Na čem dělá... basista Taras Voloshchuk

9. únor 2017

„Poslední léta se snažím o jedno – se všemi kapelami, ve kterých hraju, vytvořit specifický hudební prostor,“ definuje své hudební poslání kontrabasista v mládí působící v Kyjevě a od roku 1999 usazený v Praze. S kým dnes spolupracuje a čemu se věnuje, když má času nazbyt?

Hlavní kapela, s níž odehraje přes osmdesát koncertů ročně je zcela mimo žánr jazzu – Čechomor. „Jde v zásadě o folkové písně, ale mám hodně svobody, a tak se stejně jako všichni ostatní v kapele snažím o modernější zvuk a pojetí. To se mi myslím daří mimo jiné i díky elektrickému kontrabasu, na který hraju,“ vysvětluje Voloshchuk.

„Několik let jsem se hrou na tenhle specifický typ nástroje hodně zabýval a dnes ho hodně používám. Myslím, že mi nabízí mnohem víc možností, než baskytara. Vycházím samozřejmě z klasické techniky, ale hledám ‚nové‘ způsoby hraní – dvojhlasy, trojhlasy, a podobně.“

Stojí za zmínku, že na kontrabas začal hrát jen rok před svým přesunem z Ukrajiny do Česka. Do té doby se věnoval houslím a jako interpret především komorní klasické hudby natočil přes padesát alb.

Neotřelé zvuky a techniky objevuje Voloshchuk také s kapelou Cirilic, se kterou loni natočil desku Memories of Heaven. „Všechny skladby složil kytarista Kirill Yakovlev. Kompozice i celkový zvuk kapely ovlivňuje široké spektrum autorů a interpretů – Mussorgsky, Stravinsky, Pink Floyd a hlavně King Crimson. Trávíme spolu hodně času, posloucháme spoustu hudby, řešíme aranžmá, hledáme nové cesty. Je to fajn kolektiv.“

„Další můj dlouholetý spoluhráč a nejvíce swingující muzikant je Najponk. Hrajeme v triu s Markem Urbánkem. Minulý rok jsme natočili a vydali dokonce tři alba,“ vypočítává. Konkrétně šlo o dvě desky pro Japonsko, a jednu pro bavorské MPS – Bluesin’ Black Forest. „Z toho mám velkou radost.“

„Po několika letech jsme nahráli novou desku taky s kapelou Limbo pod vedením Pavla Hrubého. Mám rád i blues a hodně hraju s kytarovým velikánem Romanem Pokorným.“ Když zbyde Voloshchukovi čas, hodně cvičí sólové hraní na basu. „Mám už program na hodinu, ve kterém nechybí věci od Bacha, Petera Gabriela, ani moje vlastní,“ uzavírá.

autor: Jan Mazura
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

moderátor Jan Pokorný

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.