Na výstavu do bazénu. Liberecká galerie vystavuje mladé sochařky i obří dřevěnou vlnu
Co zajímavého se dnes děje v ženském sochařství, jak se stalo, že to v Liberci v šedesátých letech žilo sochařskými přehlídkami, a proč bude na výstavě Mystika hygieny kvasit zelí? Nejen o tom mluvily v ArtCafé kurátorky Markéta Kroupová a Lenka Sýkorová, autorky aktuálních projektů v Oblastní galerii Liberec.
Až do poloviny osmdesátých let 20. století byly v budově Oblastní galerie Liberec městské lázně. Bazénovou historii honosné stavby dle plánů vídeňského architekta Petra Paula Branga dnes připomínají jen specifické skříňky na oblečení a varovný nápis na jednom ze sloupů, že plavky lze ždímat pouze do výlevky. Ducha tu ovšem návštěvníci mohou osvěžovat dodnes – aktuálně si pro ně galerie připravila dvě velké výstavy.
Nezapomeň odpočívat
Mystika hygieny kurátorské dvojice Lenka Sýkorová a Viktor Čech odkazuje k tématu psychické i fyzické očisty, k němuž se současná generace mladých umělců podle kurátorky Sýkorové často uchyluje. Výstavě v hale pod bazénem vévodí obrovská dřevěná vlna z dílny slovenského intermediálního umělce Juraje Gábora. Vlna prostor nejenže krásně provoněla, ale diváka také spolehlivě dokáže naladit do odpočinkového módu. Návštěvník přitom vůbec nemusí tušit, k čemu přesně odkazují díla a instalace pěti dalších českých, slovenských a rumunských umělců, která z dřevěné vlny vyrůstají jako podmořská flóra zpoza atolů.
„Proto jsme do výstavy nechtěli dávat popisky, divákům nabízíme jen jednoduchý plánek s rozložením děl jednotlivých autorů,“ vysvětluje Lenka Sýkorová. „Jde nám hlavně o to, aby si lidé uvědomili, že jít do galerie nebo do bazénu není něco, co bychom měli z nedostatku času omezovat. Že relaxace je součást života a má vyvažovat práci,“ dodává.
Výstava v budově s lázeňskou historií je v podstatě splněním snu této kurátorky, která už pět let touží uspořádat výstavu v prostorách vypuštěného nebo nepoužívaného bazénu. „Říkala jsem si, že moje představa postkonceptuálního uvažování o kresbě, kdy je to třeba provázek nebo nějaká stopa, by se hezky vyjímala právě v bazénové hale,“ konstatuje odbornice, která se už půl roku zaobírá tématem mentální hygieny, a to spolu se svými kolegy z Fakulty umění a designu ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.
Co socha, to jiný přístup
Zatímco v podzemí se potichu vzdouvá dřevěná vlna, v hlavní bazénové hale v přízemí se návštěvník prochází mezi objekty z dílny čtrnácti tuzemských sochařek mladé a střední generace. V naprosté většině se jedná o absolventky pražské Akademie výtvarných umění, což je scéna, kterou dlouhodobě sleduje kurátorka Markéta Kroupová. Výstavu pojmenovanou Krása a půvab – současné české sochařky připravila spolu s kolegyní Ivou Mladičovou. Jejich cílem bylo ukázat mnohost přístupů v ženské soše, společné téma bychom tedy v Liberci hledali jen stěží.
Výstava, na které si mohou návštěvníci prohlédnout betonové, jemně ironické sochy Anny Hulačové, umělkyně nominované na Cenu Jindřicha Chalupeckého, stejně jako křehké, k nerozeznání podobné autoportréty sesterské dvojice Lenky a Markéty Melkusových nebo luxusní spodní prádlo z ptačího peří od Pauliny Skavové, vzdáleně odkazuje k padesát let starému libereckému projektu Socha a město. V tehdejší turbulentní době konce šedesátých let se v ulicích Liberce objevily pro občany města mnohdy šokující instalace od někdejší mladé generace umělkyň a umělců – Karla Nepraše, Vladimíra Preclíka, Olbrama Zoubka, Evy Kmenové anebo Věry Janouškové.
„Přemýšlely jsme nad tím, jakou formou Sochu a město připomenout, a nakonec jsme zvolily variantu udělat velkorysou výstavu,“ vysvětluje Markéta Kroupová. „Nechtěly jsme kopírovat ten model, že bychom vyšly do ulic a sochy umístly v prostoru, to už dnes není nic nového. Několik soch jsme daly před galerii, tam ale fungují spíš jako poutač na výstavu,“ dodává.
Přehlídka práce současných českých sochařek potrvá v Oblastní galerii Liberec do 9. června, Mystika hygieny do 1. září.
Poslechněte si celé ArtCafé s hudbou Michala Pařízka, který se zaměřil za ženské hudebnice vystupující na jednom z největších evropských festivalů, barcelonském Primavera Sound:
Související
-
Příště u vás. Instalace Mileny Dopitové v MeetFactory je příslibem i hrozbou
Ačkoli to není pro pražskou MeetFactory typické, hlavní výstavní prostor nyní patří tvorbě jediné umělkyně.
-
Muži hynou v řeporyjském studiu Bubec. Třetí ročník Festivalu m³ se zaměří na biotop
V řeporyjském Studiu Bubec právě probíhá výstava studentů pražské UMPRUM „Muži hynou“. Bubec organizuje také Festival m³ / Umění v prostoru, který začíná 29. května.
-
Způsob, jakým vnímáte umělecké dílo, je manipulovatelný
Petr Adámek z Národního ústavu duševního zdraví a šéfredaktorka kulturního magazínu Artikl Bára Alex Kašparová přibližují, jak umění působí na náš mozek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka