Trumpetista Dave Douglas naléhavě připomíná čtveřici svobod prezidenta Roosevelta

Dave Douglas je neúnavný hledač, rád střídá sestavy a přístupy. Zkoušel netradiční obsazení i práci s elektronikou, což jsme zažili i u nás. A je velmi pilný. Loni v září například vydal pozoruhodnou desku Alloy v obsazení pro tři trubky, vibrafon, kontrabas a bicí nástroje. Pro nový projekt Four Freedoms zvolil tradičnější akustické kvarteto, což však neznamená, že by ztratil chuť objevovat.

Ač je autorem témat a harmonií, vsadil tentokrát na větší podíl volné hudby, ilustrující onu lidskou svobodu rozhodování, volby, vyjádření.

„Napsal jsem tuhle muziku pro mé drahé přátele, pro Martu, Nicka a Joeyho. Kompozice jsou personalizované. Vytvořené podle toho, jak hrají, jak přistupují ke svobodě v improvizaci. Na každém vystoupení tyto skladby otevíráme novými a dříve nepředstavitelnými způsoby,“ vysvětlil kapelník a zároveň vyjmenoval všechny spoluhráče. Příjmení naleznete níže.

Americký trumpetista a skladatel Dave Douglas|foto:José Luis Luna

Aby onu volnost a plastičnost co nejvěrněji přenesl i na album, rozhodl se Douglas nahrát repertoár dvojím způsobem: „Chtěl jsem zachytit jak vzrušení živého provedení, tak soustředěnost a intenzitu studiových frekvencí,“ uvádí v tiskové zprávě.

Oné kombinace živého i studiového dosáhl tím, že na desce zkombinoval snímky z vystoupení na Getxo Festivalu ve španělském Baskicku v červenci 2025 s nahrávkami, které pořídil následujícího dne na stejném pódiu, ovšem už bez přítomnosti publika. Střídají se tak nálady živelné, s reakcemi diváků, a atmosféra intimní.

„Vytvořil jsem vlastně hybridní desku, nikdy dříve jsem nic takového neudělal,“ směje se Douglas. „Veřejnou“ i „soukromou“ naléhavost pak podtrhl koncepcí, kterou zvolil pro komponování - hudební úvahou o Rooseveltových „čtyřech svobodách“.

Silné politické poselství

Ve svojí zprávě Kongresu 6. ledna 1941 vyhlásil prezident Spojených států Franklin Delano Roosevelt program dosažení čtyř zásadních svobod pro každého člověka na planetě. Svobody slova a přesvědčení, svobody vyznání, svobody od nedostatku a svobody od strachu. Tento program se stal myšlenkovým základem americké zahraniční politiky, vzdoru proti „Novému světovému pořádku“ prosazovanému fašistickými zeměmi Osy.

Není divu, že Rooseveltovo slavné prohlášení Dave Douglas použil jako myšlenkovou koncepci muziky právě nyní:

„Rooseveltova slova se dnes zdají relevantnější než kdy dříve. Humanita je naprosto nezbytná, protože čelíme výzvě soužití na téhle jedinečné a nádherné planetě.“

Jako další symbol pak vysvětlil Douglas i záměrně „transatlantické“ obsazení, kdy trumpetista sídlí v New Yorku, zatímco tři jeho spoluhráči momentálně působí v Evropě. Což platí nejen pro polskou, v Amsterodamu usazenou pianistku Martu Warelis. Nick Dunston pochází sice z Brooklynu a Joey Baron z Richmondu ve Virginii, jenže momentálně oba bydlí v Berlíně.

Samozřejmě, hudba by se obešla i bez slovního vysvětlení. Je přesvědčivá sama o sobě. Stačí si poslechnout euforizující groove skladby Sandhog, inspirované dle autora prací razičů tunelů pod New Yorkem a stavitelů systému podzemní dráhy. Nebo vynalézavé, svobodomyslné improvizační poletování Marty Warelis v titulní skladbě. A samozřejmě náruživé „promluvy“ trubky napříč albem. S přiznaným podtextem ale muzika ve vnímání posluchače ještě nabírá na intenzitě.

„V hudbě svoboda zvoní. V průběhu času nabývala svoboda mnoha podob a vyvíjí se i naše chápání svobody. Svoboda v rámci řádu, řád v rámci svobody. Přesně o tomhle hrajeme. Kéž naše snaha vede ke světlu a svobodě po všechny naše dny,“ uzavírá Douglas trochu pateticky, ale upřímně.

Inu, kéž by naslouchali nejen jazzoví fanoušci.