Na čem dělá... pianistka Beata Hlavenková
Originální klavíristka a skladatelka Beata Hlavenková v těchto dnech rozhodně nezahálí. Soustředí se zejména na pokračování svého sólového projektu Theodoros, hraní s Baromantikou Lenky Dusilové a částečně i na učení (New York University Prague, JAMU).
Z jejího projevu jsou od první chvíle zřejmé otevřenost novým vlivů, nadšení a pozitivní přístup k životu - možná něco, co si přinesla ze svých studií v USA. „Musím říct, že mám štěstí, protože dělám projekty, které mi hudebně přinášejí radost, i když věci kolem někdy tak veselé nejsou,“ říká úvodem.
Baromantika a hodina smrti„S Lenkou se známe již přibližně devět let,“ začíná stručnou historií hudebního vztahu s Dusilovou. „Naše spolupráce se postupně vyvíjela a dovolím si říct, že poprvé zásadně vyústila ve společný projekt ještě s Clarinet Factory na albu Eternal Seekers (2008). Na tu desku jsem hrdá. Byla spojením tří různých světů, tehdy navíc mnohem odlišnějších, než dnes. Práce na ní byla pro nás všechny velkým zážitkem a tak doufám, že tento projekt ještě někdy obnovíme.“
„Po Eternal Seekers nastalo hledání podoby Lenčiny další sólové desky,“ pokračuje. „Nakonec jsem oslovila Viliama Béreše a Patricka Karpentskiho - dnes Hlavenku - aby se k nám přidali jako producenti. Výsledkem práce byla deska Baromantická. Má svůj zvuk a to je něco, co je pro mě podstatné.“
Tato hudební komunita Hlavenkovou ostatně silně ovlivnila a ovlivňuje dodnes. „Ke každému ze jmenovaných mám velký respekt a brzy jsem pochopila, že tvoříme dobrý tým. Po desce Baromantika jsme se tudíž všichni producentsky i autorsky vyřádili na poslední desce V hodině smrti, která vyšla před pár měsíci,“ zmiňuje nahrávku uvedenou na trh v září.
Nový projekt Scintilla„Již delší dobu se ale hlavně zabývám tím, jakým způsobem pokračovat ve svém sólovém klavírním projektu,“ dostává se k současným aktivitám. „Album Theodoros pro mě totiž bylo velmi zajímavé v práci s vrstvením klavírních ploch a to jak zvukově, tak kompozičně.“
Momentálně tedy Hlavenková sbírá materiál pro nové sólové album a upevňuje jeho celkové pojetí. Projekt nese název Scintilla, natáčí ho sama, ovšem naživo ho letos bude realizovat ve dvojici s norským pianistou Andersem Aarumem. „Chystáme turné po Norsku a posléze i něco v Čechách. Nepůjde ovšem o výlučně klavírní, ale spíše klávesovou záležitost, tedy dva pianisti hrající na klavír, Rhodes piano a syntezátory. Ve studiu vše zvládnu sama, ale na koncertě samozřejmě ne. Skládám a mám už něco málo nahráno.“ „Žiji navíc se skvělým muzikantem, rádcem a kritikem mých věcí, takže společně vybíráme a řešíme všechny detaily. Je to pro mě zásadní spolupracovník,“ zmiňuje svého manžela, kytaristu a pedagoga Patrika Hlavenku. „Nedávno jsme takhle například patnáct hodin v kuse brousili první ‚singl‘,“ dodává.
Hudba Beaty Hlavenkové ovšem rozhodně není ryzí jazz, a tak ani příliš nepřekvapí šíře stylů, které poslouchá, či spektrum aktivit, kterým se věnuje. Jedna ovlivňuje druhou. „V posledních letech si ráda pouštím ‚písničkovější‘ věci, jazz příliš často ne a to se samozřejmě promítá i do mé tvorby. Navíc zjišťuji, jak těžké je napsat něco jednoduchého. Studia artificiální a pak jazzové kompozice, interpretace a posléze působení na ‚popové‘ (ach ty škatulky!) scéně, využívání elektroniky, zkušenosti s postprodukcí ve studiu a další vlivy, mě zkrátka zformovaly do stavu, ve kterém se teď hudebně nacházím a jsem velmi spokojená,“ přehledně popisuje svůj umělecký vývoj.
Ze současných interpretů a kapel ráda poslouchá například hudbu kapel Bon Iver, Elbow, Coldplay, Everything Everything a sólových umělců Sufjana Stevense či Björk. „Vždy se nicméně budu vracet k hudbě Joni Mitchell, Milese Davise, Herbieho Hancocka, The Beatles, Brada Mehldaua a dalších,“ neopomíjí zmínit své dřívější vzory.
„Ostatně pokud jde o Mehldaua, byla jsem před časem naprosto unesena jeho koncertem s mandolinistou Chrisem Thilem,“ vzpomíná na nedávné pražské vystoupení. „Jednak mne ohromila jejich virtuozita, sehranost a dynamika vystoupení, ale také jak vše dohromady přineslo naprosto intenzivní, ale zároveň intimní a poetický zážitek.“
Jít za svým snemNejbližší vlastní koncert čeká Hlavenkovou 12. března na festivalu Jazzinec v Trutnově. Spoustu zajímavých aktivit má ale naplánovaných i na zbytek roku. „Kromě koncertů v Norsku chystám projekt s Jihočeskou filharmonií. Na ten se moc těším. Letos se mi také konečně podaří zrealizovat album pro děti s názvem Pišlici, inspirované dřevěnými hračkami Filipa Rychlebského. Chystám muziku s mnoha zajímavými hosty, která bude doprovázet příběhy. Premiéra proběhne v říjnu v rámci festivalu Struny podzimu. Na vše srdečně zvu!“
Beata Hlavenková je zdravě motivovaná a zdá se, že běžně zmiňovaná negativa českého hudebního prostředí na sebe úspěšně nenechává působit. „Už vím, že člověk musí jít za svým snem a jednoduše na něm neustále pracovat. Je třeba nenechat se odradit různými nezdary, častou finanční nejistotou, cestováním, špatnými podmínkami, či občasnou nedůvěrou těch, kdo tvrdí, že hudbou se nedá živit a že být muzikantem není legitimní povolání. V dnešní době je také důležité umět spoustu věcí, ne jen hrát nebo skládat, ale zkrátka být otevřený novým věcem a možnostem. V neposlední řadě je třeba si taky umět říci o honorář, protože jinak opravdu vymřeme,“ uzavírá s úsměvem.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
