Přepis Jak to vidí... Michael Romancov – 11. března 2022

Jan BURDA, moderátor
Šestnáctým dnem pokračuje ruské napadení Ukrajiny. O jakou budoucí podobu Ukrajiny a uspořádání mezinárodních vztahů se teď bojuje a také jedná? Proč zatím selhávají diplomatické schůzky? V čem Rusku nerozumíme a jaký je rozdíl mezi současnou Putinovou říší a Sovětským svazem? Odpovídat bude Michael Romancov, politický geograf, který působí na Univerzitě Karlově a také na Metropolitní univerzitě Praha, vítejte.

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. Čtvrteční jednání ministrů zahraničí Ukrajiny a Ruska Dmytra Kuleby a Sergeje Lavrova v Turecku nepřineslo žádný pokrok, v otázce možného vyhlášení příměří a není ustavení koridoru pro evakuaci civilistů například z Mariupolu. Kuleba po schůzce řekl, že požadavky Moskvy jsou nepřijatelné. Podle Lavrova má být Ukrajina neutrální a demilitarizovaná. To je závěr toho včerejšího jednání v Turecku. Váš komentář, dalo se to čekat?

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Bohužel se to dalo čekat, protože Rusové evidentně ještě cítí, že pořád mají jaksi prostor, jak zvyšovat svůj tlak. Vlastně jejich požadavky od začátku války, který oni vlastně za válku, kterou oni za válku jaksi nepovažují. Ruská strana vlastně tvrdí, že se nejedná o válku, že se jedná o speciální vojenskou operaci. Rusové tvrdí ústy svého ministra zahraničních věcí, že nikoho nenapadli. Že jaksi nemají v úmyslu napadnout jakýkoliv stát. Jaksi celý svět vidí, že ruská armáda překročila hranice Ukrajiny a na Ukrajině umírají civilisté i vojáci, kteří tu zemi brání. A vlastně požadavky, které na začátku té operace prostě ruská strana sdělila, tak stále trvají. A dokud jaksi Moskvě nedojde, nebo dokud nebude dotlačena. Teď je otázka, kdo by jí případně mohl dotlačit k tomu, aby začali více věci vnímat ne tou svou optikou, ale řekněme, tou optikou té druhé strany, tak ta jednání k ničemu nebudou.

Jan BURDA, moderátor
Z těch lavrovových výroků je evidentním, která pronesl po jednání v turecké /nesrozumitelné/ včera, kdy se poprvé na této úrovni od začátku té ruské agrese vojenské setkal se svým kolegou nebo se svým protějškem spíš z Ukrajiny. Tak je zřejmé, že Rusko se tedy nevzdává toho původního zdůvodnění, těch původních cílů. Kdy nastane čas, aby obě strany nějakým způsobem byly ochotnější usednout ke stolu, tedy zejména Rusko?

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Těžko říct, protože vedle všeho toho, co bylo označeno jako za důvod pro z ruské strany za legitimní důvod, respektive nezbytnou nutnost, vlastně provádět tu vojenskou operaci, tak postupně přibývají další informace. To znamená, Rusko zatím nejenže neustupuje ze svých původních pozic, ale vlastně rozšiřuje spektrum toho, proč údajně muselo použít vojenskou sílu. K těm novým vlastně v posledních dnech se /nesrozumitelné/ důvodům přibyla údajně obvinění z toho, že na Ukrajině, Ukrajinci a Spojené státy mají laboratoře, které vyvíjejí biologické, případně chemické zbraně, které jsou zakázané mezinárodními smlouvami. O tom se mimochodem dneska bude jednat v Radě bezpečnosti OSN. K tvrzení, že na Ukrajině jsou nacisté a že jaksi ukrajinská vláda je polonacistická a podporuje jí v tom západ. Přibylo obvinění, že ukrajinská vláda jsou nacističtí narkomani. Takže tam jsme taky viděli rozšíření té argumentace. A k tomuhle tomu všemu ještě Moskva prostě pravděpodobně bude přidávat další věci. V podstatě v tento okamžik nemůžeme vůbec jako logicky najít nějakou hranu, u které se invence ruského ministerstva zahraničních věcí v tomto ohledu může zastavit.

Jan BURDA, moderátor
My si se, pane Romancove, povídáme o těch možnostech diplomatického řešení té ruské agrese na Ukrajinu. Zatím to vypadá poměrně skepticky. Tedy z toho, co vy říkáte, ale ono dřív nebo později k ní musí dojít. Co znamená každý den úspěšné obrany Ukrajiny před tou agresí pro vyjednávací pozice?

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Nepochybně Rusku dříve či později začnou docházet síly. Já nejsem vojenský analytik, ale z toho, co čtu na sociálních sítích a zejména z toho, co jaksi do veřejného prostoru přinášejí moji kolegové, kteří se tomuhle tomu věnují, tak nejenže je zřejmé, že se Rusům ani zdaleka nedaří jaksi tak, jak pravděpodobně předpokládali. Byť Putin tvrdí, že všechno jde podle nějakého plánu, který samozřejmě nikdo jaksi, pokud jde o tu širokou veřejnost nezná. Ale zdá se, že prostě Rusům začínají docházet některé zbraňové systémy. Moderní válka je neuvěřitelně drahá. Nejenom ten vlastní průběh těch operací, ale ta země, která se pustí do takhle intenzivního boje, jak Rusko předvádí na Ukrajině, tak vlastně spotřebovává každý den obrovská kvanta pohonných hmot, munice a tak dále a tak podobně. A prý Rusům začínají docházet určité typy třeba těch raket, které jaksi používají. A tohle může být potom pochopitelně věc, která může Moskvu donutit k tomu, aby korigovala svůj postoj. Protože ruská ekonomika zjevně není v takovém stavu, aby byla schopna rychle takhle masivní jaksi plýtvání, řekněme, těmito kapacitami nahradit.

Jan BURDA, moderátor
My sledujeme zpravodajství z té válečné zóny, po napadení Ukrajiny, které napadla ruská armáda. Jsou to informace, které se většinou nedají nezávisle ověřit z pochopitelných důvodů. Na druhou stranu vidíme velice emotivní, velice emotivní obrázky. Hovoří se o válečných zločinech, o útocích na civilní obyvatelstvo i záměrných a podobně. Každopádně Ukrajina se teď brání. A bojuje se o jakou budoucí Ukrajinu? Jaká je představa a vím, že jste teď řekl, že do Putinovy hlavy nikdo nevidí. Nemůže vidět, ale o co vlastně bojují? Jaká je představa budoucí Ukrajiny s Krymem, bez Krymu a podobně? V jakém, řekněme, statusu by mohla Ukrajina, pokud by se ubránila a následně se jednalo, dále fungovat?

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Tak začněme tím, co víme, co je na stole a prostě to je ta Putinova představa, teď abstrahujme od toho, jak nám přijde být racionální, iracionální, akceptovatelná, neakceptovatelná. Putin jasně řekl, Ukrajina nesmí být v NATO. To sice neřekl tak úplně jednoznačně, ale je evidentní, že nechce, aby Ukrajina byla v Evropské unii. Ukrajina musí být neutrální. Nesmí mít prakticky žádné ozbrojené síly a Ukrajina takzvaně musí být denacifikována. S výjimkou toho, že nechce, aby Ukrajina byla v NATO, respektive v Evropské unii. Protože tam jako víme, co znamená potom členství. Tak všechny ty zbývající tři body vlastně to má tak jako rozetřené, mlhavé obrysy. Že tam potom, kdyby ruská strana zvítězila, tak to mohou libovolným způsobem rozšířit a posunout. Nebo samozřejmě potom zejména pro svoji vlastní propagandu, až budou boje ukončeny, no tak by mohli jaksi vlastnímu obyvatelstvu tvrdit, že těch cílů dosáhli, protože to zase libovolným způsobem zúží. Ukrajinská strana na druhou stranu stále trvá na své pozici a ta pozice je jasná. Ukrajina je svobodný, suverénní, nezávislý stát. Ukrajina má nárok existovat ve svých mezinárodně uznaných hranicích. To znamená včetně Doněcku, včetně Krymu. Ukrajina bude sama rozhodovat o tom, co chce, nebo nechce. To znamená, nepřipadá v úvahu ta demilitarizace. Bude usilovat o členství v Evropské unii, bude usilovat o členství Severoatlantické alianci. Byť teď vidíme, že já bych jim to v žádném případě nevyčítal, že ukrajinský prezident, respektive ministr zahraničních věcí logicky teď tlačí na to, přijměte nás hned, nebo co nejdřív. Z té druhé strany zase logicky slyší jako teď ano, my s váma spolupracujeme, budeme vás podporovat, ale přijetí jaksi okamžitě nepřipadá v úvahu z řady důvodů. Čili to jsou ty dvě krajní pozice. A pravděpodobně někde mezi nimi nakonec jaksi uvidíme ten výsledek za předpokladu, že nedojde k něčemu, co v tento okamžik nepředpokládáme. To znamená, buďto, že by se ukrajinská obrana zcela zhroutila. Rusko by obsadilo celou Ukrajinu a podařilo by se tam nastolit promoskevský režim, který byl akceptován většinou Ukrajinců. Což si v tenhle okamžik představit prostě nedovedu. Anebo naopak, že by se něco stalo v Rusku. To znamená, někdo by pravděpodobně zlikvidoval Putina nebo by ho prostě odstřihnul od moci. A ta nová garnitura, respektive staronová garnitura, oni tam pořád zůstanou lidé, kteří jsou tam s ním. By prostě úplně se z Ukrajiny stáhli. V tom případě by to znamenalo snažení určitě ne z Krymu. Nevím, jak moc toho Doněcku a Luhansku, ale dejme tomu, jakoby ta Ukrajina by mohla tedy existovat, pokud jde o ten geografický rozměr vlastně v tom předválečném stavu. A pak by se jednalo o náhradě škod a tak dále a tak podobně.

Jan BURDA, moderátor
Ovšem dá se současné ruské vládě věřit?

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Ne, nicméně problém je, že ruské vládě se nedá věřit řadu let. Můžeme samozřejmě jako tvrdit, že jako ruská vláda se nějakým způsobem jako mění, že tam byl premiér Medveděv, potom se stal premiér Mišustin. Nicméně ruská vláda v tomto ohledu není nic jiného, než-li obslužný orgán prezidenta Putina a podstatné je, že prezident Putin u moci je 22 let. A rozhodující časový okamžik z těch 22 let, evidentně ukazuje, že Putinovi se věřit nedá. Když Putin něco slíbí, tak to platí jen tak dlouho, dokud je to pro něj výhodné. A potom to začne porušovat. Zatím se choval tak, že to nejprve vlastně porušoval mírně, tak jakoby kličkoval. Tohle je vlastně poprvé, co Putin odstartoval nějakou akci, kde od začátku dává najevo, že chce konfrontaci. V tom jako je ta situace nová, ale jinak ten trend posledních let je evidentní.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje Michal Romancov, politický geograf z Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzity Praha. V té souvislosti zastavme se ještě u té diplomatické aktivity řešení toho současného napadení Ukrajiny. My totiž vidíme dlouhodobě, ještě i před tím útokem snahu o zprostředkování jednání. Izrael, Turecko, Francie, ale také Čína, s jakými záměry by do této akce mohla diplomatické vstoupit, vstoupit Čína, protože hodně odborníků, pozorovatelů, komentátorů upozorňuje, že Čína bezesporu velmi pozorně sleduje reakce světové veřejnosti na napadení Ukrajiny. A vidí tam jistý příměr toho, co by se stalo, kdyby si Čína vojensky došla na Tchaj-wan.

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Čína je podle mého názoru bohužel jednoznačným vítězem toho, co se v současnosti děje. Proč? Protože není sama stranou toho vojenského konfliktu. Má obrovský manévrovací prostor. Mimo jiné proto, aby se z ní eventuálně stal ten prostředník. Ten signál, jako co by se mohlo dít, kdyby Číňané zaútočili na Tchaj-wan nebo nějaké jiné území. To také nepochybně jaksi vnímají a podle toho se zařídí. Navíc válčí se v Evropě. Válčí se v prostoru, který opticky vypadal, že se daleko lépe vypořádal s koncem studené války než dálněvýchodní Asie, která rovněž studenou válkou a předchozí druhou světovou válkou byla poškozena. Vezměme si, máme dvě Koreje. Od padesátých let stále máme dvě Čína od roku 49. Řada těch zemí má mezi sebou velice špatné vztahy a teritoriální spory. To všechno jakoby jsou věci, které v Evropě jsme buďto zlikvidovali v těch devadesátých letech, anebo to vypadalo, že k tomu směřujeme. No, ale dneska najednou díky Putinovi prostě Evropa z tohoto hlediska vypadá podstatně hůř. Teď zní to strašně cynicky, ale ponechám-li stranou jakoby oběti, což samo o sobě je strašné. Tak je zapotřebí si uvědomit, že budeme muset Ukrajině pomoci v nějaké poválečné rekonstrukci. Rusko je pod sankcemi a otázkou je, co to s ekonomikou udělá. Teď už je jasné, že to nebude nic dobrého. To znamená, všichni ti hráči, s nimiž Čína je v těch nejvyšších patrech mezinárodní politiky. Tímhle tím jsou zasaženi a budou oslabení výrazně víc než Čína. Čili pro Peking, obávám se je tohle to vlastně úžasná příležitost, jak stabilizovat, případně posílit svou pozici v mezinárodních vztazích.

Jan BURDA, moderátor
Zastavme se toho, v čem my ve střední Evropě nebo v Evropě na západě Rusku nerozumíme. Byť máme s Ruskem své zkušenosti. Ten útok, ta agrese Ruska na Ukrajinu tam mnoho lidí, kteří to sledují, překvapila. Co jsme přehlédli, v čem Rusku nerozumíme?

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Já myslím, že to neporozumění Rusku má nesmírně široký základ a vlastně tím základním problémem je, že my jsme přesvědčeni o tom, že Rusko může, respektive chce být jako my. A samozřejmě jaksi jednotlivý Rusové toho jsou schopni. Bezesporu neexistuje žádný důvod, proč by nebyli. Koneckonců chovat se jako Evropané nebo lidé ze západu. To znamená mít úctu k jedinci. Vlastně svůj vlastní život strukturovat podle toho, že jiná lidská bytost má úplně stejná práva jako já. Že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Toho je schopen člověk pocházející odkudkoliv. Ale pak tady máme politické režimy, politické elity, které působí na ty společnosti a ruská společnost v tento okamžik za těch posledních 22 let, co v jejím čele stojí Vladimir Putin, režim, který vybudoval, tak ten je ve všech podstatných ohledech prostě naladěn antievropsky, respektive antizápadně. Znovu zdůrazňuju. To neznamená, že tam nejsou individuální nesmírně stateční lidé, kteří riskují. Zatím ještě ne své životy, ale rozhodně svojí svobodu. Což je nesmírně jaksi podstatná záležitost. Protestují proti té válce, snaží se v tom omezeném prostoru, který mají se proti tomuhle tomu vymezit. Ale rozhodující část ruské společnosti v tento okamžik mimo jiné proto, že je 22 let vlastně silně masírovaná Putimskou propagandou, tak stojí za Putinem podobným způsobem jako v tento okamžik většina veřejného mínění na západě stojí za Ukrajinou a podporujou kroky svých vlád ve prospěch Ukrajiny. A požadují případně i to, aby naše vlády jaksi šly ještě za hranu toho, co je jaksi dohodnuté. To znamená, máme tady spousta lidí, kteří požadují a teď ponechme stranou, jak moc jsou ty požadavky reálné nebo nereálné. Ale požadují vyloučení Ruska z OSN. Zavedení bezletové zóny a tak dále. A v Rusku vidíme zase lidi, kteří jakoby tlačí na Putina. Otázkou je, na kolik je ten tlak spontánní a nakolik je manipulovaný. To se odtud nedá poznat. Ale tlačí ho, aby šel v té eskalaci ještě dál. A problém je, že ruská společnost v tento okamžik na rozdíl od společnosti libovolného evropského státu, má naprosto minimální šance, jak s Putinem a jeho režimem vyjednávat. Jakým způsobem ten režim někam posunout. Zatímco veřejný prostor tady u nás je otevřený, že jo sedíme v budově rozhlasu kousek odtud je Václavské náměstí. A každý vlastně ví, co se třeba kolem sochy svatého Václava děje. Že každou chvíli tam někdo prostě svolá nějaký mítink, nějakou demonstraci. A v tom veřejném prostoru prostě deklaruje svoji pozici. Shání podporu pro svojí pozici a tak dál. Něco z toho třeba mně se líbí, jiné věci se mně nelíbí, ale musím akceptovat, že prostě ten veřejný prostor patří nám všem. V Rusku tohle to tak není. V Rusku veřejný prostor patří pouze režimu. To znamená, i ty protesty vlastně k nimž dochází, tak jsou samozřejmě individuální. V okamžiku, kdy se ty lidé objeví ve veřejném prostoru, tak riskujou čím dál tím víc. Tohle je vlastně základní problém ve vztahu mezi námi a Ruskem. Že my nejsme schopni vidět, že ruská společnost, respektive současný putinský režim a ten má podporu většinu ruské společnosti, bohužel je to objektivní fakt. Že vlastně od základů to funguje úplně jinak, než jak to funguje tady u nás.

Jan BURDA, moderátor
Co to může změnit? Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov včera přiznal, že ruská ekonomika zažívá šok a sankce západu označil za bezprecedentní ekonomickou válku. Její důsledky ale podle něj budou minimalizovány. Může nějaký ještě větší ekonomický tlak nebo případně třeba bankrot celého Ruska změnit tuto situaci?

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Asi může, protože Putin vlastně vybudoval svou pozici primárně na to, že vlastně Rusku slíbil, že se nebudou opakovat devadesátá léta. Nicméně teď jsme ve válce. Rusko sice říká, že to je speciální válečná operace nebo vojenská operace, pardon. Nepřiznává válku, ale tvrdí přesně jak jste říkal, že západ vlastně vyhlásil Rusku válku ekonomickou. A otázkou je, co ta společnost 22 let masírovaná putinskou propagandou, jak bude reagovat na to, když jim Putin řekne ano, jako jsme zpátky v devadesátkách. On to teda neřekne takhle, ale když jim dojde, že ta situace je stejná. Ale tentokrát je to kvůli válce. Jsme napadení a musíme bránit vlast a já se obávám, že ty široké masy obyvatelstva tomuhle tomu prostě budou rozumět a jaksi ti, kteří jsou schopní dát si aspoň 2+2 dohromady. Tak budou ukřičeni, minimalizování, pozavíráni a nějakou dobu se Putinovi bude vlastně dařit tu válku, která teď vlastně objektivně existuje, tak úspěšně použít v Rusku pro upevnění své vlastní pozice.

Jan BURDA, moderátor
Jak to vidí Michael Romancov, politický geograf. Připomenu to, co zaznívá velice často, když se mluví o té současné ruské agresi na Ukrajinu. Když se mluví o Ruské federace v posledních letech. To jsou ta slavná vyjádření prezidenta Putina, že největší geopolitickou katastrofu dvacátého století byl rozpad Sovětského svazu. Putin adoruje Sovětský svaz. Jde mu o to, aby ho nějakým způsobem znovu nastolil. Je to tak, není to tak a zároveň, v čem se to současné Putinovo Rusko, ta jeho říše Sovětskému svazu třeba za času Leonida Brežněva podobá a v čem ne?

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Putin adoruje cokoliv se mu hodí a kdykoliv se mu to hodí. To znamená, to se týká i toho Sovětského svazu. Některé jeho atributy, on má občas tendenci vyzvednout. Jiné naopak zásadním způsobem kritizuje. To je třeba vlastně role komunistické strany. Putin se veřejně deklaruje jako vlastně antibolševik. Ale kdykoliv se mu to hodí, tak prohlásí, že on byl členem komunistické strany Sovětského svazu. A že na rozdíl od mnohých ostatních on svojí legitimací stranickou jako nezlikvidoval, ale do dnes jí má schovanou. A teď si vyberte, jestli je Putin pro nebo proti. To tvrzení o té největší geopolitické katastrofě. On zarámoval výrokem, který dnes celkem jako jednoznačně nezní v našem veřejném prostoru. On prohlásil, že to byla ta největší katastrofa. Ale pak prohlásil, že kdokoliv si přeje návrat Sovětského svazu, že nemá rozum. Takže zase vlastně, on jako řekne ano, tady bylo něco, něco, co bylo obrovské, mohutné, úspěšné, co bylo naše. Ale je to pryč, smiřte se s tím. To byl původně vlastně kontext jeho výroku. Později ho upravil a tvrdil na tom, ano, byla to ta největší katastrofa, ale byla to katastrofa proto jak zdrcujícím způsobem dopadla na obyčejné lidi. Jak se jim zhroutily jejich sociální, ekonomické a tak dále jistoty. Jakoby to oddělil od té vojenské, od té mocenské jaksi úlohy, kterou Sovětský svaz hrál. Navzdory tomu, že je evidentní, že on zoufale usiluje o to, aby se Rusko jakožto mocenský činitel. Rusko je jedna ze světových velmocí. To se nám může líbit, nebo nelíbit, ale nic víc s tím prostě neuděláme. Tak on prostě zoufale chce, aby současné Rusko mělo v té mocenské aréně stejnou pozici jako míval Sovětský svaz. To znamená v zásadě, aby měla vůči jakémukoliv globálnímu problému nebo pohybu, nejenom na svém vlastním území, ale i v nějakém širším regionu právo veta. A teď je otázka, kde ten širší region má končit. Jestli to má být někdejší Sovětský svaz. To znamená svazové republiky. Nebo jestli to má být i ten satelitní blok, jehož jsme byli například my součástí. A tady si opětně můžete vybrat z řady Putinových výroků, protože ono se to v čase proměňuje. To znamená v tomto ohledu je Putin konzistentní. Snaží se být nepředvídavý, protože neustále lavíruje v tom vlastně, co si pod těmi termíny můžeme reálně představit. Takže zatím jediná jistota je, že je v tomhle tom naprostý zmatek.

Jan BURDA, moderátor
Tedy my nevíme a pravděpodobně ani světoví státníci nevědí, o co vlastně Putinovi jde?

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
To myslím si pro ty konkrétní věci, to určitě v tento okamžik nikdo neví. Mimochodem stará dobrá bolševická taktika byla, že se vyhlásí nějaký cíl. Ten se potom standardním způsobem nesplní. Ale řekne se, to nevadí. To byla vlastně jako jenom maskylovka. To znamená, to bylo jako něco, abysme oklamali nepřítele. My jsme ve skutečnosti usilovali o něco jiného. A to, o co jsme skutečně usilovali. To teď máme. Já jsem přesvědčen, že něco podobného uvidíme i na konci vlastně té současné války. Prostě Putin bez ohledu na to, co se reálně stane, tak to bude vydávat za svůj triumf. A myslím si, že rozhodující část ruské společnosti minimálně v ten okamžik to bude akceptovat jako autentické sdělení. To znamená, budou mít pocit, my jsme vyhráli. Zase jsme vyhráli, zase nás ten západ prostě nedokázal zničit.

Jan BURDA, moderátor
Možná, že se teď budete usmívat, protože mě nachytáte u toho, v čem Rusku nerozumíme, u těch špatných předpokladů? Ale proč takhle vlastně Putin a mnoho lidí v Rusku uvažuje? Není jednodušší jaksi svojí zemi pozvednout ekonomicky, zvýšit její sílu a prestiž, politika, kultura, a tak dál? Nejenom, nejenom jaksi vyhrožovat raketami a anektovat cizí území.

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Přesně tohle to stálo vlastně v základech všech kontaktů mezi Západem. Ať už to uvedeme na úrovni jednotlivých států nebo Evropská unie nebo Severoatlantická aliance a Ruskem vlastně od devadesátých let. Nicméně zdá se, že na Putina naprosto přesně platí to, co se tvrdí. A já nejsem sinolog, takže tady možná jaksi mě někdo ze sinologů opraví. Ale co prý platí pro čínskou nebo možná ještě spíš, řekněme, mongolskou kulturu. To znamená, že Číňan nebo Mongol. Teď nemyslím nikoho konkrétního ale obecně. Že nezná stud, že zná pouze strach. A Putin vlastně směrem k Rusům a znovu zdůrazňuju, většina ruské veřejnosti tohle akceptuje. Říká ano, my jsme se rozpadli, byli jsme slabí. Museli jsme se stáhnout, protože jsme se báli toho západu. Ale od roku 2007 už se nebojíme. A teď my s váma začneme jednat po našem. To znamená, tady jsou naše požadavky, naše požadavky jsou historicky odůvodněné, jsou oprávněné, jsou legitimní, a vy se podle toho zařiďte a když to neuděláte, tak my vám dáme přes držku, abych parafrázovala Švejka. A to je přesně to, co se teďka děje.

Jan BURDA, moderátor
Říká a vysvětluje Michael Romancov, politický geograf z Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzity Praha, který věnoval svůj čas posluchačům Českého rozhlasu. Nekončíme nějak optimisticky, snad to příště dopadne lépe. Děkuji vám.

Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK
Já děkuji za pozvání. Přeji všem hezký den a kéž bysme se zanedlouho mohli setkat a byli, měli bychom nějaké lepší zprávy.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.