Na čem dělá… saxofonista Cyrille Oswald

21. březen 2017
03825164.jpeg

„V Česku žiju díky své půvabné, zábavné a neústupné ženě, se kterou mám už čtyři krásně děti,“ říká v holandském Haagu narozený tenorsaxofonista Cyrille Oswald, který je ovšem už dlouho nedílnou součástí české scény. „Jsem tedy hodně ponořený do rodinného života, ale i tak mám pořád čas dost hrát.“ Co chystá nového a s kým?

„S kapelou Cirilic, kterou jsme před pár lety dali dohromady s Kirillem Yakovlevem a Tarasem Voloschukem, hrajeme směs jazzu, world music a alternativního rocku,“ představuje svou první formaci, která 28. dubna pokřtí v Jazz Docku novinku Memories of Heaven.

Velkým kontrastem k Cirilic je projekt s pěti flétnami, který založil na podzim. „I podle flétnistů je to bláznivý nápad, ale výsledek zní opravdu pěkně a rádi bychom hráli víc. Na prvních několika koncertech spolupracovali Rodrigo Parejo, Robert Fischmann, Vít Pospíšil a Jiří Válek.“

Když přišel Oswald do Česka, založil svůj vlastní kvartet, ale ten není momentálně příliš aktivní. „Určitě ho zase oživím, ale nejdřív musím napsat nějaké nové skladby. Před pár lety jsme nicméně ve složení Dorůžka–Šoltis–Liška a já natočili opravdu pěkné album pro Animal Music.“

Vidět a slyšet můžeme saxofonistu také v tzv. tenor battles s Ondřejem Štveráčkem a Osianem Robertsem nebo v kapele vyzrálého mladého pianisty Daniela Bulatkina. S René Trossmanem a Janem Kořínkem hrává příležitostně blues. Aktuálně hostoval rovněž s big bandem Concept Art Orchestra. „Na hudbě je skvělé, že z ničeho nic můžete být součástí něčeho, co jste vůbec nečekali,“ říká o příležitostných angažmá obecně Oswald.

Do rodného Holandska se vrací často, nejčastěji jako člen New Rotterdam Jazz Orchestra, dvanáctičlenného uskupení založeného před třinácti lety, které hraje mezi deseti a patnácti koncerty ročně.

„Koncepce a zvuk kapely se stále hodně mění. Každý rok děláme nový projekt, do kterého všichni přineseme nové kompozice. Náš poslední počin se jmenuje Rotterdam Suite a je věnovaný lidem a pamětihodnostem města. Já jsem napsal skladbu inspirovanou jediným kostelem, který přežil bombardování za Druhé světové války.“

„Stejně jako řada muzikantů v dnešní době si vydávám většinu hudby sám,“ naráží na svůj label Golden Age Music, který letos „zpřístupnil“ svým přátelům – nyní na něm vychází album Memories of Heaven kapely Cirilic a také debut kytaristy a skladatele Ochepovského s názvem I’m in the Wind. Připravuje se rovněž debut pianisty Daniela Bulatkina. „Práce s mladými talentovanými muzikanty mě velmi naplňuje,“ dodává saxofonista.

Sám bude v červnu nahrávat s Giladem Atzmonem. „Potkali jsme se loni a dvakrát si spolu zahráli. Je to úžasný muzikant, skladatel a zároveň kriticky smýšlející člověk s inteligentními názory. To se často nevidí.“

A jak vlastně Oswald vidí českou jazzovou scénu? Liší se nějak od holandské?

„Na tak malou zemi jakou je Česko, je místní scéna skutečně mimořádná a místní muzikanti hodně zapálení. Důležitý rozdíl vidím v tom, že v Holandsku má jazz dlouhou a hlavně ničím nenarušenou historii. Řada legend – třeba Ben Webster nebo Chet Baker – tam žila nebo přinejmenším vystoupila na North Sea Jazz Festivalu, který od sedmdesátých let probíhal v mém rodném Haagu (dnes se koná v Rotterdamu – pozn. red.).“

„Zkrátka vzít kolo a jet se podívat, jak hraje Miles, Herbie nebo Michael Brecker bylo pro řadu mladých lidí normální. Ne vždycky jsme ale měli peníze na lístek a tak bylo třeba se dovnitř někudy vplížit,“ přiznává. „V Haagu tehdy taky vznikla vůbec první jazzová konzervatoř a stát relativně štědře podporuje umění dodnes. S novými projekty se tak začíná o něco snadněji.“

Cyrilla Oswalda si můžete poslechnout s kapelou Cirilic 6. a 28. dubna v Jazz Docku nebo spolu se dvěma dalšími tenorsaxofonisty 2. dubna v Redutě. V květnu odehraje také několik koncertů s kvartetem Daniela Bulatkina. Jako pedagog dlouhodobě působí na Francouzském gymnáziu v Praze a vede dílny v rámci Czech Jazz Workshopu.

Čtěte také: Rozhovor měsíce: Kirill Yakovlev a Vzpomínky na nebe

Autor:Jan Mazura