Pěvkyně Bytnarová se vrací do rodné Chrasti. Hned ráno zjistí, jestli jí jde hlas

„V Chrasti jsem vyrůstala. Na pardubické konzervatoři jsem studovala zpěv ve třídě paní profesorky Svatavy Šubrtové. Bylo to pro mě nádherné období. Nesmírně ráda se sem vracím. Mám tady rodinu, přátele. Cítím se tu doma,“ vyznává se.

Zpěv doma je něco speciálního

Na domácí půdě Bytnarová naposledy zpívala před 9 lety. „Je to vždycky velmi citová záležitost. Někteří diváci mě znají třeba od školky. Na křest CD přijede i moje paní učitelka z hudební školy, která mě vedla na přijímací zkoušky do Pardubic. Bude tam taky paní sbormistryně, u které jsem byla od první třídy ve sboru. Dneska jí je přes 90 let. Nesmírně se na to těším. Máme vyprodáno. Přesto lidé dál shánějí lístky a místa. Už ta kaple je nafouknutá do všech stran. Město udělalo, co mohlo, aby se tam co nejvíc lidí vešlo.“

Čtěte také

Jak cvičí dirigent? Hudba mi jede v hlavě, směje se Josef Kurfiřt

Jak se dá na takový koncert nachystat? „Nejdůležitější je, aby mi zněl hlas, abych byla zdravá. Dny před koncertem držím disciplínu. Cvičím každý den, čtu si texty, přemýšlím pořád nad obsahem. Člověk se musí šetřit. Důležitý je spánek a starat se o sebe. Ráno vstanu a udělám takový první cvik. Zjistím, jestli hlas jde anebo ne. Žádné rituály nemám. Potřebuji hodně času na rozezpívání.“

Přelom v kariéře pěvkyně nastal v roce 1992, když vyhrála soutěž v Karlových Varech. „Ta mě vykopla do světa. Letěla jsem hned do Kanady na písňové recitály. Když jsem se dostala po konzervatoři v Pardubicích do Mnichova, mohla jsem zpívat v různých divadlech v Evropě a hostovat na koncertních turné. Ale nemůžu zapomenout na moji paní učitelku z Chrudimi, ke které chodila i Dáša Pecková. Tam byl můj začátek. Na učení zpěvu musí být dva. Pedagog, který to umí vysvětlit, ale i ten žák, který to pochopí. Když se tahle symbióza podaří, tak to je prostě obrovské štěstí a radost.“

Srdce na dlani

Novým CD se Bytnarové splnil sen. „Tři autoři, kteří tam jsou nahraní, mi jsou opravdu velmi blízcí. Každý z nich má opravdu srdce na dlani. CD obsahuje 18 písní a jedná se o ženu, pocity, vnímavost, životní osudy. Jsou to písně velmi krásné. Často vycházejí z lidových textů. Proto máme na titulní straně velmi vzácný obraz Dívku z Liptova akademické malířky Jindry Husárikové z roku 1957. Hodí se totiž právě k lidovým motivům a písním.“

Se všemi autory se umělkyně potkala osobně. „Není nic krásnějšího než přímo s autorem nastudovat jeho tvorbu. Třeba písňový cyklus dnes nejhranější české skladatelky ve světě Sylvie Bodorové pro mě představuje nádhernou niternou hudbu.“

Miroslava Raichla zažila na konzervatoři. „S láskou a vděčností na něj vzpomínám. Snad není dětský sbor, který by nezpíval jeho písně. Uslyšíte celý cyklus pro soprán a klavír Letěla tudy labutě, který napsal své ženě, profesorce Šubrtové. Trochu jsem si udělala výlet do vyšší pěvecké polohy. Jako další tam je Ilja Hurník a jeho cyklus Šulamít na texty básnické sbírky Písně písní ze Starého zákona. Kdysi je přeložil Jaroslav Seifert. Jsem velmi vděčná i mým překladatelkám. Každá jedna píseň je přeložená do němčiny, angličtiny, francouzštiny, aby i v zahraničí posluchači pochopili, o co se jedná.“