Neil Cowley Trio hlásí restart původní „entity“ i identity
Památná sestava věhlasného londýnského pianisty Neila Cowleyho po sedmi letech mlčení pokračuje na albu Entity tam, kde přestala. Na křižovatce jazzu, soudobé artificiální hudby i ambientní elektroniky. Svoje kouzlo během odmlky neztratila.
Klasicky vzdělaný klavírista a skladatel s přesahy do vkusného popu resp. R&B (asi netřeba připomínat, že hrál se zpěvačkami Adele, Birdy nebo Emeli Sandé) rozpustil původní Cowley Trio v roce 2017. K lítosti četných fanoušků. Stihl si totiž vytvořit kultovní status. A to i u nás, pověstnými koncerty v olomouckém Jazz Tibet Clubu, který si trio oblíbilo.
Po letech na sólové dráze a „spolupráce s virtuálními entitami“, tedy elektronikou, se však Cowleymu po hraní v triu a vůbec po lidské muzikantské interakci zastesklo. A stýskalo se mu i po konkrétních lidech. Po bubeníkovi Evanu Jenkinsovi, jenž hrál už na prvním albu tria Displaced (2006), a po Rexi Horanovi, který nahradil původního kontrabasistu Richarda Sadlera v období desky The Face Of Mount Molehill (2011).
„Ve svém muzikantském životě jsem nikdy neměl větší spojence a necítil větší podporu a bratrství než ve svojí milované kohortě s Rexem a Evanem. Když jsem se rozhodl ukončit období samoty, bylo zřejmé, komu zavolám,“ svěřil se Cowley na svých webových stránkách.
Zároveň si však nebyl jistý, jak domluvené znovushledání v nahrávacím studiu dopadne. A pro jistotu vzal na sessions nějaké přednatočené stopy syntezátorů a automatických bicích, o kterých si myslel, že by mohly sloužit jeho hudbě. Ovšem brzy je zavrhl:
„Bylo okamžitě zřejmé, že tyto předem vytvořené nápady zasahovaly do naší komunikace. Do našeho znovuspojení!“
Od tohoto poznání už byl jen krůček ke koncepci alba, intuitivní „živé“ komunikaci tria jako jednoho organismu, definované názvem Entity. Cowley připojil i vysvětlivku, jak název vnímá: Entita – organizovaný celek, jehož identita je oddělena od individuálních identit jejích členů. Nejde o přesné slovníkové heslo, ale situaci vystihuje.
Neznamená to, že by Cowley zcela zanevřel na elektroniku ve prospěch čistě akustického klavírního tria. Ovšem elektronické zvukové efekty pouze dobarvují komunikaci tří hudebníků. Různé dozvuky, ozvěny či samply (třeba vzdálené lidské hlasy v kompozici Those Claws) jen vytvářejí ambient. Tedy prostředí, nepříliš nápadné zvukové pozadí tří nástrojů hrajících v prvním plánu.
Okouzlení minimalismem
Cowley Trio se zkrátka přirozeně vrátilo ke svému původnímu soundu, současnému jazzu či snad post-jazzu, ovlivněnému jak ambientem, downtempem, dream popem či post-rockovou zamlžeností, tak soudobou hudbou. Neil Cowley se zvláště zamiloval do minimalistických, či chcete-li serialistických postupů.
K nejpodmanivějším patří zechované minimalistické „kolečko“ ve skladbě Father Daughter, kde zvolna rozvíjená figura postupně zhypnotizuje posluchače svojí neodbytnou melodickou chytlavostí. Minimalistické patterny ovšem používá Cowley napříč albem. Ale stejně často, nejen v Lemon Merringue, proloží repetitivní pasáže sugestivním instrumentálním „refrénem“. Písňová forma je mu také blízká.
Právě melodiemi ovšem Cowley nešetřil. V dobrém smyslu líbivé motivy naopak rozhazuje „maximalisticky“ až marnotratně. Z řady kusů by šlo snadno vytvořit dreampopové hity.
Ale přestože skladby na Entity vznikaly, zjednodušeně řečeno, kombinací dvou mustrů, serialistického a písňového, díky melodické invenci album nepůsobí jednotvárně. Oposlouchat se jistě může, to ale platí pro lecjakou i velmi kvalitní hudbu. O různorodost se také stará dynamika celku, kdy např. Shoop oživí meditativní momenty důrazným groovem a rockovou razancí.
Cowley Trio přitom hraje tak přirozeně a semknutě, jako kdyby ona sedmiletá pauza ani nebyla. Samotný pianista vystihl dobrý pocit z alba povzdechem „jako kdybych se vrátil domů“. Kdo měl trio rád v minulosti, téměř jistě ocení i Entity. Můžeme se bez obav těšit i na návrat tria na pódia.
Neil Cowley Trio – Entity
Neil Cowley – piano
Rex Horan – kontrabas
Evan Jenkins – bicí nástroje
Label: Hide Inside Records, 2024
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
