Na čem dělá... zpěvačka Petra Ernyeiová
Na to, že je Petra Ernyeiová matkou dvou dětí a hudbou se primárně neživí, její kariéra zpěvačky je poměrně nabitá. Působí ve třech odlišných kapelách včetně vlastního kvartetu, s nímž se právě vrátila z koncertů v Norsku. Orientuje se převážně na swing, ale problém jí nedělají ani jiné odnože jazzu.
„Vystupuji pravidelně se třemi kapelami. Té první z nich, Petra Ernyei Quartetu, šéfuji já. Hrají v ní se mnou kytaristé Jaroslav Šindler a Marek Rejhon, které doplňuje kontrabasista Petr Pospíšil. Ten je pak kapelníkem skupiny Swingfonix, druhého uskupení, kde zpívám. Do třetice jsem členkou orchestru Harlemania, který vede pro změnu Marek Rejhon,“ představuje Ernyeiová tři propojené formace, v nichž působí.
„Hraju tak akorát. Mám dvě malé děti a ještě další práci, tak abych vše stíhala, musím si vybírat. Pokud přijde neatraktivní hraní, raději ho odmítnu a jsem doma s rodinou. Moc ráda bych také skládala vlastní písně, ale zatím mě ještě nic nenapadlo,“ směje se.
Zpívá od svých osmnácti let a na to, čím vším už v hudbě prošla, je hrdá. „Začala jsem pěkně od podlahy starým jazzem s Pavlem Klikarem a přes swing jsem se pak dopracovala až k brazilským bossa novám. Většinou mě lidi řadí do škatulky swing a to i když zpívám jiné styly, ale nevadí mi to.“
Nějakou dobu rovněž vyučovala, ale to bylo nutné omezit kvůli jiným aktivitám. „Určitě na to jednou budu mít spoustu času. Moc by mě to bavilo. Sama na hodiny zpěvu stále ráda chodím. Jednak proto, abych věděla na čem jsem, a samozřejmě abych se stále zlepšovala,“ přiznává.
Petra Ernyei Quartet, tedy její hlavní projekt, je z dnešního pohledu relativně specifický svým obsazením: dvěma kytarami, kontrabasem a zpěvem.
„Musíme hodně přemýšlet jak dvě kytary spojit, aby to v celku znělo pěkně. Je to velice intimní uskupení, ale dokážeme zahrát i pěkně dravě. Náš repertoár je široký – swing, bossa novy, i něco z klasiky, když je potřeba. Například na Dvořákův festival jsme připravili Měsíčku na nebi hlubokém,“ vzpomíná.
„Pokud jde o koncerty, právě jsme se vrátili z Hamaru,“ zmiňuje tři vystoupení v norském městě. „V listopadu jedeme ještě na jazzový festival do Minsku. Moc rádi ale hrajeme třeba i v Jazz Docku či v Aghartě. Všechna tato místa jsou pro nás stejně významná.“
Další kapela Swingfonix hraje méně známé swingové písně z let 1930-1950 v aranžmá kapelníka Petra Pospíšila. „Vystupujeme ve složení klavír, klarinet/saxofon, kytara, kontrabas a zpěv. I s touto kapelou jsme už natočili tři studiové videoklipy a ty nás utvrdily v tom, že se můžeme s čistým svědomím pustit do plnohodnotného alba, a tak se právě chystáme na natáčení.“ Swingfonix lze vidět 3. října v Jazz Docku.
„Kapelu Harlemania, kterou vede Marek Rejhon, pak tvoří třináct instrumentalistů a dva zpěváci. Hrajeme divoký harlemský swing, hlavně skladby z repertoáru Duka Ellingtona a Caba Collowaye,“ říká o třetí ze svých kapel.
„Občas je to opravdu zážitek, hlavně když zpívá Pavel Štursa. Pak většinou přijdu já, abych vše zklidnila pomalou romantickou a duchaplnou písní. Nejbližší koncert nás čeká 18. listopadu v libeňském Divadle Gong,“ zve na pražské vystoupení.
Co se týče oblíbené hudby, poslouchá nejraději zpěvačky. „Na stylu mi ale příliš nezáleží. Musí mě to zkrátka zaujmout. Mezi moje oblíbenkyně patří Sabrina Starke, Dianne Reeves, Corinne Bailey Rae, Stacey Kent či Esperanza Spalding.“
„Ze zpěváku mě oslovuje Gregory Porter a Jamie Cullum, ale samozřejmě mám ráda také staré jazzové hvězdy i nehvězdy: Ellu Fitzgerald, Billie Holiday, Carmen McRae, Peggy Lee nebo Blossom Dearie. Desky si nicméně nekupuju už dlouho. Hudbu poslouchám většinou doma na počítači.“
„Z koncertů mě dostal Richard Bona se Stevem Gaddem v Lucerna Music Baru nebo Gregory Porter v Brně – ach! A koncert Diane Reeves v Paláci kultury? Ten mě úplně rozplakal! Líbila se mi také Markéta Foukalová. Nedávno jsem ji viděla v Jazz Docku,“ vyjmenovává silné kulturní zážitky z poslední doby.
Se svým postavením na české scéně je Ernyeiová spokojená. Kriticky ale hodnotí pojetí a propagaci některých jazzových koncertů u nás.
„Byla bych moc ráda, kdyby se k nám dostalo více umělců ze zahraničí, hlavně těch méně známých. A také aby koncerty byly v menších prostorách. Chápu, že čím více se prodá lístků, tím je to pro organizátora lepší, ale nebaví mě chodit na koncerty s dalšími tisíci lidmi. Zvuk není podle mého gusta, sedím daleko, protože lístky do předních řad jsou většinou ukrutně drahé. Plakáty na Esperanzu Spalding jsou miniaturní. Plakáty na Stacey Kent visí snad jen na Národním domě na Vinohradech. Je to takové celé podivné.“
„Všeobecně jsem každopádně spokojená. Zpívám již dvacet let a myslím, že mám na hudební scéně v Čechách nějaké postavení. Okolo sebe mám také skvělé chlapy muzikantské, kteří inspirují mě a já zase na oplátku je. Jazz je moje láska a je mnou díky mému tátovi prorostlý od malička. Tak to je a tak to bude.“
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
