Nils Petter Molvær na koncertním albu vstoupil jinak do stejné řeky

Když Nils Petter Molvær vydával v roce 1998 album Khmer, natočené v průběhu dvou předchozích let podle koncepce promýšlené a vytvářené s pomocí počítače dokonce už od roku 1993, prohlásil striktně a pro tradicionalisty správně buřičsky:

„Nevyrostl jsem na hraní jazzových standardů. Když mi bylo šestnáct, začal jsem s elektrickým Milesem Davisem, a vyvíjel se na tom, co on založil alby od Bitches Brew po Agharta. Pořád to mám rád. A Khmer pro mě představuje spojení s touto elektrickou ‚tradicí‘, můžeme-li to tak nazvat.“ Potvrdil tehdy i další slyšitelné inspirace „ve tvorbě Massive Attack, žánrech jako drum’n’bass či jungle a dalších tribálních pulsech“.

Jak je vidět a slyšet, Molvær si s elektrickou a eklektickou „tradicí“ fúzování udržuje kontakt stále. Když připočteme sentimentální poptávku fanoušků po živé interpretaci kompozic jednoho z ikonických nu-jazzových, skutečně stylotvorných titulů, není divu, že se trumpetista rozhodl uspořádat turné ke 25. výročí vydání alba.

To bylo v roce 2023. Ovšem pro velký zájem vlastně Khmer Tour stále epizodně pokračuje. A nyní vydaný záznam jednoho z vydařených koncertů zájem pořadatelů pravděpodobně ještě oživí. Konkrétně na desce Khmer Live In Bergen najdeme koncertní záznam, pořízený 25. května 2024 na festivalu Nattjazz v norském Bergenu.

Jiný Khmer, stejně dobrý Khmer

Je samozřejmé, že skladby z Khmer na koncertním albu znějí jinak než na původním studiovém snímku. Nejen v improvizacích, ale i co do aranžmá a hlavně soundu. Na první poslech, zjednodušeně řečeno, „elektronické“ elementy jsou na živé nahrávce více v pozadí, nedominují tolik jako na původní desce. A ačkoliv je repertoár vystavěný na beatech a groovech, i ty jsou „naživo“ subtilnější. Aniž by tím hudba ztrácela tah.

Témata jsou sice daná, stejně jako rámcová koncepce zvuku, ale v podstatě jde o odlišnou hudbu, nikoliv pouze o koncertní provedení daného repertoáru. Ale ne zas natolik odlišnou, aby nenaplnila ona očekávání fanoušků od reminiscence památného titulu.

Diametrálně odlišný je ostatně už fakt, že tu nejde o nahrávku postupně vytvářenou vrstvením zvukových stop např. rovnou tří odlišných kytaristů (krom Eivinda Aarseta participovali na původním snímku i Morten Mølster a s akustickým nástrojem Roger Ludvigsen), ale o soudržný koncertní snímek kapely.

Jiní hráči pochopitelně hrají jinak. Ze sestavy, která nahrávala desku Khmer, se na koncertním snímku podílel vedle kapelníka právě jenom Eivind Aarset. Tedy Molværův dlouholetý souputník.

Čtěte také

Nils Petter Molvaer – Buoyancy

Molvær se navíc neomezil jen na repertoár průlomového titulu Khmer. Během koncertu v Bergenu zaznělo, ve zvuku konzistentním se zbytkem programu, třeba dub-reggae Ligotage z alba Solid Ether (2000). Nebo titulní kus téhle desky, která přímo navazovala na Khmer, a kde se už objevil DJ Strangefruit (podílí se i na živém albu). A na závěr zařadil trumpetista recentní skladbu Maja.

Naopak k některým kusům z Khmer už se Molvær během vystoupení nevracel. Chybí tu i úvodní (titulní) a závěrečný (Exit) orientální motiv. A díky odlišnému rámování úplně jinak vyzní celá dramaturgie alba.

Je zajímavé sledovat, jak se dnes autor dívá na hudbu svého zásadního alba. Je nyní jiná, ale stejně dobrá, byť pochopitelně už nemůže znít průlomově a novátorsky. Lze věřit, že nové verze nadchnou i fanoušky, kteří mají detailně naposlouchanou předlohu a nedají na ni dopustit. A možná přesvědčí i konzervativnější posluchače, kteří v době původního vydání považovali Molværův „trip-hop jazz“ za příliš syntetický.

Zároveň není třeba Molværa podezřívat, že by tahle sympatická „recyklace“ znamenala začátek stagnace a předzvěst opakování starých triků. Trumpetista se přece stále vrhá do zkoumání nových zvukových krajin, do nových výzev. Třeba té pražské, jakou bude 15. ledna 2026 premiéra dua s Danielem Herskedalem v sále Novoměstské radnice.