Merci, Miles: Francouzská rozlučka Milese Davise

2. červenec 2021

Dobrá zpráva pro milesovské fanatiky. Poprvé oficiálně a v masteringem vycizelované zvukové kondici vychází pod názvem Merci, Miles! záznam jednoho z posledních vystoupení „geniálního kiksaře“, z Vienne Jazz Festivalu 1991.

Poslední turné Milese Davise v roce 1991 je dobře zmapováno. Patřilo do něj i známé vstoupení v Montreux z 8. července, kde „Princ temnot“ překvapil návratem k repertoáru alb Miles Ahead, gershwinovského Porgy And Bess a Sketches Of Spain ve spolupráci s kapelníkem Quincym Jonesem a v rozšířené bigbandové sestavě.

Typičtější repertoár oné doby však byl samozřejmě jiný. Právě takový, jaký zachytil magnetofonový pás o týden dříve, 1. července, na festivalu ve francouzském Vienne (poblíž Lyonu). I když by se snad někomu mohlo zdát, že koncertních záznamů Milese Davise už byla publikována přemíra, i tento kamínek patří do mozaiky.

Dvojalbum na CD/LP je vydáváno s visačkou „jedno z posledních vystoupení Milese Davise“. Tvrzení sedí, ale upřesněme ho. Pokud statistiky neklamou, po festivalovém setu ve Vienne ještě trumpetista odehrál dalších třináct koncertů napříč západní Evropou, včetně účasti na holandském North Sea Jazz Festivalu. A k tomu minimálně tři v USA, přičemž tím opravdu posledním se stalo show v Los Angeles v amfiteátru Hollywood Bowl 25. srpna 1991.

Evropské turné je zajímavé třeba tím, že ho trumpetista odehrál s nezvyklou sestavou Miles Davis Group se zdvojenou baskytarou. Jedna z baskytar mohla přecházet do vyšších poloh až k odsekávaným funkovým přiznávkám v kytarovém rejstříku (Foley takto pojal doprovod skladby Wrinkle) nebo převzít roli sólového nástroje, zatímco druhá v tradičním rejstříku „dřela“ groove.

Nejdůležitější ovšem je, že ve svých pětašedesáti byl Davis stále ve výtečné formě. Přestože se podle stati v bookletu alba právě v době evropského turné svěřil svému tehdejšímu objevu a chráněnci, klávesistovi Deronu Johnsonovi, s obavami o svoje zdraví: „Jako kdyby se všechno uvnitř mého těla rozpadalo na kousky.“

O Milesově formě svědčí i to, jak si pohrává s melodií a staví procítěné sólo ve střední části hitu Human Nature, upraveného z repertoáru Michaela Jacksona. Také závěrečná gradace této skladby je famózní a plná energie, i když pochopitelně zásluhou kapely jako celku a saxofonu Kennyho Garretta zvláště.

Právě Garrettovi často kapelník Davis předává roli sólisty v exponovaných pasážích. Jiskření a přelévání energie mezi trubkou a saxofonem je samozřejmě k dobru věci.

Mohla následovat nová etapa Milesovy tvorby?

Při výběru repertoáru (nejen) ve Vienne vycházel Miles z alba Amandla (1989), ze kterého zazněla titulní skladba a kompozice Hannibal. A také stále ještě ze svojí dílčí koketérie s popem 80. let na albu You’re Under Arrest (1985), ze kterého pochází jak úprava Human Nature, tak i hitu Time After Time od Cyndi Lauper. Nové aranžmá i nápaditá improvizace skladby povznáší, Miles se tehdy zase jednou postaral o zavádění „novodobých jazzových standardů“.

Miles Davis - 70. léta

V roce 1991 také Miles Davis často hrával Princovy skladby Penetration a Jailbait (původně označenou jako 19 Jailbait nebo Batman Theme), které zazněly i na Jazz à Vienne. Šlo o kompozice, které v lednu 1991 poslal Prince trumpetistovi s návrhem na studiovou spolupráci, Miles je ovšem urychleně zařadil do koncertního repertoáru. Mnohokrát se od té doby spekulovalo, že přátelství s Princem mohlo předznamenat zajímavé kolaborativní album.

Nemá sice smysl řešit otázky typu „co by bylo, kdyby“, ale nadšené podání Princových kusů ve Vienne naznačuje, že na spekulacích mohlo být mnoho pravdy. Neselhat Milesovo zdraví, zřejmě jsme se dočkali společné desky dvou veličin, „Prince temnot“ a „Umělce zvaného Prince“. Původní pracovní studiové verze skladeb ze spolupráce s Princem zatím stále oficiálně nevyšly, i když se tak mělo stát už v rámci box-setu z roku 2001. Právě publikování živých provedení Princových skladeb zvyšuje atraktivnost alba Merci, Miles!

Vydání záznamu z Vienne Jazz Festival potěší spíše skalní příznivce jedné z největších jazzových legend. Ale ani posluchače nepostižené Davis-mánií, kterým stačí vrcholná díla základní diskografie, nahrávka jistě neurazí. Představuje prostě dobrou ukázku pozdního trumpetistova pódiového kumštu.

Miles Davis – Merci, Miles! Live At Vienne

Miles Davis - trubka
Kenny Garrett – altový saxofon
Deron Johnson – klávesové nástroje
Richard Patterson- baskytara
Foley McCreary –  baskytara
Ricky Wellman – bicí nástroje

Label: Rhino Records, 2021

Spustit audio