Pavel Wlosok naděluje: Slezským kořenům se v improvizaci asi nevyhnu
Pětačtyřicetiletý pianista Pavel Wlosok (původem z Českého Těšína) působí dlouhodobě ve Spojených státech, ale do Česka se pravidelně vrací, jak na letní jazzové dílny, tak na setkání se starými jazzovými přáteli v klubech. Při poslední z těchto návštěv jsme si v pořadu Jazzové novinky na ČRo Jazz povídali o jeho dvou aktuálních albech i dalších aktivitách.
Klavírista, skladatel a pedagog Pavel Wlosok žije a pracuje už téměř čtvrt století ve Spojených státech, kde vystudoval University of North Texas v Dentonu. Do Česka se vrací pravidelně nejen koncertovat, ale i vyučovat na letním Czech Jazz Workshopu. Rád tak předává své zkušenosti, které v mládí získával například i na letních jazzových dílnách ve Frýdlantu a později i na brněnské JAMU nebo za oceánem.
Když v roce 1995 končil studium skladby na JAMU, naskytla se příležitost odjet na studentský výměnný pobyt do texaského Dentonu. Během prvního semestru zjistil, že na škole funguje i výborný jazzový program a přihlásil se do něj. Po prvním ročníku dostal Wlosok nabídku na další studia. Stipendium a práci asistenta hudební teorie a cvičení hudebního sluchu pochopitelně neodmítl. Naopak díky tomu získal prostředky k živobytí.
Pavel Wlosok osvětluje vliv svých slezských kořenů na vlastní tvorbu:
Záhy začal hrát s kapelou, která pravidelně vystupuje v italské restauraci a nakonec hrával i šestkrát týdně, sólově nebo s big bandem. Ve školním big bandu hrál pět let a měl tak možnost si na vlastní kůži vyzkoušet všechny historické podoby jazzového žánru.
Na začátcích pobytu ve Spojených státech ale pro Pavla bylo nejtěžší odloučení od přítelkyně a pozdější manželky, s níž mají tři dcery. „Bylo to v době bez internetu, kdy dopis šel šest týdnů a telefonický hovor stál čtyři dolary za minutu,“ vzpomíná v rozhovoru pro ČRo Jazz. Jejich vztah však odloučení velmi posílilo.
V posledním roce Wlosok vydal dvě alba. Na své první sólo piano album Respectfully Yours si kromě jedné vlastní kompozice vybral skladby oblíbených klavíristů a autorů. „Toto CD vzdává hold mým nejoblíbenějším jazzovým skladatelům, včetně Duke Ellingtona, Thelonia Monka, Billa Evanse, Waynea Shortera a Chicka Corey. Obsahuje jednu originální skladbu a třináct standardů.“
Album vyšlo u českého labelu New Port Line. „Byl to velmi zajímavý projekt. Točil jsem to v roce 2015 v době zimních prázdnin ve Spojených státech na mém pianu, což je japonská kopie Steinwaye. Natáčel jsem během nočních frekvencí asi od půlnoci do tří hodin, kdy doma všichni spali, a nikoho jsem nerušil a nikdo nerušil mě. Natočil jsem asi čtyři tří- až čtyřhodinové frekvence. Z toho jsem pak vybral zhruba hodinový materiál na desku,“ přibližuje proces vzniku.
Nástroj, na který hraje a nahrává, bere jako vyjadřovací prostředek a ekvivalent lidského hlasu u zpěváka. „Za pianem se cítím spokojeně. Piano dokáže zastoupit celý orchestr a skládá se u něj lépe než u jednohlasého nástroje. Jsem rád, že mi bratr koupil piano a nasměroval mě tak.“
Druhé letos vydané album s názvem Storyteller vyšlo počátkem března ve vydavatelství Lukáše Oravce a přizval na něj saxofonistu Ricka Margitzu a osvědčenou rytmiku basisty Mike McGuirka a bubeníka Andrew Swifta (které známe už z alba Alternate Reality, 2014).
„Ricka Margitzu si vybral Miles Davis na své poslední světové turné. A my dnes víme, že když si Miles někoho vybral do kapely, tak to byla velká známka kvality. Davis měl velmi vytříbený vkus a ne každý muzikant se mu líbil. Mně se už dlouho zamlouval nejen Margitzův tón, ale i jistý smutek, v jeho hře, jímž mě opojil už v 90. letech jako posluchače,“ komentuje Wlosok nahrávku.
Podívejte se na klip Pavla Wlosoka s Rickem Margitzou:
Ricka Margitzu pozval Wlosok nejprve do školy na workshop a přitom si domluvili spolupráci na natáčení alba. Jak taková spolupráce obvykle funguje, popisuje Pavel takto:
„Ve studiu není většinou moc času zkoušet skladby hrát různými způsoby, a tak posílám noty mailem předem. Při nahrávání to potom funguje podobně, jako když se sejdou neznámí lidé, ale mají společné téma k hovoru. Na základě komunikační a improvizační jazzové tradice pak vytváříme konečný produkt. Improvizace je kompozice v reálném čase a dává připravenému materiálu život.“
Pavel Wlosok v současnosti učí v Dentonu na plný úvazek. Vedle toho působí v různých komisích rozhodujících například o přijímání nových pedagogů. Také hrává každou neděli v metodistickém kostele.
Na natáčení a koncertovaní si tak nachází čas buď během měsíčního volna o Vánocích nebo o letních prázdninách. Ačkoli by se zdálo, že letos vydal nahrávek dost, už má prý natočen materiál na další dvě alba. Na jedno z nich přizval ke spolupráci výbornou a zatím nepříliš známou zpěvačku Carly Johnson, kterou by rád představil i v Evropě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
