Mike Stern je smutný, ale ve formě

Vážné poranění ramene a pravé paže v roce 2016 ovšem Stern v souvislosti s natáčením Echoes And Other Songs opět zmínil. Přestože od roku 2017 znovu koncertuje a natáčí, včetně titulu Eleven (2019) s Jeffem Lorberem, následky úrazu mu stále způsobují frustrující potíže. Musel jim přizpůsobit hráčskou techniku a dokonce vymyslet, jak si přilepit k prstům trsátko za pomoci lepidla na paruky.

Ale po pravdě, posluchač to pravděpodobně nepozná. Mike Stern je stejně přesvědčivý, sebevědomý a jiskřivý hráč jako kdykoliv dříve, z jazzrockového „drajvu“ neztratil ani cent. Stačí si poslechnout dravě vygradované sólo hned v úvodní skladbě Connections. Nebo do efektní klenby brilantně vystavěné sólo ve skladbě ovlivněné blízkovýchodními postupy Where’s Leo (věnované příteli a klávesistovi Leovi Genovesemu), s typickými rychlými kaskádami tónů, a přesto ctící nosnou melodii a feeling.

Mike Stern|foto:Sandrine Lee

Řada skladeb pro album vznikala během covidu. Jako důvod jistého smutku vloženého do muziky, který snad prozrazují častější mollové harmonie, uvádí Stern i zklamání z konce svého oblíbeného klubu 55 Bar v newyorské West Village v roce 2022. Klub nezvládl propad způsobený pandemií vynucenými lockdowny.

Pro Sterna byl „55“ po téměř čtyři dekády domovskou a také srdcovou scénou. Mimochodem, Michael Brecker mu tam hodil lano do svojí kapely. Na nápadité, vitální a pestré desce ovšem chmury nepřevažují, naopak, muzika tísně spíš rozptyluje.

Nejtragičtější událost, nečekaná smrt kamaráda, dvorního klávesisty a producenta Jima Bearda 2. března 2024 (v 63 letech), se ovšem do skladeb nepropsala. Beard stihl natáčení bezezbytku dokončit. Jeho zdánlivě nenápadná, přesná, podpůrná hra jako vždy dokonale jistí Sternovy vzlety.

Kytarista celé album věnoval Beardově památce: „Jako producent a muzikant byl neuvěřitelný. Perfekcionista, skvělý pianista, výtečně pracoval se studiovými technologiemi. Navíc to byl opravdový přítel. Kdykoliv na mě padl smutek a potřeboval jsem s někým mluvit, byl jedním z těch, na které jsem se mohl obrátit.“

Přínosný výlet do Afriky

Pokud už jsou některé z kompozic „covidově“ nebo třeba ekologicky (Climate) potemnělé, dokonale je vyvažují kusy pozitivní. Zvláště když se kytarista vydá na výlet do prosluněné Afriky.

Stern točil album se dvěma alternujícími, až na klávesistu Bearda a perkusistu Arta Tunçboyaciana, rozdílnými sestavami. Ta s původem kamerunským baskytaristou a zpěvákem Richardem Bonou (plus bubeníkem Dennisem Chambersem a saxofonistou Bobem Franceschinim) si právě díky Bonovi libuje v těkavé západoafrické polyrytmice a zpěvnosti. A připomíná, že funk i blues mají kořeny právě na nejpestřejším kontinentu.

O soulu nemluvě. Skladba Curtis je dedikací legendárnímu soulovému zpěvákovi Curtisovi Mayfieldovi. Ovšem s prozpěvujícím Bonou zní, jako kdyby se Mayfield narodil a působil na západoafrickém pobřeží.

Povedla se i neprvoplánově jásavá píseň I Hope So. Jedna z těch, ke kterým se hrou na západoafrický strunný nástroj ngoni přidala kytaristova manželka (jinak též virtuózní kytaristka) Leni Stern. Nejde o překvapení, Leni Stern už v minulosti s manželem na ngoni hrála, ale zvuk nástroje do atmosféry písně zvukomalebně zapadne.

Vlivů se ale na albu střídá mnohem víc a také (převládající) sestava s Chrisem Potterem, Christianem McBridem a Antoniem Sanchezem se neomezuje na fusion. Odlehčený kousek Stuff Happens, s parádním vkladem Chrise Pottera, dýchne jamajskou náladou. Žánrovou inspiraci velebné balady Gospel Song prozrazuje už název.

Stern dává hodně sólového prostoru ostatním hráčům. Také v riffech často podporují kytaru unisona se saxofonem či klávesami. O to působí nahrávka zvukově plněji a zábavněji. Především však Sternovi na kompletně autorském albu přály skladatelské múzy. Co skladba, to silný melodický motiv. Nebo hned několik motivů. Jednoznačně jde o další Sternův majstrštyk.

PS.: Pražská sestava

Připomeňme ještě, že s novým programem dorazí Mike Stern 1. listopadu do pražského Jazz Docku. Z hudebníků podílejících se na albu vystoupí saxofonista Bob Franceschini, bubeník Dennis Chambers a Leni Stern, která tentokrát bude střídat ngoni s kytarou. Obsazení doplní dánský basista Chris Minh Doky.