Ondřej Konrád: Kristus s trikolórou a billboardy u silnic

29. srpen 2017

V páté kapitole známé prózy Bohumila Hrabala Bambini di Praga 1947 vykládá maminka zpracovatele kozích kůží Nulíčka, který obsesivně pomalovává naivními výjevy vše, co mu přijde pod ruku, jak na zákazku obce její syn vytvořil plechového Krista na rozcestí.

Ten nejen že byl „žlutej jako housátko“, ale hlavně měl místo bederní roušky „plavky v národních barvách“. A za šest dní se tam stalo šest havárií „jak to strhávalo voči řidičům.“ Což připomíná situaci těsně před tím, než 1. září vstoupí v platnost zákaz billboardů blíž než 250 metrů od vozovky dálnic a silnic prvé třídy.

A týká se asi tři tisíc tabulí. Zákon byl přijat parlamentem už roku 2012, ale s pětiletým odkladem, aby se mezitím vyřešily případné spory s provozovateli reklamy, mluvících o čemsi jako vyvlastnění.

Zrušit novelu se ostatně už před časem snažil poslanec hnutí ANO Berkovec. Jenomže neuspěl, neboť převážila shoda nad tím, že mnohdy krajinu hyzdící obří poutače především snižují koncentraci řidičů a náraz do nich je většinou smrtelný. Jak argumentovalo ministerstvo dopravy s tím, že kvůli bezpečnosti billboardy těsně u komunikací nesmí stát už v řadě evropských zemí.

Zákaz billboardů blíž než 250 metrů od vozovky dálnic a silnic prvé třídy se týká asi tři tisíc tabulí

Komu jsou bližší reklamní firmy, než bezpečné silnice?

Tomu je lehké porozumět, bezpečnost dopravy je samozřejmě podstatnější než práva reklamních společností a nadto mají lidé otravných a agresivních poutačů už dávno plné zuby.

I přes onu pětiletou lhůtu se ale provozovatelé k odstraňování nechystají a jelikož to v takových případech míní činit ministerstvo, objevily se čerstvě na mnoha billboardech státní vlajky, které by si přece ani úřad neměl dovolit odstraňovat.

Což je ovšem samozřejmě absurdní, protože státní symboly na poutačích nemají pražádný význam a nemohou tedy sloužit jako záštita čehosi zákonem nepovoleného.

I v oné Hrabalově zábavné příhodě, jíž by si měli provozovatelé poutačů přečíst, musel extravagantní Kristus s trikolórou záhy zmizet. Pozoruhodná je pak snaha sedmnácti senátorů, kteří napadli novelu stížností k Ústavnímu soudu. Na což ovšem měli více než dostatek času, tedy celých pět let, a vystavují se tak podezření, že jim jsou jim bližší reklamní firmy, než bezpečné silnice.

Odklady a průtahy ovšem stížnost nejspíš může způsobit. I bez toho se řada provozovatelů reklam chce se státem soudit o ušlý zisk. Prostým rozumem je sice věc jasná, ale jak se k věci postaví případně soudy, ještě uvidíme. Zatím se aspoň můžeme smát oněm praporkům.

Spustit audio