Od mateřství k reflexi války. Kristina Barta vydává své nejosobnější album

Album Red Landscape vznikalo postupně z hudebních nápadů a inspirací, které autorka sbírala během několika let. Sama zdůrazňuje, že nešlo o předem promyšlený koncept, ale o spontánní proces: „Není to kalkul, všechno spontánně vyplynulo, je to sbírka mých hudebních nápadů a inspirací za poslední období, kdy se mi dělo hodně zásadních životních věcí.“ Vedle osobních zkušeností, například mateřství, se do hudby promítly i události ve světě – válka na Ukrajině nebo konflikt na Blízkém východě. Postupně se tak začalo rýsovat téma překračování hranic, které se stalo jedním z hlavních motivů alba.

Důležitým impulsem pro vznik několika skladeb byla umělecká rezidence v Broumově, kde Kristina Barta komponovala a spolupracovala s dalšími umělci. Právě tam vznikly například skladby Komme deg ut s norským textem zpěvačky Tuvy Hellum, zhudebněná báseň Broumov nebo skladba Inside the Monastery. „Tam to všechno začalo a pak už to byly jenom shody náhod, které se mi děly a které mě ovlivňovaly,“ říká pianistka. Postupně přibývaly další skladby a materiál začal tvořit ucelené album.

Modlitba pro Martu i ukrajinské lidovky

Na albu se vedle autorských skladeb objevují také nové aranže – například ukrajinské lidové písně nebo známé Modlitby pro Martu. Právě tuto skladbu měla autorka dlouho „v šuplíku“ a k jejímu zařazení na album ji přivedla až výsledná koncepce. „Ve chvíli, kdy mi začalo docházet, že to album je o překračování hranic, tak najednou bylo jasné, že tam Modlitba pro Martu patří,“ vysvětluje. Podle ní jde o silné téma, které se může lidí dotýkat. A reakce publika na koncertech jsou zatím velmi pozitivní.

Kristina Barta|foto:Michal Kubelka

Významnou roli na albu hraje také zpěv. V několika skladbách zpívá Petra Brabencová a na albu se objevují texty v češtině, angličtině, ukrajinštině i norštině. Kristina Barta přitom zdůrazňuje, že pro ni není zásadní, v jakém jazyce text je: „Pro mě je to nějaké sdělení a je jedno, jestli je v češtině nebo v jiném jazyce. Ta výpověď je pro mě stejná.“ Text podle ní představuje další způsob komunikace s posluchačem a rozšiřuje výrazové možnosti hudby.

Čtěte také

Velké plány Prague Impro Room: míří z obýváku na nové scény

Na albu hraje vedle Kristiny její stálá rytmická sekce – bubeník Marek Urbánek a kontrabasista Peter Korman – a také slovinský saxofonista Jure Pukl, s nímž spolupracuje dlouhodobě. Kapela se kvůli vzdálenostem schází jen několikrát do roka, přesto podle pianistky funguje velmi dobře: „Pro nás už teď není problém, že se potkáme dvakrát třikrát do roka a jdeme si zahrát. Cítíme se v tom komfortně.“ Materiál pro album měli hudebníci připravený předem – dostali noty, nahrávky i podrobné vysvětlení emocí a významu jednotlivých skladeb, aby mohli hudbu co nejlépe pochopit.

Závěr rozhovoru patří úvahám o budoucnosti. Pianistka přemýšlí o tom, jaký má dnes smysl vydávání alb jako celků, a zvažuje i jiné formy publikování hudby, například jednotlivé skladby nebo koncertní záznamy. Vedle toho plánuje také natočení sólového klavírního alba, které by mělo vzniknout jako spontánní studiová session založená na improvizaci.