoušeli i tzv. malotřídku. Mottem turnaje jsou základní školy, které vytvoří tým.

Kde se bude konat letošní finále 25. ročníku?

Hostit ho bude nová aréna v Hradci Králové. Půjde o 25. ročník, ale my na akci chceme zavzpomínat na dvacet let starý zisk bronzu českých fotbalistů na mistrovství Evropy 2004. Hlavními ambasadory jsou Vladimír Šmicer, Václav Černý a Klára Cahynová. Je to vymazlené a věřím, že se to bude dětem líbit.

Jiří Vopršal s Ladislavem Hamplem

Jak náročné je uspořádat finálový turnaj?

Stejně jako pro děti je to pyramida turnajů, od zápasů na škole až po finále, tak je to pyramida i pro organizátory. Spolupracuje samotný McDonald’s, Asociace školních sportovních klubů a Fotbalová asociace České republiky. Ze všech tří složek se rekrutují organizátoři. Vše ale závisí na učitelích a trenérech. Je to mix lidí, kteří milují fotbal a děti.

Miloval jsi v minulosti nějaký fotbalový klub nebo národní tým, ke kterým jsi vzhlížel?

Fotbal je nádherný a někde tam určitě mám Spartu. Jinak mě život protknul s Tomášem Rosickým, takže jsem za ním jezdil do Dortmundu, pak na Arsenal. V hokeji jsem to zase měl spojené s Dominikem Haškem, fandil jsem Pardubicím a miloval Buffalo. Byl jsem vždy příznivcem tam, kde jsem byl nejvíc zainteresován.

Co ty a Český rozhlas?

Je to velká láska. Teď když už to tak nějak bilancuji, tak vzpomínám s kým jsem se potkal u mikrofonu. Začalo to už v roce 1972, kdy jsem se stal hlasatelem. Pak jsem se přesunul do pozice redaktora a v roce 1975 jsem se dostal do Mikrofórum, což bylo jedno z mála živých vysílání. Vždy jsem si v Mikrofóru přál dělat sportovní vysílání, ale to nešlo. Jelikož jsem si šel i za prací do televize, tak jsem tam působil tři roky, dostal jsem se ke komentování mistrovství světa ve fotbale a pak jsem se zase vrátil do rádia. Pak jsem se pochlapil a vznikla práce organizátora fotbalových turnajů pro děti.

Líbí se mi v jakých formátech rozhovorů pracujete nyní, kdy se díváte na sport i z jiné stránky, což před tím nešlo.

Máš v hlavě nějakou historku z natáčení, na kterou rád vzpomínáš?

V inkriminovaném vysílání Mikrofóra proti mně seděl Vašek Hudeček, který k nám rád chodil. Živě jsem do toho vstupu měl Helenu Fibingerovou a ona přiznala, že o nadcházejícím víkendu si bude brát pana Šmída. Hudební redaktor tam poslal písničku Gotta. (smích)

Čtěte také

O víkendu putoval dres s číslem Jaromíra Jágra ke stropu haly v Pittsburghu. Co ty jsi zažil se slavným hokejistou?

V období kolem Nagana jsme byli dost v kontaktu. V roce 1997 jsme s Jardou natáčeli dokument v Pittsburghu, byla u toho tehdy jeho velká láska Iva Kubelková, ale i Mario Lemieux. Mario nám pořád nechtěl dát rozhovor na kazetu. On jako největší hvězda jezdil nějakým americkým bourákem, vjel až téměř do kabiny, vystoupil z auta a nakonec nám poslední den natáčení ten rozhovor dal. Jinak jsme tam s Jardou dělali lehce nablblou reklamu na žvýkačky. Na Jardu mám krásné vzpomínky, pak jsem se ale „přitulil“ k Dominikovi.

Jaká byla spolupráce s Dominikem Haškem?

Zažili jsme spolu hodně věcí. Napsali jsme knížku, pak jsme se pohádali, ale také jsme se dali dohromady.

V komentátorské pozici jsi měl možnost zažít i Maradonu, že?

Je to tak. Byl to vůbec první větší projekt v televizním ztvárnění, kdy na akci jeli Češi a Slováci. Měl jsem do té doby odkomentováno asi dvacet přímých přenosů. Nejvíc tehdy pro mě byl zápas Bohemky proti Spartě a najednou jsem se ocitl na San Siru. Ze stadionu pro sedmnáct tisíc se dostaneš na osmdesátšest tisíc. Hned jsem si užil zápas Argentina - Kamerun a hltal jsem to, jak pracuje komentátor Karol Polák. Samozřejmě jsem vnímal přítomnost Maradony na hřišti, ale že bych ho poznal jako třeba Tondu Panenku, to rozhodně ne. (smích)

Co jsi zažil s Karolem Polákem?

Obdivovala ho i moje žena, kterou bavil jeho hlas, poezie a detail. Karol byl ohromně vzdělaný a on měl jednotlivé vstupy zapsané na kartách. Byl vystudovaný herec a pokud na chvíli oči vypnuly, to co zrovna popisoval, tak se zahleděl do karet a hned to tam poslal.

Nezapomenu na komentování na Slovensku. Přišlo mi, že prezidentem Slovenska je Karol Polák, protože kam jsme se vrtli, tak bylo hotovo. Jelo se tam hodně boroviček.

Další fantastickou životní etapu máš za sebou díky Novoměstskému hrnci smíchu. O co šlo?

Zase šlo asi o náhodu. Můj strýc dělal přes dvě stě výprav pro Národní divadlo. Byl jsem drzý, psal se rok 1978 a už jsem nějak organizoval kamarády v Novém Městě nad Metují i přesto, že jsem pracoval v Praze. Deset let jsem tam pomáhal, organizoval a uváděl tzv. Setkání před oponou. Nebyl žádný filmový festival v Karlových Varech, ale bylo tohle dělané na koleni a srdcem.  Měl jsem možnost dostat se blízko k plno významným lidem - pan Svěrák, Hrabal, manželé Zátopkovi a další.

Jakou vzpomínku z rozhlasového vysílání má Vopršal na zpěváka Karla Gotta, ale i na významné sportovní reportéry a moderátory? Jakou zkušenost má s tenistou Ivanem Lendlem? Kdy poznal českého mořeplavce Richarda Konkolskiho?

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport
autoři: Ladislav Hampl , rej

Související