Na čem dělá… Matúš Jakabčic

2. říjen 2017
Matúš Jakabčic

„Chceme-li zlepšit podmínky, v jakých se hudba nachází, je dobré začít u sebe a něco se pokusit dělat. Debaty v hospodě zřídka posunou věci kupředu.“

Právě z těchto důvodů má slovenský kytarista Matúš Jakabčic pro své kompoziční, aranžérské a interpretační aktivity poslední leta méně času než dříve. Stále ale působí pouze v hudební oblasti.

„Od roku 2007 jsem předsedou dozorčí rady Slovenského svazu autorského, od roku 2010 učím na JAMU a od roku 2011 jsem ředitelem Hudebního fondu, slovenské veřejnoprávní instituce na podporu hudby,“ vyjmenovává své závazky.

Jeho hlavním hudebním projektem však i nadále zůstává CZ-SK Big Band. „Hrajeme převážně moje skladby, ale občas i skladby dalších členů. Kromě českých a slovenských muzikantů máme už pár let v kapele také hráče z Maďarska.“ Stabilní kmenovou sestavu pak doplňuje širší okruh hudebníků schopných zaskočit v případě potřeby. „Všichni jsou to vynikající hráči,“ pochvaluje si obsazení.

Big band začal fungovat v roce 2004 s typickým nástrojovým obsazení sedmnácti osob. To se z ekonomických důvodů posléze zmenšilo na současných čtrnáct, ačkoli k plné sestavě se výjimečně vrací. „Téměř všechny svoje skladby jsem přearanžoval pro méně hráčů a mám je i ve více verzích,“ vysvětluje.

Náklady na provoz tělesa pokrývají především granty a státní dotace, případně pak honoráře z koncertů. Ty proběhnou letos ještě dva: 19. října na festivalu Jazz Prešov a 20. října na festivalu Orava Jazz.

Příležitostně Jakabčic oživuje své kvarteto a brzy by rád po delší době opět uvedl svou tvorbu pro symfonický orchestr a jazzové kvinteto. Doufá, že se to podaří příští rok.

Jako sideman hrává v Tentetu Michala Motýla, který má vcelku netradiční obsazení – trubku, 4 trombóny, 2 saxofony, kytaru, kontrabas a bicí –, a do kterého také přispěl několika skladbami. S Motýlovým Brass Quintetem aktuálně natočil coby kytarista album.

Jakabčice můžeme vidět také v některých formacích Luboše Šrámka nebo ve Visegrad Jazz Quartetu, příležitostném uskupení fungujícím už patnáct let.

Jako pedagog působí na brněnské JAMU. „Vyprofilovala se tam velmi kvalitní jazzová katedra. Učím jazzovou kompozici a aranžování, harmonii, vedu big band a v menším rozsahu učím kytaru.“ Před nástupem na JAMU učil 17 let na Konzervatoři Bratislava.

Velkou součástí Jakabčicova života je obdivuhodný boj za zlepšení situace v oblasti autorských honorářů pro slovenské jazzové skladatele. Podařilo se mu dosáhnout skvělých výsledků.

„Po mém vstupu do SOZA jsem prosadil vyšší ohodnocení jazzu, tak jako je tomu ve většině vyspělých zemí. Před tím byl jazz z tohoto pohledu na úrovni populární hudby. Byl jsem také jedním z hlavních iniciátorů, kterým se kolem roku 2006 podařilo zajistit, aby Hudební centrum, příspěvková organizace slovenského Ministerstva kultury, systematicky podporovalo i jazz.“

Jakabčice však nezajímá pouze jazz. Dlouhodobě usiluje o zlepšení situace ve věci autorských honorářů bez vymezení žánrů.

„Podmínky pro autory a výkonné umělce na Slovensku se někdy kolem roku 2009 dostaly na nejnižší možnou úroveň od roku 1989. Dokonce byly asi nejhorší, co si pamatuju, a doteď jsme se z toho úplně nevzpamatovali.“

To byl jeden z důvodů, proč se v té době rozhodl nastoupit na uvolněný post ředitele Hudebního fondu a proč se minulý rok po proměně SOZA podle nového autorského zákona rozhodl v organizaci zůstat jako předseda dozorčí rady.