Romanovská, Tichý, Hrubý zahrají v Radiocafé a „předem si nic neřeknou“

Setkání tří brilantních instrumentalistů a „skladatelů v reálném čase“, každého se základy v jiné hudební oblasti, jsou vždy výjimečná. Jakkoliv trio hraje pravidelně. Z jednoduchého důvodu.

Improvizace houslistky a hráčky na koto Anny Romanovské, jež je doma především v soudobé artificiální hudbě, nadžánrového - jazzového, folkového, „vážného“ atd. - kontrabasisty Petra Tichého a původně „punkově-folklorního“, postupně do hudby různých epoch a míst ponořeného klarinetisty, saxofonisty a flétnisty Michala Hrubého je obvykle v pravém smyslu volná. Bez záchytných bodů připravených témat a motivů.

„Dlouhodobě se ve volné improvizaci s naším triem spoléháme na intuici a ctíme takové to nic si neříct,“ vysvětluje Petr Tichý.

Bude to platit i pro koncert v Radiocafé. Na dotaz, zda pro vysílání trio zvolí třeba kratší a sevřenější formu komponování v reálném čase, nebo se dokonce spolehne na předem psané motivy, má Tichý stejnou odpověď: „Naše ‚nic si neříct‘ platí i pro délku skladeb. Může se stát i to, že zahrajeme celý koncert bez přerušení. Výjimečně si řekneme, kdo začne, ale to většinou souvisí s nějakou prostorovou dispozicí.“

Nové nahrávky, nové inspirace

Přece jen ale Tichý připouští drobnou výjimku, kdy se do hry nějaké fixované téma propíše. Možná. Opět totiž nejde o plán:

„V Radiocafé budeme vystupovat čerstvě po nahrávání sólových skladeb, které pro každého z nás napsal irský skladatel soudobé hudby John Buckley. Předpokládám, že to na našem hraní nechá nějaký otisk.“

O inspiraci ostatně nebude mít trio nouzi. „Zrovna jsme se vrátili z třítýdenního rezidenčního pobytu ve švýcarském Poschiavu, kde jsme nahráli materiál asi na pět alb především v triu. Ale i s hosty Thomasem Rohrerem na rebec (smyčcový nástroj, předchůdce houslí, původně z Blízkého východu, v Evropě rozšířený ve středověku a v období rané renesance, pozn. aut.) a Rolandem Dahindenem na trombón a alpský roh,“ pokračuje Tichý ve výčtu čerstvých aktivit tria. Dodejme, že v Radiocafé si ale trio vystačí bez hostů.

Kouzlo místa a chvíle

V tvorbě ansámblu Romanovská, Tichý, Hrubý se vždy prolíná genius loci a momentální nálada. Jinak se hraje v kostele, jinak pod širým nebem či v klubu v rušném srdci velkoměsta. Logická otázka tudíž směřovala k tomu, jak vnímají muzikanti prostor Radiocafé.

„Dopředu lze jenom těžko předpokládat, jestli nás bude rušná ulice provokovat k rychlým reakcím a změnám, anebo naopak k hledání klidu a rovnováhy. Ale vzhledem k sedmdesátiminutové délce koncertu bych čekal, že asi dojde na obojí,“ směje se Tichý.

S prostorem Radiocafé má kontrabasista tu nejlepší zkušenost, i když dosud ne v triu: „V Radiocafé jsem zatím hrál asi jenom já v duu HLASkontraBAS s Ridinou Ahmedovou. Přirovnal bych to ke klubovému hraní, které jsem vždy miloval. A možná bylo i jedním z důvodů v mém rozhodnutí věnovat se hudbě profesionálně.“

Improvizační trio Romanovská, Tichý, Hrubý|foto:Karel Šuster

Kompletní trio má ovšem s Radiocafé posluchačskou zkušenost: „Naposledy jsme byli na koncertě v Radiocafé všechni tři na Pudlax triu. Důvodem byla samozřejmě skvělá Klára Pudláková, se kterou jsme se seznámili, když chodila na koncerty našeho tria a se kterou se potkáváme v různých projektech. Anička navíc hraje v jejím kvartetu Maomah.“

Trio Romanovská, Tichý, Hrubý se konsolidovalo v roce 2017, kdy „na objednávku“ natáčelo jeden kus pro kompilaci Jiná hudba pro kocoura Vavřince (2018) a ve vymezeném čase vznikl nečekaně materiál na celou profilovou desku. Dnes má trio na kontě osm profilových alb, ať už v základním obsazení, nebo s hosty Garthem Knoxem, Hanou Blažíkovovou, Bárou Kabátkovou, Vratislavem Brabencem či Klausem Kugelem, se kterým od roku 2020 spolupracuje pravidelně.

Vstup na vystoupení tria Romanovská, Tichý, Hrubý v Radiocafé je zdarma, ale vzhledem k omezené kapacitě je vhodné si předem rezervovat místa k sezení.