Petr Honzejk: Z ANO se stala strana přímé demokracie
Poslední dny přinesly v české politice jeden velmi podstatný moment: Urychlení sbližování postojů obou opozičních hnutí – ANO a SPD. Došlo hned ke třem událostem, které ukazují, že z opozice se stává v podstatě monoblok.
Což má důsledky pro aktuální politiku, ale především to dává vodítko k tomu, co se může dít po dalších parlamentních volbách.
Čtěte také
Než momenty názorového sbližování ANO a SPD rozebereme, řekněme si, že bývaly doby, kdy bylo možné obě hnutí od sebe bezpečně rozlišit. ANO byla původně liberálně populistická formace, která měla zpočátku dokonce afinitu k euru, chápala důležitost obrany země a ctila zastupitelskou demokracii. SPD byla naproti tomu v podstatě názorovým dědicem xenofobních Sládkových republikánů – byla proti všemu, proti unii, proti NATO, chce o všem pořádat referenda.
Nyní už od sebe ANO a SPD tak snadno rozlišit nejde. Čímž se dostáváme k oněm třem momentům z posledních dní. Prvním bylo prohlášení hnutí ANO, ve kterém požaduje vypsání série referend.
Radikálním pozicím naproti
Má se hlasovat o euru, migračním paktu, korespondenční volbě. Jednak se tím ukazuje, že ANO se v odporu k prohlubování evropské integrace přiblížilo na dohled k SPD. Ovšem za pozornost stojí i sblížení politických metod.
Čtěte také
Připomeňme si, že ANO v době, kdy vládlo, masové použití referend odmítalo. V programovém prohlášení z roku 2018 Babišova vláda psala: „Předložíme ústavní zákon o celostátním referendu. Respektujeme však zastupitelskou demokracii zakotvenou v ústavě, a proto neumožníme ve funkčním období této vlády referendem schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích.“
Najednou se má hlasovat o euru, k jehož přijetí jsme se zavázali, a korespondenční volbě, která má povahu zákona. Obrat o 180 stupňů. Z ANO se v podstatě stala strana přímé demokracie. Ano, čistě náhodou tak zní celý název Okamurovy SPD.
Druhým momentem jsou slova místopředsedkyně ANO Aleny Schillerové, která se vyjádřila proti zvyšování armádních výdajů. Schillerová například prohlásila, že „se osypává“, když slyší náčelníka generálního štábu Karla Řehku říkat, že se musíme připravovat na válku.
Čtěte také
Jak že se to psalo v programovém prohlášení Babišovy vlády v roce 2018? Hned v preambuli stojí: „Vláda ve svém úsilí zajistit bezpečnost a ochránit zemi před nejrůznějšími útoky zvenčí nepoleví, a proto budeme i nadále posilovat naši obranyschopnost.“ Najednou chce ANO ústy Schillerové armádní výdaje brzdit, podobně jak to požaduje Okamurova SPD.
Třetím momentem je radikalizace. ANO zatím bylo vcelku umírněné, nyní opět ústy Aleny Schillerové naznačuje, že by mohlo mít, v případě schválení korespondenční volby (kterou mimochodem ještě v roce 2018 podporovalo) problém s uznáním výsledků dalších voleb.
„Viděli jsme, k čemu korespondenční hlasy vedly při prezidentských volbách v USA, kde část společnosti odmítla výsledky uznat a došlo k útoku na Kapitol,“ pravila Schillerová. To je dost silná káva hraničící s ospravedlňováním politického násilí a zpochybňováním demokratického systému. Opět něco, na co jsme byli dosud zvyklí jen u SPD.
Celkově vidíme, že zatímco okamurovci se nikam neposunuli, babišovci jdou postupně jejich radikálním pozicím naproti. Samozřejmě tam ještě zdaleka nejsou a dalo by se to celé bagatelizovat s poukazem na to, že ANO jen bojuje o extrémní voliče. Ovšem ono sbližování postojů nám naznačuje i možnou budoucnost. Zatímco dosud bylo nepravděpodobné, že by ANO bylo ochotno s SPD přímo vládnout, nyní už není důvod, aby k tomu nedošlo. Po volbách 2025 nás mohou čekat věru zajímavé časy.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
