Michal Rataj: Obavy orchestrů z reakcí na soudobou hudbu jsou zbytečné. Posluchači chtějí slyšet to, co si doma nepustí

1. listopad 2019

Jak práci skladatele změnily moderní technologie? V jaké kondici je soudobá vážná hudba? A co je přitažlivého na improvizaci? O tom ve Vizitce mluvil Michal Rataj, pedagog, rozhlasový dramaturg, úspěšný skladatel akustické i elektroakustické hudby, autor filmových partitur ke snímkům a seriálům Roberta Sedláčka a v neposlední řadě autor Fanfáry neboli hudby k siréně.

Zkouška sirén patří neodmyslitelně ke každému prvnímu středečnímu poledni v měsíci – a s ní je tu i další díl projektu Hudba k siréně. Ve středu 6. listopadu pět minut před dvanáctou hodinou na piazzettě dejvické Fakulty architektury sirénu „doprovodí“ nová skladba Michala Rataje zvaná Fanfára. Český rozhlas Vltava přenáší tento site-specific projekt členů Orchestru Berg živě.

Čtěte také

Michal Rataj pochází z Písku, kde absolvoval gymnázium. Už tam byla hudba jeho hlavním zájmem, tehdy ale převládal spíš bigbít a elektrická kytara. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval muzikologii, vzdělání si doplnil paralelním studiem skladby na HAMU. Dnes tam působí jako docent.

Současná hudba jej naplno pohltila na stáži v Berlíně, prvním z mnoha dalších zahraničních pobytů. V Českém rozhlase založil portál Radiocustica, což je mezinárodní platfoma, pod kterou vznikala novátorská akustická díla.

„Potěšilo mě, když kolegové Jiří Adámek a Ladislav Železný dostali mezinárodní ocenění Karl Scuka Prize za svou zvukovou kompozici Hra na uši. Troufám si tvrdit, že by to nebylo možné, nebýt našich aktivit v Radiocustice,“ řekl ve Vizitce.

Kdybych neskládal, nemohl bych učit

Z Českého rozhlasu odešel před šesti lety na volnou nohu, na HAMU je částečně zaměstnaný jako pedagog na katedře skladby, kde vybudoval obor elektroakustické kompozice. „Nemohl bych jen učit a sám nic nedělat, mám pocit, že bych pak nemohl nic předat,“ popisuje balanci mezi tvořením a učením. Pro práci na rozsáhlé partituře ale potřebuje naprostý klid, a tak vždy dvakrát do roka na týden odjede do šumavských lesů.

02498311.jpeg

Poslední velkou realizovanou skladbou Michala Rataje byl klavírní koncert Movis, který komponoval pro fenomenálního Belgičana Daana Vanderwalleho. Posluchači skladbu v provedení Ostrava New Orchestra slyšeli na festivalu Ostravské dny a část zazněla i ve Vizitce.

Právě na místech, jako jsou Ostravské dny nebo koncerty Orchestru Berg, zkrátka mimo oficiální hudební provoz, se podle Michala Rataje odehrává vše podstatné na poli soudobé vážné hudby. „Zavedené instituce soudobé dění příliš nereflektují. Reakcí posluchačů se ale bojí podle mého názoru zbytečně, lidé, kteří jsou vystaveni reprodukované muzice téměř neustále, osobní zážitek z fyzického tvoření hudby oceňují. Jsou lační slyšet to, co si nepustí doma v obýváku,“ domnívá se.

Čtěte také

Závěr Vizitky patřil vzpomínce na Milana Slavického, pedagoga, který byl formativní osobností nejen pro Michala Rataje. „Náš vztah se zintenzivňoval, ke konci jeho života jsme vedli hodně osobní rozhovory o víře. Jeho Apokalypsa, kterou jsem vybral na závěr, ztělesňuje Slavického schopnost vést i tou nejtragičtější hudbou linii naděje.“

Spustit audio

Související