Přepis: Jak to vidí Martin Kratochvíl – 12. července

12. červenec 2017

Hostem byl dokumentarista Martin Kratochvíl.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, přátelé, začíná pořad Jak to vidí, u jehož poslechu vás vítá a hezký den přeje Alena Kumstýřová. Je léto, doba prázdnin a dovolených provoněná dálkami, proto i my už tradičně v tomto čase na rozhlasových vlnách cestujeme, no, a cestovat budeme dnes opravdu, opravdu daleko. Naším společným hostem totiž bude hudebník, filmař, autor báječných dokumentů, zhruba stovky, jako třeba cyklu Prolínání světů, Kašmír a Ladak, Země kadidlové stezky nebo projektu České himálajské dobrodružství, cestovatel, horolezec a do jisté míry dobrodruh Martin Kratochvíl. Martine, hezký den, vítej ve studiu.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Dobrý ráno.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jsem uvedla, jsi autorem řady dokumentů z oblasti Nepálu, Tibetu, Himálaje, ale i z řady dalších míst, z Etiopie, Arábie. Posluchači měli možnost vidět ty filmy na obrazovkách České televize. Právě třeba cyklus Země kadidlové stezky, cyklus Prolínání světů byl velkým ekumenickým projektem, který v našem dokumentu nemá obdobu. Tomáš Halík v něm srovnával přístup k životu v odlišných kulturách a náboženstvích. To všechno chtělo bezesporu dokonalé poznání i od tebe jako filmaře a autora hudby, dokonalé poznání místa, života, způsobu uvažování. Jak se ti to všechno podařilo?

Čtěte také

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
To jsi na mě nachystala opravdu velkou otázku a pokusím se nějak zkraje a postupně. Tak cestování máme, pro to je vysvětlení, že to je někam z místa, kde bydlíme, nebo kde jsme se narodili, že se dáváme do nějakých dálek čím dál tím líp, nebo čím dál tím větší je ten šok kulturní, který tam zažijeme, ale cestování jako takový můžeme vést několika směry. Záleží na tom, jakou máme motivaci. Na jednu stranu si můžeme říct - chci, aby, abych měl /nesrozumitelné/ noc blízko, abych pokud možno svůj pracovní pokoj měl blízko nebo abych v něm přímo seděl, a možná, že z okna se chci koukat na Mount Everest nebo, nebo na moře, že jo, a tím, tím to asi hasne. Takže takhle se cestovat dá ...

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
To není tvůj přístup.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
To není můj přístup, ale je to v podstatě, řekl bych, většinový přístup, který historicky není, není starý, je to v podstatě produkt nové doby nebo produkt konzumního způsobu života, kde máme nadbytek prostředků a můžeme se podívat za nevelký peníze třeba někam do ciziny. Tento, tento vztah k cestování myslím, že je přímo zhoubný, nepoužiju silnýho slova, protože nám o tý zemi nebo těch krajinách, který jedeme mimo snad ten optickej dojem, kterej vidíme z toho okýnka, moc jako neřekne, jo. Dokonce vede k takovým absurdním koncům, že abychom už vůbec nemuseli chodit z toho hotelu, tak sedíme v tom hotelu, kterej je na kolech, jo, to jsem nedávno viděl na dálnici mezi Káthmándú a, nebo silnici mezi Káthmándú a Lhasou, že tam jede takovej jako bydlík obrovskej, dvoupatrovej autobus a každej tam má 2+1 v tom jako, ale ten už, tam už pak ten člověk vůbec nemusí chodit ven, jo, čili nepozná v podstatě nic, jo. Má takovej jako nějaký tušení možná o tom, že tam je sníh a že tam je málo kyslíku, ale to je asi tak všecko. Ten, ten druhý strana tohohlectoho cestovatelskýho, jak bych řekl ideálu, má hluboký kořeny v minulosti a zvláštní vývoj. Většinou pochází z nějakých náboženských zkušeností nebo z náboženských učení. Dá se říct, že všechny ty velký systémy asijský, ale, ale samozřejmě i naše evropský i křesťanství v sobě nějakým způsobem mají tohlecto to, to poutnictví, jako já to budu trošku posunovat, že toto poutnictví a i cestovatelství taky, možná že i měšství, ať do toho zahrneme ten širší pojem, nějak, nějak v sobě. Má se totiž za to, že aby člověk poznal sebe a boha v sobě, abysme se dostali do toho náboženství, tak musí vykročit za hranice toho běžnýho života. Musí se vyčlenit z toho života. Je to pravej opak toho, co říká moderní pedagogika a pár našich ministrů školství, že, že to vzdělání musí jít se životem, že musíme pořád jako bejt v tom životě. Chyba, jo. Musíme se z toho života oddělit od tý praxe toho života, odstoupit od něj a pak teprve můžeme jako v tý kontemplaci nebo v tom, v té samotě té, té poustevny jako získat jako jakýsi vědomosti a pohled na ten život. Čili z tohohlectoho dávnýho ideálu pocházejí i ty, i ty, i ta představa toho cestovatelství, který, jak už jsem v podstatě naznačil, se vždycky k tý zemi hluboce váže, to znamená, že musím se nějakým způsobem přiblížit tomu, co tam je, musím se snažit, musím se otevřít ten první, musím se otevřít tomu, co vidím, a nejlepší otevření, nejlepší a nejrychlejší je poznat ten jazyk, jo, nebo aspoň část toho jazyka nebo, nebo pár slov nebo pojmů, jo. Existujou i filozofický systémy, který tvrdí, že, že pravda o té či oné zemi leží v tom jazyce, že totiž je, že jazyk a logos, jak se to říkalo řecky, že je sediment zkušeností, že je jakoby usazenina toho, co ten národ, či klan, či rodina, či prostě nějaký celek společenský, jak jako on vidí bytí, jak on vidí realitu a že v tom to je. Já bych dal jeden takový, takový příklad, že nepálsky se řekne kyslík, kterej samozřejmě umožňuje chodit snadno, se řekne jít pořád z kopce, jo. To je prostě úplně ten příklad toho, já jsem zapomněl, jak se to řekne nepálsky, ale je to takový, zní to hrozně, ale je to prostě, vlastně říká to, co to ten kyslík je, jo, že prostě nám to ulehčí práci, že to, že to jako to utrpení se snižuje, hory se snižují o tisíc metrů, se říká, tak, takže v tom, v tom je teda důležitý ten jazyk nějakým způsobem ovládnout, nebo aspoň, aspoň některý stěžejní termíny, ale každopádně se snažit teda otevřít a jako komunikovat s těma lidma a pochopit jako. Ta druhej, druhá studnice toho, toho poznání leží pravděpodobně v náboženství a v těch rituálech, o kterých asi budeme za chvilku mluvit a takže tak ještě jednou, abych to shrnul to moje možná trošku komplikovaný povídání je, že máme tedy, že teda za prvé odvážím se postulovat, že turismus není cestovatelství, že turismus je pravý opak cestovatelství, že to je něco, že chci mít pořád výhled z okna, nechci se otevřít žádný zemi, chci být pořád s knedlíkama doma prostě a jenom za oknem vidět Everest. Na druhý straně cestovatelství, který přináší utrpení samozřejmě, protože cestovat není snadný, nemoce a tak dále, ale přináší teda poznání, otevření se té krajině, kterou cestuju.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty jsi skutečný cestovatel, jsi mnohdy až dobrodruh, protože známe se dlouho a vím, že mnohdy ti šlo skutečně na těch cestách i o život. V tom ekumenickém cyklu Prolínání světů jste se ale zaměřili na takové okamžiky života, jako třeba narození a dětství, cestu k dospělosti, svatbu a manželství, jídlo a náboženství. Jak si to všechno tehdy vnímal a jak si právě všechny ty okamžiky nejdůležitější v lidském životě na těch místech poznával?

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
My, když jsme s Tomášem Halíkem začali uvažovat o tom, že něco takovýhleho natočíme, tak jsme si říkali, tak musíme do toho vnést nějakej, nějakej smysl, řád, tak nemůžeme prostě dělat film o nějakým náboženství, to je příliš velký sousto, ale řekli jsme si, že vyčleníme, myslím, 5 nebo 6 takových jako rituálů životních, jo, který zahrnují třeba narození, smrt, nemoc, já nevím, dospívání, vzdělání a tak dále a tak dále, svatba, že jo, a ty budeme, ty jako horizontálně budeme popisovat v těch 5 velkejch systémech asijský náboženství, i vlastně v tom prvním seriálu jsme měli i křesťanství a židovství, čili ve všech těch náboženstvích, takže jsme vždycky vzali narození a teď jsme prostě šli z jedné kultury do druhé a tam jsme to jako zmapovali. Domnívali jsme se a domníváme se stále, že to je jako ten nejlepší způsob, protože to jsou ty milníky toho poznání skutečnosti, který se právě v tomhle tom, nám, nám vypovídají o tý kultuře ...

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou to ty nejdůležitější okamžiky života.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Ty nejdůležitější body, takový ty uzlový body. A abych pořád jenom abstraktně nemluvil, tak vezmeme si něco, co tady moc nemáme, tak třeba, je toho hodně, co tady nemáme.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak třeba dospívání. Srovnejme.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
No třeba, tak v buddhismu nepálským, v sektě, nebo to je jedno, v jaký sektě v "nimbabě", ale může to bejt i v jinejch sektách, je jedním, jedním z takových klíčových bodů života ženy je, když dostane poprvé menstruaci a to je obrovská událost, protože tam končí jeho soukromej život jako dětství soukromýho dítěte a začíná, jak bych řekl, veřejný život ploditelky rodu, jo, klanu nebo rodiny jako pak, čili tam přestane už bejt jako někdo, o koho moc nejde, ale začne bejt skoro jakoby veřejnou bytostí, protože se od ní očekává a slibuje se, že ona poveze, povede dál celej ten, celej ten rod. No, a tak je kolem toho taková sláva udělaná, já to řeknu jenom ve stručnosti. Nejdřív je v temné místnosti 3 dni zavřená, nevidí světlo a třetí den ráno, když vychází, ráno, když vychází slunce, tak přijde láma a otevře jí teda ty dveře a nechá jí kouknout do toho ostrýho světla toho slunce, což je v podstatě takovej symbol toho jakoby prozření a pak ještě jdou objímat stromy, a já nevím, je tam toho hodně a ten láma to má jakoby pod palcem. A od té chvíle prostě se ona stává jakoby ženou, která je schopná plodit děti. A další z toho vyplývají fakt je, že svatba už tam není soukromá záležitost mezi milenci, jo, mezi někoho, kdo to vůbec není nic soukromýho, to už je prostě akt veřejnej, protože znova se tam krev toho klanu a toho klanu se mísí a předpokládá se, že bude, že ponese potomky, čili tohle to se najednou, to jsou věci, který my nemáme. My máme skoro od Romea a Julie to jako, no, tam taky /nesrozumitelné/, ale máme to skoro, jako že to je soukromá věc, že jo, že, že někdo koho miluje ...

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta nejsoukromější v podstatě, ano, ano.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Ta nejsoukromější, skoro ta nejsoukromější, ale tenhle ten aspekt toho, nebo ten pohled toho, že to je věc veřejná a důležitá, takže to tam nemáme. Tak to jenom tak jeden z těch rituálů?

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké je postavení lámů právě k těm místním lidem, jaké jsou ty vztahy?

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Tak jak je známo, tak ty velký buddhistický, ty velký náboženství asijský, myslím teďka na buddhismus a na hinduismus, nemají, bych řekl, centrální věrouku, nemají centrální vedení jako my máme papeže, že jo. A vím, že dokonce prezident Václav Havel, dejž mu Pánbůh klidnou památku, si taky myslel, že, že ten dalajláma, kterýho měl tak rád a já ho mám taky rád, že to je jakejsi papež buddhistů, jo. Není to tak. To je prostě, tam je to prostě navrstvený jsou ty ján, mahájána, théráváda, já nechci, nechci zabíhat do detailů, ale prostě centrální autorita chybí. Takže vlastně se všecko rozhoduje na tý autoritě lokální, kde je ten láma, kterej je, musí především umět mantry, musí bejt vzdělanej, musí umět číst, má jakousi, jakousi moc nebo spíš rozum a moudrost, bych řekl, k tomu rozhodnout to či ono, co se v tý, v tý vesnici nebo v tom usídlení děje, a to od otázek právních až po ty, po ty věroučný. A že je moudrej třeba dokazuje to, že když jsme byli u kapitoly pohřeb, jako smrt pohřeb, tak často se lidi ptají - tak jak to je? Tak spaluje se, nebo se pohřbívá, nebo se hází do vody, nebo co? Takže to všecko je na rozhodnutí lámy, jo. Láma, když, když je dole skála, nedá se vykopat hrob, tak určitě ho nebude kopat do žuly, to nejde, jo. Když teče voda, je možný člověka spálit, ovšem musí bejt dřevo, jo. Když není dřevo ani voda, tak se tělo rozkrájí na malý kousíčky, obalí se campou, to je taková ta, ta kaše prostě obilní, a to se dá na vysokej nějakej vrcholek a tam to sežerou, sežerou teda ptáci a tím se jakoby symbolicky dostává znova do toho koloběhu toho větru a on se jako, ten vítr je posvátná věc v buddhismu a ten vlastně jako odnese toho zesnulýho skrz ty ptáky, který ho snědí a zase se dostává zpátky do toho vzduchu.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Martine Kratochvíle, procestoval jsi víc než půlku světa, ale vím, že tvojí velkou láskou je Himálaj. Jsi horolezec, takže zaměřme se teď především právě na tuto oblast. Přivedla tě do těchto míst láska k horám, protože jsi horolezec nebo zájem o východní filozofii a náboženství? Co vlastně bylo tou prioritou?

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
No, s tím horolezcem je to trošku silný slovo. Já myslím, že je hodně lidí, který jsou víc horolezci než já a já jsem spíš takovej ...

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale zdolal jsi spoustu hor.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
No, tak pokusil jsem se i o osmitisícovku a když jsem byl malej, tak jsem tady lezl trošku po písku, ale zdaleka ty výsledky nejsou nějaký veliký. A ale já myslím, že spíš za tím je ta láska k horám, která mně byla vštěpená od malička od rodičů, že jsme odjakživa lyžovali a chodili jsme po horách a myslím, že s tím taky souvisí určitej, co se ale i svejm dětem snažím vštípit, že to, to zdolání tý hory je takový jako zdravý psychicky, že si člověk jako dokáže, že na to má a že když se potom tedy vrátí, tak jako má pocit, že, že to jako, že to zdolal, že tam byl a samozřejmě je kolem toho spousty krásnejch prožitků, ty fyzický útrapy tam mají co dělat, ale tohlecto je důležitý i psychicky, že to je takovej jakoby, Angličani pro to mají to slovo achievement, jako dosažení bych řekl česky, jo, že něco prostě dosáhnu. No, ale v mým případě to bylo smíchaný i s tím, s tou touhou po tom poznání těch náboženství. Já jsem odmalička toužil teda se tam do těch hor podívat a můžu říct, že když jsem poprvé přijel pod Everest do toho známýho Údolí Khumbu, takže jsem všecko z těch knížek jako věděl, jak to tam je, ale tu topografii jsem měl v hlavě, protože jsem jich tolika přečetl a prostě kde kdo lezl a kde kdo spadnul a tak, takže to nebyla pro mě, nebylo pro mě velký nóvum. Nóvum byl teda ten kulturní šok, kterej tam člověk zažije poprvé, kterej vede k takovýmu instiktivně, k takovýmu jakoby uzavření se do sebe. První pocit je, jakože si člověk drží ten baťoh, aby mu nikdo nic nevzal a má strašnej strach, protože všecko, ale všecko, ale všecko je jinak, jo. Nic není jako tady jo, a ta, ta zkušenost je hluboká, ale je veskrze pozitivní, protože teď mluvím o těch krajinách, který jsi tady zmínila, to znamená ty Nepál, Tibet, Himálaj. Lidi jsou většinou loajální, bez nich se nedá tam žít, jako musíš se jim dát všanc, protože to jinak nejde. Oni nesou bágl, seženou potraviny a tohlecto, my to neumíme, my jsme už ztratili tyhle ty schopnosti, který jsme možná dřív měli, když jsme byli ještě neandrtálci, ale teď už to neumíme, oni uměj skutečně, když je nejhůř, když napadne půl metru sněhu a není co jíst a došlo, došlo jídlo a všecko, tak vždycky uměj něco někde objevit, nějaký kořínky nebo větvičky a něco z toho uvařit, takže je tam myslím, že oboustranná úžasná náchylnost k těm lidem a obdiv, jo. Já opravdu k nim mám úžasnej obdiv o tom, jak jsou s tou přírodou ještě hodně pohromadě, jak uměj poslouchaty ty výzvy přírody, který my už jsme na to hluchý.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Tibet, ale i Nepál jsou pro nás místa velmi duchovní, takže nedotkla se už i těchto míst třeba ta síla peněz?

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
No, určitě se dotkla a já si moc jako nepřeju a myslím, že nikdo, kdo tam jezdí a kdo se do toho zamiloval tak jako já, si jako nepřeje, aby se tam moc ty západní způsoby toho konzumarismu nějak roztahovaly, ale bohužel se tomu asi nedá zabránit a už by bylo hodně sobecký jako jim to jakoby zakazovat, jo, těm lidem, aby se jako nevyvíjeli. Oni chtějí mít to, co my, oni chtějí mít ty domečky taky natřený a chtějí mít jako čistý věci a to, takže není možný si z toho udělat skanzen a jezdit tam jako se jenom koukat, jak ty divoši žijou. To prostě by bylo moc, moc ošklivý a sobecký. Ale ještě k tomu, k tomu rozmachu toho, toho, toho kapitalismu. Proti tomu působí velice mocná síla tý přírody, že zas tak jako aktuální, moc zlý to tam bejt nemůže, jo, protože tam skutečně jenom vyleze ten, kdo na to má, jako teď myslím ty vyšší a ta příroda se sama brání nějakýmu konzumerismu, jo. Tam prostě nepostaví McDonald's, ani, ani lanovku, kdosi říkal, že tam postavěj na Everest /nesrozumitelné/, jo, že tam bude jezdit lanovka, to prostě nejde, že člověk se do těch velkej vejšek dostane jenom postupně a musí tam vylézt sám pěšky, protože jinak ho sklátí horská nemoc a zhebne tam rychle, jo. Takže ty hory se bráněj touhlectou silou, takže v podstatě se tam moc toho kapitalismu prostě nerozšíří. A ty, co se tam dostanou, tak ty si to jako zasloužej a ty, ty knedlíci, co prostě nechtěj vylézt z toho autobusu, tak tam nemají co dělat, jo.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže dá se říct, že vlastně ty hory brání ...

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Brání samy sebe, ano.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
... i tu místní civilizaci.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Ano, ano, ano, ano.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
O tom bude ...

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Je to trošku samozřejmě s nadsázkou řečeno, ale je to tak, je to tak jako, je to skutečně něco na tom bude.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
O tom byl třeba i film Tibet v Nepálu.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Ano, ano.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
O jedné vlastně skupině místních obyvatel, která žije tím prastarým způsobem života. Mezi ní jste se také dostali.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
No jo, tak my jsme to tam sjezdili z obou dvou stran. Je zajímavý, že, že pro ty, ty evropský turisty nebo, nebo teda cestovatele, abych je hanlivě nenazýval tím slovem turista, že oni cejtěj, že třeba ty Tibeťáci a ty Nepálci, že to jsou, protože vypadají podobně, jo, že mají stejnej jazyk a že to je stejnej, jako stejný. Někdy se jim říká čmoudi, ale chraň Pánbůh, že jo, aby v tom byla nějaká, nějaký jako hanlivý poznámky ...

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Rasistický.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
To je jenom takovej vtip, že jim tak říkáme, ale nic na tom není samozřejmě špatnýho, naopak, my je máme hrozně rádi. A ono to tak není, protože to je zajímavý, oni jedna, jedna ta skupina je ta, Tibeťani jsou barmsko-tibetská jazyková skupina, která je blízká tý, tý čínský, těm obrázkům a jak se řekne mnoho, mnoho znaků pro mnoho věcí. A tahle ta, ta, ty Nepálci, to jsou, to jsou naši, to jsou, to jsou ty, ty, ze stejnejch jazyků jako čeština vyrůstá nepálština ze starý, ze sanskrtu, ze starý indo-evropský mámy, jak říká, a přesto, že ty, to písmo vypadá strašně divně, že to jsou taky takový obrázky, tak v podstatě, když bysme počítali egduitinsár, tak ta slyšíš one two three four, jo. A některý slova máme podobný. Taky máme ten princip toho jazyka, kterej má omezenej počet, jo, my máme těch 23, těch, těch znaků, takže i oni mají omezenej počet znaků, takže jsou, jak bych to řekl, my rozumíme těm Nepálcům, který jdou s náma, víc než oni, který potkaj na cestě toho Tibeťana a rozuměj mu. A takhle ...

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře, ale jak ti lidé v tom místě žijí, protože vždycky, když si spolu povídáme, protože známe se dlouhá léta, tak samozřejmě vždycky říkáš, že je tam obrovská, naprosto nepředstavitelná pro nás chudoba, ale přesto ti lidé jsou tam šťastní, usmívají se. Je to díky třeba tomu náboženství, tomu buddhismu nebo je to i díky tomu, že vlastně ta chudoba tam má jiný rozměr než třeba chudoba v tom západním světě?

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Jo, důvody jsou mnohočetné. Dva jsi tady sama naznačila. Jak bych řekl, já myslím, že ten, že ten náš důvod k tomu divení je ten, že si spojujeme materiální chudobu s neštěstím, že jako to máme, ta korolace že je stejná, že si to myslím, že to k sobě patří, ale ono to tak není, jo, protože materiální chudoba a určitá jako větší, větší nutnost pracovat a starat se o život nemusí vést k nějakýmu nešťastnýmu životu. Ty lidi jsou, se furt jenom smějou, jako já v nich, já sám v nich hledám jako mnohdy oporu, protože se mi líbí, jak nemají s ničím žádnej problém, všecko jde prostě. Jako vždycky řeknou yes, jo, a už se to všecko děje, jo. Kdežto ta, ta chudoba, kterou třeba nejčastěji vidíme v nějakých ghettech, jo, třeba v americkejch černošskejch ghettech, to je, to je chudoba jako bezvýchodná, ze který není cesty jako ven, tak ta mně připadá daleko, daleko horší než tahlecta, tahlecta materiální. Je fakt, že možná, že trošku shazuju a sám jsem z bohatý země, že jo, takže to vidím možná špatně, protože ta materiální chudoba může mít fatální následky, že jo, když se neurodí, když neprší nebo neurodí se rejže, lidi umírají, holky jsou poslaný do bordelu jako prostitutky do Indie, protože to, to políčko neuživí počet těch dětí, jo, že jsou to tristní věci, velice tristní a o nějakým penzijním systému, no, to prostě, to je džounk, to, to, o tom nikdo neví, jo, nic takovýho tam není, jo, ale zase za druhou stranu děti se starají o rodiče starý a sourozenci mezi sebou, a uprostřed toho klanu jsou pevnější vazby, než máme my v tý západní společnosti, takže tohle to tomu trošku pomáhá, že když dojde k nejhoršímu, že si lidi vypomáhají vzájemně.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to možná i tím, že se tak pořád usmívají, že jsou vlastně šťastní, že je ta chudoba nečiní nešťastnými, že de facto nepoznali ten západní svět a to bohatství a to, co ten život třeba může i nabízet?

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
To je záludná otázka. Já sám nevím teda, jo, protože oni to třeba poznali, ale nějak to tak strašně nepotřebujou, ale já chci jít zpátky, co to teda to štěstí jako nakonec je, co potřebujeme ke štěstí, no. Potřebujeme dobrej spacák, jo, potřebujeme dobrý vztahy partnerský, rodinný, potřebujeme něco k jídlu a hrst rejže, že jo, potřebujeme vidět ty krásný hory a to všecko kolem, potřebujeme, abysme byli zdravý, jo, a to všecko se tam jako zařídit dá tohlecto, takže možná, že ta naše vize, že prostě my jsme, my žijeme v neustálém neštěstí, protože máme pořád jako ten, ten před sebou tu mrkev, že potřebujeme mít rychlejší auto, větší dům a to, takže tohlecto je věc jako, která vlastně nám dělá, vyvolává potřebu, která není, není skutečná, protože to je jenom potřeba prostě mít, mít jako něco novějšího a tak dále, takže v tomhle tom smyslu ta civilizace myslím, že je zdravější než ta naše, a já jsem, když jsem, když jsem tam poprvé vjel, tak jsem měl takovej sen, jo, že tam vezmu s sebou nějakýho politika a že mu ukážu, jak málo je potřeba k tomu, aby lidi byli šťastný a jak moc tam vidí ty opravdický problémy, který my tady nemáme a místo toho si stavíme pseudoproblémy.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže to bylo tvé poznání z dalekých cest.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Asi tak.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Martine, díky moc za návštěvu. Zítra letíš na Aljašku.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Je to tak.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže přeju ti šťastnou cestu, šťastný návrat a budu se těšit zase někdy u mikrofonu Dvojky na slyšenou.

Martin KRATOCHVÍL, hudebník, filmař, dokumentarista, cestovatel, horolezec
--------------------
Já taky, měj se krásně.

Alena KUMSTÝŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším hostem, přátelé, byl Martin Kratochvíl. No a loučí se Alena Kumstýřová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Alena Kumstýřová
Spustit audio