Na čem dělá... pianista Jan Steinsdörfer

„Svůj čas dělím mezi rodinu a hudbu, přičemž obojímu se snažím věnovat naplno. I z těchto důvodu jsem na rok přerušil studium na HAMU, kde se pod vedením pana Karla Růžičky věnuji jazzu,“ uvádí své aktivity Steinsdörfer.

Nejvíce pracovního času dnes tráví na česko-polských cestách se zpěvačkou Ewou Farnou. „V její kapele působím již sedmým rokem jako kapelník, klávesista a u některých písní i jako autor a producent. Právě produkčně a aranžérsky jsem pracoval také na první části jejího posledního polského alba Inna. Šlo o komorní úpravy Ewiných polských hitů do netradičních poloh.“ S Farnou se nyní připravuje na velký koncert ve Fóru Karlín, na kterém 11. listopadu zpěvačka oslaví deset let na tuzemské scéně.

„Pokud jde o jiné styly, hraju v kapele mého kamaráda a skladatele Romana Víchy – Roman Vícha Progressive Kvintet. Dříve jsem měl jazzové trio, se kterým jsme dokonce v roce 2013 vyhráli soutěž Czech Jazz Contest, ale od té doby jsem neměl žádný projekt, který by byl v plné míře můj vlastní.“ V hlavě už však nějakou dobu jeho podobu nosí. „Rád bych v něm skloubil všechny své oblíbené hudební polohy. Do konce roku mám v plánu vypustit první vlaštovku.“

Dále působí spolu s Lenkou Novou, Františkem Segradem a Ondřejem Rumlem v projektu textaře Michala Horáčka s názvem Na cestě. „Je to pro mě návrat do mého prepubescentního období, kdy jsem písně Petra Hapky a Michala Horáčka hojně poslouchal,“ přiznává.

„S Michalem Horáčkem, Michalem Pekárkem a Pepou Štěpánkem pracujeme ještě na albu Lenky Nové s názvem 40. S mou ženou také chystáme debutové písně polské zpěvačky Basii Gasienici Giewontové. Videoklip k singlu Chicago měl teď čerstvě premiéru na YouTube.“

Tím však výčet Steinsdörferových aktivit nekončí. Kromě Farné spolupracuje jako producent ještě s britskou zpěvačkou Pollenou. „Je to s ní velice osvěžující. Z Čech jsem zvyklý, že pokud se v produkci jen malinko pohnu od zavedených zvuků a postupů, jsou interpreti nespokojeni. To se při práci s umělcem z Londýna nemůže stát. Se svými netradiční nápady si naopak pořád připadám hodně při zdi,“ porovnává odlišné přístupy.

„Pro tamější umělce je prvořadé být autentický. Jestli se jejich hudba dostane do rádií či hitparád je spíše až sekundární. U nás mezi ‚popíkáři‘ často slýchám opak: jak to udělat, aby nás hrála rádia. A to není v pořádku. Jakmile je během tvorby naší prvotní motivací sláva nebo peníze, zabíjíme tím hudbu samotnou,“ říká Steinsdörfer moudře. „Jsem rád, že na české jazzové scéně je mnoho inovátorů a lidí, kteří ve své tvorbě kompromisy nedělají.“

Výuce se zatím nevěnuje, nicméně před čtyřmi lety dostal nabídku napsat učebnici pro klávesisty. „Nakonec z toho vznikla příručka, která v první polovině vysvětluje, jak se správně hudebně rozvíjet, a druhá polovina radí muzikantům například se zvukovými zkouškami, tvorbou playlistu, komunikací se zvukařem nebo zevrubně vysvětluje fungování ochranných organizací OSA a Intergram.“ Kniha nese název Průvodce klávesisty od cvičení až na pódium a je stále na trhu.

Při dotazu na oblíbenou hudbu z poslední doby pak Steinsdörfer odpovídá následovně: „Minulý rok mě provázela pětice alb. Kendrick Lamar – To Pimp a Butterfly, Jon Hopkins – Immunity, Aneta Langerová – Na radosti, Flying Lotus – You're Dead! a Tigran Hamasyan – A Fable.“

„Pokud chci poznat něco nového, zapnu si ČRo Jazz nebo ČRo D-dur, což dělám i z výchovného hlediska. Mé dceři byl před pár týdny jeden rok a tak se snažím hned od kolébky pěstovat její dobrý vkus. Nicméně i přes výslovný zákaz jí naposledy nejvíce rozpohybovala ‚šlágroidní‘ dechovka. Geny se asi opravdu nezapřou.“

www.facebook.com/jansteinsdorferofficial