Aubrey Johnson rozvíjí na novince autorský rukopis a ctí rodinné kořeny

Věta o „syrových emocích a neomezené virtuozitě“ z propagačních materiálů vydavatele může působit reklamně nadneseně, jenže ono to tak je. Aubrey Johnson osobní výpovědi hluboce prožívá hned od veršů první písně Hope o nutnosti neztratit naději a sama sebe, okolnostem navzdory. Zároveň nepřestává udivovat, jak je její zdánlivě křehký, sférický soprán vlastně zároveň silný a intonačně pevný. Onomu křišťálově jemnému, „vílímu“ zabarvení navzdory.

Ideální deska pro ctitele vokálního jazzu, kteří hledají hudbu méně přímočarou, byť nikoliv experimentální.

Už jako zkušená zpěvačka, které pomohl k respektu i Bobby McFerrin pozváním na album VOCAbuLarieS (2010), vydala Aubrey Johnson „opožděný“ kapelnický debut Unraveled (2020). Ve čtyřech skladbách tehdy prozradila i talent písničkářský.

V následujících letech se ovšem vydala cestou interpretační. V duu s pianistou Randym Ingramem publikovala titul Play Favorites (2022), věnovaný standardům a cover-verzím (A. C. Jobim, Joni Mitchell). Jako zpěvačka se podílela na albu Lives Of The Saints (2025), projektu s trumpetistou Davem Douglasem a pianistkou Helen Sung. Také si stihla zahostovat třeba se Sarou Serpa.

Aubrey Johnson|foto:Lauren Desberg

Přínosem The Lively Air jsou ovšem opět skladby autorské. A hlavně přesvědčivé. Nejen ve The Words I Cannot Say, kterou popisuje jako „duchovní cestu plnou emočních odhalení, od vzteku po smutné smíření“, věříte Aubrey každou notu a slovo.

K důvěryhodnému feelingu jistě přispívá fakt, že je Aubrey Johnson autorkou primárně intuitivní. Témata „nevysedává u nástroje“, spíš reaguje na nečekané nápady. Byť je pak zpracovává s profesionální erudicí zkušené pedagožky na Berklee či New England Conservatory: „Vycházím z magického momentu inspirace, kdy se mi obvykle objeví v hlavě zároveň verše i melodie. Pak ovšem musí následovat vědomá kompoziční práce.“

Stejně jako na Unraveled se Johnson s chutí nechává inspirovat láskou k brazilské hudbě. Zachovala i stejné nástrojové obsazení jako na prvotině. Nikoliv však personální, většinu členů sextetu po pěti letech obměnila. Zůstává jediná stálice, důležitá muzikantská partnerka, houslistka Tomoko Omura.

Aubrey se s Tomoko setkala už v desátých letech v Bostonu a souzvuk hlasu a houslí, stejně jako shoda hudebního vkusu, byly tak nosné, že spolupráce funguje dodnes. Houslistka také přispívá do zpěvaččina repertoáru, tentokrát přinesla na míru napsanou, členitou a technicky „vyzývavou“ (přesný souzvuk vokálních koloratur s houslemi, například) skladbou The Mirace Is In Us.

Právě kus od Tomoko a několik převzatých skladeb jen přispívá k pestrosti alba. Nápovědné je, jak skvěle sedí Aubrey Johnson píseň Help Me od Joni Mitchell. Je jasné, na kom Aubrey, mimo jiné, vyrůstala.

Pocta strýčkovi

Technická brilantnost Aubrey Johnson ale nejlépe vynikne v uchopení skladby Chorinho, kterou napsal Lyle Mays. Původní komplikované kaskády syntezátorových či klavírních (podle toho, zda srovnáváme se studiovou verzí z Maysova alba Street Dreams, 1988, kde autor využívá elektrické klávesy i klavír, nebo třeba s klavírní živou verzí z desky The Ludwigsburg Concert, 2015) interpretuje scatem. Je krásné, jak dokázala přesně „trefit“ náladu a podstatu instrumentálky a zároveň se do ní vcítit po svém.

Aubrey Johnson na albu interpretuje Maysovy kompozice hned dvě. Jako závěrečnou si vybrala snivou, sférickou baladu Quem é Você (Close To Home) z pianistova eponymního alba z roku 1986.

Vysvětlení, proč si Aubrey zamilovala právě hudbu brilantního pianisty, proslaveného i díky členství v Pat Metheny Group, a jak to, že jí tak dokonale sedí, je jednoduché. Lyle Mays (1953-2020) byl její strýc a často Aubrey zval, ať si s ním zazpívá. Slyšet ji můžeme třeba v jeho „pozdní“ kompozici Eberhard.

Mays také často povzbuzoval neteř ke psaní. „Říkal mi, že mám úžasnou hlasovou paletu a měla bych psát na míru pro svůj rozsah, pro všechny rozdílné barvy hlasu, jaké dokážu vytvořit,“ vzpomínala v rozhovoru pro DownBeat. Zpěvačka mu s pietní odstupem vzdává poctu.

Aubrey Johnson|foto:Mariana Merez

Mimochodem, jako koproducent alba vypomohl stejně jako v případě prvotiny Steve Rodby, někdejší basista Pat Metheny Group. Maysův kamarád od dob studií a rodinný přítel. Spolehlivý rádce k nezaplacení.

The Lively Air je ideální deska pro ctitele vokálního jazzu, kteří hledají hudbu méně přímočarou, byť nikoliv experimentální, harmonicky i aranžérsky neprvoplánovou a promyšlenou, ale stále posluchačsky přístupnou a sdílnou.