Morricone s námi hrál úplně mimo svůj koncept, vzpomíná Lukáš Chejn

Host se uvede skladbou Large Dance se svojí domovskou kapelou Jazz Efterrätt. Zároveň popíše vývoj muziky za čtvrt století existence skupiny, kdy se „postupně ubíralo z improvizací a sól a stávala se z toho stále propracovanější záležitost, plná speciálů a různých rytmů, až jsme dospěli k tomu, že kapela nemůže hrát se záskokem“.

Což je na jedné straně pro muziku skvělé, na druhé přináší logické zádrhele při plánování koncertů: „Jak všichni hrajou i někde jinde, je problém, aby se všech pět až šest lidí potkalo.“

Lukáš Chejn vyjmenuje i současnou sestavu nenahraditelných muzikantů. „Saxofonista Martin Plachý a baskytarista Tomáš Uhlík jsou spolu se mnou zakládající členové. Dále klávesista Vítek Pospíšil a bubeník Ondra Pomajsl. A i když se dnes už muzice tolik nevěnuje, občas si přijde zahrát zakládající člen, trombonista Honza Veverka.“

Co je to ten efterrätt?

Na přímý dotaz moderátora Lukáš Chejn odhalí, co vlastně znamená záhadné slovo efterrätt: „Druh švédského zákusku.“ Zároveň připomene, jak kapela vlastně vznikla:

„Ani jsme nechtěli nic zakládat, ale brácha měl takovou velikou restauraci, kam jsme chodili na zahrádku jamovat. Bylo to někdy v roce 1999. A v restauraci pořád trvali na tom, že se musíme nějak jmenovat, aby mohli dát kapelu do programu. Kamarád tehdy jezdil často do Švédska a pořád říkal ‚dáme si ještě efterrätt‘. Tak jsem řekl bráchovi, ať do programu napíše Jazz Garden Efterrätt, protože to bylo tak blbý slovo…“

A protože se muzika návštěvníkům restaurace líbila, pokračovala kapela ve hraní i po skončení léta. Přesunula se tudíž ze zahrádky do vnitřních prostor a škrtla slovo „garden“.

Kytarista zavzpomíná i na výuku hry na nástroj. Od „lidušky“, tedy LŠU, přes rockovou školu Mlejn, kde ho učil pozdější kamarád Norbi Kovács: „Což je jeden z nejlepších kytaristů, jaké znám… Pak jsem chodil k Peteru Jurkovičovi. Což byla dokonalá kombinace, Norbi je ‚chirurg‘ s dokonalou technikou, a Peter byl bluesman…“

Desky Lukáš Chejn nesbírá. Využívá streamovací platformy. „Je to praktické, můžeš si to seřadit jak potřebuješ… Mám doma jen pár krásnejch desek co mi zůstaly z doby, kdy se desky poslouchaly, třeba Paula Simona, Joni Mitchell nebo Janu Kratochvílovou.“

Což neznamená, že Chejn nemá svoji „jazzotéku“ v hlavě. Na dotaz, jakého oblíbence nechá zahrát v rádiu, okamžitě reaguje: „Musíme pustit Johna Scofielda!“

Od náhodného jamování k filmové hudbě

„Všechny pro mě zajímavé věci začaly v roce 1999,“ směje se Lukáš Chejn při dotazu na spolupráci s Českým národním symfonickým orchestrem. „Tehdy jsme se na horách, v Harrachově, potkali s trumpetistou Janem Hasenöhrlem. A on povídá: ‚Ty hraješ na kytaru? Tak já mám trumpetu v autě…‘ Já měl kytaru na pokoji, přinesl jsem ji a čtyři hodiny jsme spolu hráli.“

Bylo z toho dlouholeté přátelství. „Honza mě občas pozval, abych si zahrál s orchestrem, tenkrát takové jednodušší věci. A najednou se stalo, že jsme založili festival Prague Proms, složili nějakou muziku, nahráli desku. Začaly se dít věci, pořádat koncerty filmové muziky. Ale pořád rezonovalo i téma jazzu, ke kterému měl Honza blízko.“

Lukáš Chejn|foto:Petr Vidomus

Dál jde o známý příběh, vrcholící třeba tím, že kytarista v řadách Českého národního symfonického orchestru pracoval například dlouhá léta opakovaně pro samotného Ennia Morriconeho. Ať už šlo o natáčením soundtracků, nebo doprovázení na koncertech.

Za zázrak pak považuje Chejn třeba to, že Morricone byl ochoten zahrát na přání zdejších muzikantů i na jeho poměry tak „malý“ a komorní koncert, respektive dva koncerty po sobě v pražském Obecním domě:

„To bylo tenkrát úplně mimo koncept! Když už dělal koncerty, tak jen ty opravdu velké v arénách a ohromných halách. Ale nám se s ním podařilo domluvit i na tom Obecním domě.“

O interpretaci filmové hudby vypráví Lukáš Chejn ohromně poutavě. Mezi jeho dalšími hudebními tipy je třeba vynikající francouzský (žel loni předčasně zesnulý) kytarista Sylvain Luc. Ale už vás nebudeme připravovat o překvapení. Poslechněte si celou Jazzotéku v listopadové premiéře nebo ze záznamu.