Pověst z Litoměřicka: Poklad na Hazmburku prý střeží ruský kozák - raději ho nerušte
Jak praví kroniky, poklad na Hazmburku hledal už kníže Mořic z Ditrichštejna, rakouský šlechtic, který žil v době, kdy tam mělo být zlato zakopáno.
Tak na tom, že by tam mohlo být, možná něco je. Kdy to bylo? Když se po neúspěšném tažení do Ruska vracelo přes české území zpět do vlasti Napoleonovo vojsko.
Okolí Hazmburku byla tehdy divoká krajina, plná zběhů z války a lapků. Oddíl Napoleonových vojáků, který tudy ustupoval, nebyl velký, ale podle pověsti důležitý. Vezl truhly s jantarem a zlatem uloupeným v Rusku.
Velitel oddílu si zřejmě uvědomoval, že je velmi pravděpodobné, že truhly neunikly pozornosti místních. A jeho vojáci byli vysílení cestou a bojovat se jim už s nikým příliš nechtělo. Chtěli hlavně domů.
„Poklad necháme tady a pak se pro něj vrátíme,“ řekl proto vojákům.
Tak se i stalo. Francouzi zlato zakopali a táhli dál. Kam, ale nikdo nevěděl - a neví se to dodnes. Nikdo se pro zlaté předměty a jantar totiž nevrátil. Možná ti, kteří místo pokladu znali, cestou domů zemřeli.
Podle pověsti leželo místo s pokladem někde mezi kopcem Jiřetín, dnes poznamenaným těžbou čediče, a Hazmburkem. Podle jiné verze pověsti má být přímo na hradě. Údajně tam, kam k večeru padá stín Černé věže. Jenže v kolik hodin? To pověst neříká. A nebo že by to bylo tam, kam o šesté padal stín hrušky, která kdysi měla na hradě růst? I to se povídá. A ještě je tu jedna možnost – že poklad leží na místě, odkud je z hradu vidět střecha bývalé hájecké myslivny.
Možností tedy různé verze pověsti nabízely hodně, a hodně bylo i těch, kteří jim věřili. Nešlo jen o Mořice z Ditrichštejna, který zlato hledal. Měl mnoho následovníků, jak dokazují různé výkopy na Hazmburku i kolem něj.
No, třeba pověst nelže. Třeba u Hazmburku opravdu leží ruský poklad, který tam dovezli Francouzi. Jak to, že ho tedy nikdo nenašel? Podle další pověsti ho střeží mrtvý ruský kozák, kterého Napoleonovi vojáci vezli s sebou jako zajatce. Na místě výkopu ho zabili a jeho tělo položili na zlato, jantar a šperky, aby je po smrti hlídal a odradil nebo zmátl každého nepovolaného. Jak je vidět, zatím se mu to daří…
Související
-
Pověst z Hazmburku: Dejte si tam raději limonádu než víno
Šel kdysi Michal Štrajnc, libochovický měšťan, za obchodem do Třebenic. Byl krásný letní den. Když procházel kolem Hazmburku, zachtělo se mu podívat se zase jednou nahoru.
-
Pověst třetí z Házmburku: Do věže nechoďte, ani když budete mít dlouhou chvíli
Stalo se v době, kdy už byl Házmburk opuštěný. U hradu pásli pasáčci dobytek. Byla jim dlouhá chvíle a napadlo je, že si ji zkrátí návštěvou věže hradu.
-
POVĚST DRUHÁ Z HAZMBURKU: Až potkáte bílou paní, oslovte ji - Kateřino
Na Hazmburku se ukazuje bílá paní. Má to ale háček: podle pověsti bloudí po zřícenině o půlnoci. Takže jak ji potkat, když je hrad v noci zamčený?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
