Radek Krampl v Radiocafé oslaví dvojí výročí

Pro přesnost, hudební, skladatel a pedagog Radek Krampl dovrší půlkulatiny až 10. února, ale trénink na narozeninový večírek určitě neošidí. Vždyť jak prozradil v rozhovoru, který jsme vedli k jeho předchozím kulatinám: „Hraní v klubech je to nejkrásnější hraní, jaké znám.“

Představovat jazzovému publiku tak známou osobnost je možná stejné jako naplňovat přísloví o nošení sov do Athén, ale vzhledem k výročí se to sluší.

„Jako děcko jsem hrál povinně na piano. Pak jsem hrál čím dál víc na piano na konzervatoři, která předcházela dnešní Konzervatoři Jaroslava Ježka. To bylo v době, kdy jsem poslouchal hlavně dixie a swing, zatímco moji spolužáci z učňáku jeli v Párplech a Zeppelínech. Ale pro mě bylo zjevení, když jsem slyšel Lionela Hamptona,“ vzpomínal Krampl v Jazzotéce na moment, kdy se nadchl pro vibrafon.

V té době zdaleka nešlo v Česku o snadno dostupný nástroj a hrál na něj málokdo, ale Radek Krampl se nenechal odradit. Navíc měl to štěstí, že se díky svému nadšení pro věc a samozřejmě nespornému talentu stal žákem samotného Karla Velebného, nejen průkopníka hry na vibrafon, ale zdejšího moderního jazzu vůbec.

Později byl Radek Krampl u vzniku Kontrabandu Milana Svobody: „S Kontrabandem jsme zažili pád komunismu a otevření světu, bylo to úžasné. Navíc zájezdy s touhle kapelou představovaly jediný velký mejdan. Když na konci osmdesátých let odjel Michal Gera studovat do USA, Milan mě pozval hostovat do svého kvarteta a poprvé jsem s ním mohl vycestovat na koncerty na západ. To bylo ještě za komunismu, takže jsem díky Milanovi nejen objevoval hudbu, ale i svět.“

Vedle jazzu, třeba členství v Jazzperantu Jany Koubkové nebo kapelách Luboše Andršta, a také hraní s Tonym Scottem, Jamesem Moodym, Victorem Mendozou a Jimem Odgrenem, se Radek Krampl věnoval hudbě vážné. Vystupoval s Jaroslavem Svěceným či Stamicovým kvartetem. Je uznávaným autorem děl soudobé hudby, např. Marka Kopelenta či Svatopluka Havelky, jenž mu dedikoval kompozici 312 Azusa Street L.A. pro marimbu a vibrafon.

Radek Krampl|foto:Daniela Slezáková

Všestranný muzikant s vytříbeným vkusem se nevyhýbal ani dalším žánrovým přesahům. Třeba natáčení s Mekym Žbirkou nebo Monkey Business. Ale především je dlouholetým zásadním členem ASPM Jana Spáleného.

Ve Vibe Fantasy se Krampl zaměřil na sourodý mix jazzu, blues, soulu a latiny, to vše propojeno empatickou improvizační komunikací s brilantními spoluhráči. Současnou inkarnaci Kramplova kapelnického tria, které uslyšíte v Radiocafé, tvoří kytarista Miroslav Linka a kontrabasista Vít Švec.

Nestárnoucí muzika na reedovaném albu

Pokud byste si chtěli odnést z Radiocafé nějakou hudbu domů, nebo si ji obstarat jako „přípravu“ na koncert, nedávno vyšlo v reedici s nově remasterovaným zvukem CD Vibe Fantasy Trio. Sice vzniklo v jiném obsazení, než je to současné koncertní, s kontrabasistou Petrem Dvorským a perkusistou Tomášem Reindlem. A poprvé nahrávka vyšla už v roce 2010. Ovšem dobrá hudba nestárne.

Navíc na desce najdete i nejznámější autorské kusy Radka Krampla jako Phoenix, Devil’s Rock nebo Dirty Dozen, které pravděpodobně zazní i v Radiocafé. Zároveň jde o opět jiný pohled na Kramplovu hudbu, která dostala lákavě exotickou příchuť díky Reindlovým tablům a (epizodně využitému) jihoindickému rytmickému vokálnímu stylu konnakol.

V repertoáru koncertu se samozřejmě mohou objevit i různá překvapení. Jak autorské skladby dalších členů současného tria Vibe Fantasy, tak úpravy Kramplových oblíbenců jako Wayne Shorter, Horace Silver, Bill Evans, Ray Charles, Keith Jarrett, Chick Corea atd.

Přidáváme se ke gratulantům a přejeme vydařenou oslavu dvojího výročí.