Orchestre National de Jazz – The Party

16. červen 2014

Jazzový orchestr jako státní instituce – to zní téměř jako protimluv. Dokladem toho, že uměle sestavený ansámbl, který řídí představenstvem jmenovaný dirigent, může vyprodukovat velmi zajímavé album, je novinka francouzského Orchestre National de Jazz. CD The Party jsme zvolili Albem týdne.

Orchestre National de Jazz (ONJ), tedy národní či státní jazzový orchestr, vznikl ve Francii v roce 1986 za ministra kultury Jacka Langa. Francouzská republika se tak rozhodla vedle do té doby protežované vážné hudby podporovat i další žánry a konkrétně především jazz. ONJ však není jedna kapela s téměř třicetiletou tradicí. Zůstává pouze název coby značka, zatímco obsah – lidé i repertoár – se mění. Každý dirigent, kterého představenstvo orchestru jmenuje obvykle na tři až čtyři roky, si soubor sám sestavuje.

Album The Party je rozlučková deska ONJ pod vedením jeho desátého kapelníka, kontrabasisty Daniela Yvineca. Ten stál v čele orchestru zatím nejdéle (pět let, 2009–13) a asi nejvíc proměnil tvář státem podporovaného tělesa k obrazu svému. Mimo jiné tím, že se rozhodl neangažovat jazzmany zvučných jmen, ale spolehnout se na deset mladých a tvárných hudebníků, s nimiž postupně nacvičil několik různorodých projektů. Jedním z nich bylo i album Around Robert Wyatt, dosud nejprodávanější titul ONJ, pocta bývalému bubeníkovi skupiny Soft Machine.

 

Nejnovější album The Party pojal Yvinec jako rozloučení s intenzivními pěti lety, které strávil v čele souboru. „Představte si dýdžeje, který na párty mixuje jednu skladbu za druhou, až vzniká jedna nepřetržitá hudební oslava. A takovou oslavou je i naše album,“ vysvětluje dirigent a jedním dechem dodává, že vedle jazzu patří k důležitým složkám jeho hudební oslavy funk a groove. CD The Party by mělo symbolizovat pevně semknutou rodinu, která se z členů orchestru během pěti let vytvořila. A aby nešlo o oslavu pouze pro uzavřenou společnost, přizvali si Francouzi externího „poradce“ – amerického producenta, skladatele a hudebníka Michaela Leonharta.

Právě Leonhart společně s Danielem Yvinecem sestavil repertoár, který přibližně z poloviny tvoří autorské skladby a z poloviny převzaté melodie. Mezi nimi najdeme Requiem pour un con francouzského zpěváka Serge Gainsbourga, titulní Party Henryho Manciniho, Once In A Lifetime od skupiny Talking Heads nebo výraznou melodii Rainy Day/Strawbery Letter od Shuggieho Otise (ústřední melodický motiv v roce dostala v roce 1992 do hitparád skupina Color Me Badd ve svém tehdejším hitu I Wanna Sex You Up).

Přestože by z alba jako celku měla sálat radost a bezstarostnost oslavy, pod povrchem tepajících rytmů najdeme pozoruhodné momenty, které mají daleko k diskotékové jednotvárnosti. Například Requiem pour un con z původní Gainsbourgovy písně zachovala především rytmickou strukturu, zatímco původní zpívanou melodii dechové nástroje pouze zlehka načrtávají.

 

Naopak závěrečná Les quatre cent coups Jeana Constantina stojí především na teskné melodii a rytmická složka ustupuje do pozadí. Mezi tyto dva póly se vejde prakticky cokoli – tropický rytmus s vyhrávkami dechů ve Wonder Twin Powers Activate!, freejazzová Vergogna In Blue, funková Gold Fever s opakujícím se zpěvem ústředního sloganu nebo na výrazných harmoniích postavená coververze skladby Everybody’s Got To Learn Sometime od skupiny The Korgis. Po ní mimochodem přijde na řadu krátká Vermilion $ Man, postavená na bublavých ambientních zvucích – to aby se posluchač nepřesytil silných melodií. Zajímavou kombinací ambientního doprovodu a funkového či disco zpěvu (něco mezi Maceem Parkerem a Bee Gees z konce 70. let) je už zmíněná coververze Once In A Lifetime).

Orchestre National de Jazz pod vedením Daniela Yvineca je od letošního 1. ledna minulostí. Do čela orchestru byl na čtyři roky jmenován kytarista a skladatel Olivier Benoit a dá se předpokládat, že publikum se už brzy dozví, kterým směrem se státní jazzový orchestr z Francie bude dál ubírat.

Orchestre National de Jazz – The Party Daniel Yvinec – umělecký vedoucí, produkce, aranžmá, elektronika Michael Leonhart – aranžmá, trubka, klávesy, kytara, bicí, perkuse, zpěv Ève Risser – flétna, piano, elektrické cembaloVincent Lafont – varhany, piano, syntezátory, elektronikaAntonin-Tri Hoang – klarinet, basklarinet, altsaxofon, harmonium, syntezátorMatthieu Metzger – saxofony, elektronikaJoce Mienniel – flétny, pikola, syntezátorRémi Dumoulin – klarinet, basklarinet, tenorsaxofonSylvain Bardiau – trubka, křídlovka, trombon, suzafonPierre Perchaud – kytary, banjo, cavaquinhoSylvain Daniel – baskytaraYoann Serra – bicí Label: JazzVillage, 2014 www.onj.org Album týdne je programový blok ve vysílání stanice Český rozhlas Jazz. Ukázky z vybraných CD vysílá ČRo Jazz pravidelně každý den od pondělí do neděle vždy v 11:00 a 19:00. Album týdne vybírá redakce s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci. Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních nahrávek.

autor: Milan Tesař
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.