Ondřej Konrád: Prezidentovy sympatické pochybnosti
Podstatně zvučněji zněl tento týden veřejným prostorem nečekaný odchod paní Vohralíkové z ředitelování prezidentské kanceláře. Což sice skýtalo médiím vítané sousto ke spekulacím o poměrech na Hradě, ale z hlediska jaksi obecného výměna na kancléřském postu větší roli nehraje.
Nicméně to převážilo nad jakoby závažnější věcí, totiž prezidentem nikoli prvém připuštění možnosti, že za čtyři roky nemusí obhajovat mandát. Nejdříve to zaznělo z úst Petra Pavla doslova pár dní před jeho loňskou inaugurací v podcastu Kecy a politika, kde řekl (volně cituji), že na stoprocentní vykonávání takové funkce je podle jeho mínění pět let až až.
Čtěte také
A před pár dny to v jedné diskusi s občany při návštěvě Plzeňského kraje znovu opakoval: domnívá se, že je třeba, aby se v nejvyšších funkcích objevovala vždy čerstvá krev. Ale lehce to shodil žertem o ‚geriatrickém parku‘ ve světové vysoké politice.
Kdo ví, co bude
Čímž jistě narážel zvlášť na veterány Bidena a Trumpa, ale i sice mladší, nicméně také seniory Si Ťin-pchinga a Putina. Přičemž oba posledně jmenovaní jsou dnes ve věku, kdy by Pavel případně druhé prezidentské kolečko končil. A samozřejmě, všichni jmenovaní míní dál, anebo znovu vládnout největším světovým velmocím. Což je poněkud jiná váhová kategorie než Česko, kde navíc prezident nemá ani zdaleka tak dominantní postavení.
Čtěte také
Pavel také poznamenal, že by se mu nechtělo znovu do kampaně, jedna prý mu úplně stačila. Jenže ta druhá by pro něho asi byla podstatně snazší, v prvé byl novou tváří, dnes ho zná každý a stává se široce respektovanou figurou. No a konečně, je sice pěkné, že se Petr Pavel vědomě brání tomu, aby nepodlehl dojmu vlastní velikosti, který při druhém mandátu jistě hrozí. Víme o tom své.
Ale přece jen se zdají takové úvahy poněkud předčasné a potřeba osvědčeného důvěryhodného prezidenta může být na přelomu let 27–28 značná. Kdo ví, co se mezitím bude dít jak doma, tak ve světě. Nejen bezprostředně okolním.
Teprve za pětinou
Čtěte také
Takže vyjádření jisté skromnosti i názoru na prospěšnost obměny v nejvyšších funkcích jsou sice sympatické, ale spíš je berme jen jako ujištění, že současný prezident nelpí na úřadu, který je u nás vnímán vzhledem k odkazu TGM a Václava Havla dost specificky, jako málem panovnický trůn.
A že se mu nechce případně do jakési tatíčkovské role. Konečně coby bývalý voják ví, jak se velící důstojníci přirozeně obměňují, a to až po ty nejvyšší. Sám byl svého času náčelníkem Generálního štábu.
A záhy bude rok českým prezidentem, čili teprve za první pětinou mandátu. Konečně také neříká, že opětovně kandidovat nebude. Jen o tom má vcelku zdravé pochybnosti. Které samozřejmě může vyslovovat nahlas, to není nic fatálního. Momentálně udělal podstatnou změnu ve své kanceláři, a možná se mu v ní bude volněji dýchat.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
