Melissa Aldana: jazz inspirovaný Fridou Kahlo

Co vás konkrétně k albu Visions inspirovalo? Životopis Fridy Kahlo, nebo spíše vaše pocity z její tvorby? 

Snažila jsem se svou hudbou vyjádřit její osobnost, pocity, které z ní jako člověka mám. Skladba La Madrina je například inspirovaná přímo jedním konkrétním příběhem z Fridina života. V něm popisuje, kdo nebo co to je La Madrina. Byl to duch, který se Fridě zjevil poté, co měla nehodu. Dal jí na výběr, jestli chce zemřít a odejít na věčnost, nebo dál žít a procházet všemi těžkostmi života. Frida si zvolila život a při každé nepříjemnosti se jí La Madrina znovu zjevovala a připomínala jí to. Ta skladba tedy vypovídá o tom, co pro nás znamená život a zda a jak můžeme změnit svůj osud.

Album s vámi natočili čtyři hudebníci, váš dlouholetý spoluhráč Pablo Menares na basu, dále Tommy Crane na bicí, Sam Harris na klavír a Joel Ross na vibrafon. Podle čeho si kolegy do kapely vybíráte? 

Své spoluhráče znám už velmi dlouho. Mám je ráda jako lidi, ale především oceňuji jejich hráčské kvality. Musí být otevření, pevně zakotvení v hudební tradici a zároveň svobodní a inovativní. Pro mne je důležité, že mohu hrát s velmi kreativními hudebníky. S lidmi, kterým nevadí, když občas udělají chybu, ale naopak z toho dokážou těžit. A jsou to také hráči, od kterých se toho mohu hodně naučit.

Do jaké míry se spoluhráči podílejí na výsledné podobě skladeb? 

Když komponuji, hodně toho pro své spoluhráče připravím předem, ale zároveň je v mých skladbách dostatek prostoru pro improvizaci. Skladba se tedy mění při každém živém provedení. Snažím se najít rovnováhu mezi komponováním a hráčskou svobodou a spontaneitou. Pokud jde tedy o formu, jsem svobodná.

Důležitou roli na albu hraje už zmíněný vibrafon. Proč jste se jako autorka pro tuto barvu rozhodla? 

Zvuk vibrafonu se mi vždy velmi líbil. Vyhovuje mi, když v kapele někdo další vedle mne hraje melodie. Zároveň jsem byla velká fanynka Joela Rosse. Bylo tedy naprosto přirozené, že jsem jej na album pozvala. Navedl mě k tomu můj instinkt. Věděla jsem, že se mi výsledek bude líbit.

Pocházíte z Chile, ale už řadu let žijete v New Yorku. Daří se vám stále sledovat hudební scénu ve vaší vlasti? 

Ve Spojených státech žiju už téměř třináct let. Do Chile se vracím jednou za rok a samozřejmě mě zajímá, co se tam děje. Ale protože už tam nebydlím, nemám o tamní scéně až tak moc informací. Vím jen, že se tam v poslední době objevila spousta talentovaných mladých hudebníků, fungují tam festivaly. Scéna je tam tedy na vzestupu.

Studovala jste v Bostonu na Berklee College of Music. Co vás škola především dala? 

Škola mi dala především schopnost spojit se s dalšími lidmi a spolupracovat s nimi. Už to, že jste obklopeni dalšími muzikanty, kteří dělají totéž co vy, je velmi inspirativní. Hodně jsem tedy na škole profesně vyrostla. Velmi důležité pro mne také bylo, že jsem mohla studovat u Joea Lovana nebo George Garzona. Jejich hodiny pro mě byly opravdu inspirativní.

Sama nyní také učíte. Co se snažíte předat svým studentům? 

Myslím, že to nejdůležitější, co mohu jako učitelka studentům předat, je disciplína. Když budete dostatečně cvičit, můžete se hudbu naučit sami, a dokonce dosáhnete dobré úrovně. Učitel tedy není od toho, aby žákům říkal, jak a co mají hrát, protože hudba je velmi osobní záležitost. Učitel vás ale nasměruje a dá vám ty správné nástroje k tomu, abyste požadované úrovně mohli dosáhnout. Snažím se své žáky inspirovat a povzbudit jejich lásku k hudbě.