Na čem dělá… bubeník Václav Pálka

„Na Jazz Campusu měl vyučovat bicí Jorge Rossy. Nakonec to nebyla tak úplně pravda, ale byl to pro mě prvotní impulz k odchodu do Bazileje,“ zdůvodňuje Pálka výběr pro české jazzmany zatím spíše neznámé školy.

Po dokončení bakalářského studia v Brně měl několik variant toho, co dál. „Už dříve jsem díky Erasmu strávil jeden akademický rok v Kodani a dost jsem si tím otevřel oči.“ Věděl tedy, do čeho jde. Z velké části sice rezignoval na dojíždění za hraním v českých klubech, ale odměnou mu teď je čas potřebný na další seberozvoj.

Konečně získal klid na hlubší pochopení produkční práce ve studiu nebo psaní pro big band. „S Guillermem Kleinem se věnujeme rozboru orchestrálních partů a aranžování vůbec. On je pro mě dalším z mnoha důvodů, proč na Jazz Campusu minimálně další rok zůstat a dokončit své magisterské studium právě tady.“

Že podpora školství vypadá v jedné z nejbohatších evropských zemí jinak než u nás, si lze snadno domyslet. „Není to nic, co bychom mohli jen tak ‚odkoudat‘, ale minimálně bojovat za to má smysl. Dostatek financí umožňuje Švýcarům zvát si jedinečné profesory, mezi kterými nechybí Jeff Ballard, Larry Grenadier, Mark Turner nebo nově třeba Lionel Loueke.“

Působivá je i samotná budova školy, která v Basileji vznikla před třemi roky a kromě skvěle vybavených učeben disponuje dvěma nahrávacími studii, dvěma koncertními sály nebo jazzovým klubem.

Studenti mají také velkou svobodu ve formování svého studijního programu. „Mohu si vybrat poměr času, který mi profesoři věnují. Je tedy jen na mě, kolik času strávím hrou na bicí, kolik kompozicí a kolik produkcí nebo prací ve studiu. Stejně tak je na mě volba profesorů u těchto předmětů.“

Jak se do fungování švýcarské hudební scény promítá vysoká životní úroveň v zemi, nedokáže Pálka zcela posoudit. „Zatím do ní příliš nevidím. Jako studenti hráváme spíše jen v místních kavárnách, kde dostaneme kromě jídla pár desítek franků, podle toho co se vybere. Vychází to podobně jako v pražských klubech. Na klubové hraní, které by bylo nějak smysluplně zaplaceno, si tu člověk musí počkat rok a půl až dva.“

V Česku Pálka koncertuje hlavně v triu s Liborem Šmoldasem a Jakubem Zomerem. Letos jim vyšla deska Lay It Down! „Pravidelně míváme přibližně týdenní turné, nejbližší bude na přelomu října a listopadu. Dvakrát až třikrát do roka se objevím také v Brně, kde mívám řadu příležitostí díky saxofonistovi Pavlu Zlámalovi.“

Se dvěma spolužáky Szymonem Mikou a Grzegorzem Wlodarczykem se jim také podařilo k výraznější spolupráci zlákat jejich vyučujícího, známého saxofonistu Marka Turnera. „Momentálně jsme ve fázi bookování koncertů, akorát zatím nemáme moc štěstí, protože je náročné vše sladit s Markovými závazky.“

Nahrávání má teď Pálka před sebou víc. Potenciál přisuzuje zejména vznikající desce nu-dixielandové formace Heterofon, kterou vede právě Pavel Zlámal. Ten stojí také za projektem PQ, který doplňuje pianista Martin Konvička a kontrabasista Juraj Valenčík. I tato formace chystá nové album.

Z letních koncertů se nejvíce těší na plnohodnotné provedení projektu Beránci a vlci na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Dětinský název stejnojmenného alba natočeného loni je ale klamavý. Jedinečné spojení folkloru a jazzu je dílem jiné moravské jazzové persony, Mariana Friedla.

„Napsal skvělé aranže a myslím, že výsledek stojí opravdu za to. To mám na něm hrozně rád – do všeho jde po hlavě a nemožné dělá na počkání. Především díky jemu a Kamilu Slezákovi, u kterého jsem strávil celkem devět let, jsem se dostal někam dál.“

Koncertovat bude Pálka také se třemi projekty Pavla Zlámala: Heterofonomem, PQ a experimentálním tělesem Divergent Connections. „Pavel opravdu vytváří hudbu, která tak úplně nemá v ČR obdoby a já jsem rád, že mohu být u toho.“