Rudy Linka o Bohemia Jazz Festu i novém karavanu
S Rudy Linkou se scházíme před začátkem prázdnin už několikátý rok. Hlavním důvodem je program nadcházejícího Bohemia Jazz Festu. A také kontrola přírůstků v Rudyho sbírce kytar nebo nový recept na zajímavé jídlo. Letos jsme ale skončili u jeho „nového” obytného karavanu, ve kterám možná vznikne další album.
Posluchači ČRo Jazz vás, Rudy, v poslední době znají i jako kuchaře. Máte nějaký nový recept?Musím říci, že moje žena Anna je daleko lepší kuchař, než já. Já vařím, jen když ona není v kuchyni. Vařím hodně rád, jako dělám rád všechno, k čemu se musí přistupovat trochu pečlivě a opravdu mě to baví. Když k nám má přijít návštěva, snažím se něco vyrobit.
Blíží se další ročník Bohemia Jazz Festu. Na co si vzpomenete z loňského ročníku?Loni jsme na 9. ročníku měli v programu 3x Johna Scofielda a John je náš největší kamarád. Setkáváme se i s rodinami, a tak bylo úžasné mít tu tak blízkého člověka, kterého máme rádi po všech stránkách. Jako muzikanta i jako člověka. Na dvou jeho koncertech loni pršelo a mám pocit, že za deště mu to hraje ještě lépe.
Jak oslavíte letošní 10. ročník?Letos jsme k jubileu dostali dárek od The Wall Street Journal, který zařadil Bohemia Jazz Fest mezi 10 událostí, které má cenu v létě navštívit. A náš festival byl na seznamu první v pořadí. Moc mě to překvapilo a potěšilo. Opět se mi potvrdilo, že když člověk dělá něco poctivě, tak to má smysl.
Na co se tedy mohou návštěvníci festivalu letos těšit?Letos máme úžasný program. Říkám to každý rok a každý rok je to pravda (úsměv).Původně jsme na desátém ročníku chtěli mít kapely, které už na BJF hrály a které se nám nejvíc líbily. Myšlenka byla výborná, ale realizace by nebyla vůbec jednoduchá.Z těch, co tu už hráli, jsou to Yellowjackets, kteří budou otevírat festival v Plzni.Když Yellowjackets hráli poprvé na BJF před 10. lety, tak slavili 25. let fungování kapely, takže letos oslaví 35 let. To je pro kapelu, nejenom jazzovou, velmi dlouhá doba. Potom přijede Bill Frisell. Ten tu byl také na prvním ročníku. Letos bude hrát opět v Praze 15. července a také v Liberci. Bude hrát s kvartetem takzvanou „surf music“. Bill je nejenom unikátní kytarista, ale i skvělý a skromný člověk. Znám ho už ze Švédska, tedy velice dlouho (úsměv). Jeho hudba je velmi avantgardní a stále něco nového hledá. Na druhé straně je čistá, jednoduchá a melodická. Jeho hudbu přesně vystihuje rčení: „V jednoduchosti je síla.“ A být jednoduchý a srozumitelný je těžké nejen v hudbě, ale ve všem. Aby tam nebylo nic navíc, ale aby to obsahovalo všechnu krásu vesmíru. Tím se přibližuje lidem, kteří vůbec neposlouchají jazz nebo avantgardu.
Další kapela, kterou jsme tu už měli, jsou polští Micromusic a rakouská kapela Kompost 3. Zajímavou postavou je výtečný norský saxofonista Hakon Kornstad, který je navíc i výborný operní zpěvák a oba „nástroje“ uslyšíte. Zahraje sólo i s kapelou. Pak máme kapely, které budou na BJF poprvé. Ze Španělska přijede Antonio Lizana Group. Antonio hraje na saxofon fúzi flamenca a jazzu. K tomu úžasně zpívá stylem fado. A mně se tyto syrové a neučesané styly moc líbí. Navíc s sebou přiveze ne tanečnici, ale tanečníka! Jsou velká sedmičlenná kapela a budou hrát v Brně v Písku i v Prachaticích.A v Praze bude 14. července velká oslava BJF. Chtěli jsem udělat párty. Něco, co by lidi roztancovalo. A tak jsme poprosili Earth Wind & Fire Experience s hostujícím Al McKa.
Loni jste mluvil o knize s fotografiemi z BJF. Kam se tato myšlenka posunula?Bohužel na knihu zatím nejsou peníze, ale k dispozici je krásná brožura s fotografiemi za 10. let trvání festivalu. Ty fotografie jsou úžasné. Mně se hodně líbí nejen fotky muzikantů a kapel, ale i návštěvníků a měst. Vypovídají o festivalu daleko víc, než bych mohl popsat slovy. Z jakého muzikanta máte vy osobně letos největší radost?Musím říci, že všechny kapely, které tu budou, jsem osobně slyšel hrát. A na festivalu nikdy nehraje nikdo, koho bych nechtěl slyšet.Ze všech mám radost. Letos naši soutěž mladých jazzových muzikantů vyhrála klavíristka Kristina Bártová. Do soutěže nám letos přišlo asi dvacet nahrávek skladby Autumn Leaves. Je to skladba, na které se dá už jen těžko něco objevovat. Kristině se to však povedlo velmi neotřelým způsobem a celá porota se na tom shodla.
Kdo letos získá Bohemia Jazz Award?Letos už můžeme prozradit, že cenu dostanou Yellowjackets. Vždycky cenu dostával jednotlivec, nějaká výrazná osobnost, ale letos ji obdrží celá kapela. Předávání ceny proběhne v Plzni 7. července. Koncert bude natáčet Česká televize a na podzim ho odvysílá ČT Art.
Loni jsme v souvislosti s vaším retrospektivním dvoualbem mluvili o vašich kytarách. Přibyla nějaká ve sbírce?Kytaru žádnou novou nemám, ale nedávno mi bylo pětapadesát let a dostal jsem od ženy obytný přívěs z roku 1964. Takový ten legendární stříbrný.
Nechtěla tím něco naznačit? Doufám že nebudu vystěhován (smích...), je to ale úžasná věc, která u každého vyvolává pozitivní emoce... každý se usmívá.Hodně se těším, až přívěs postavím na chalupě na trávník a budu v něm skládat. Možná složím celou desku z přívěsu. Ještě se s tím musím naučit jezdit (smích).
Uvidíme vás letos na BJF i s kytarou na pódiu?Vždycky se těším, že si s někým zahraji, ale ta pořadatelská činnost mě vždycky odstřelí na jinou kolej. Tak si asi budou muset čeští posluchači počkat na podzim, kdy pravidelně děláme turné.
Loni jste hrál se zpěvačkou Christinou Prindle vydal dvou album Acoustic & Electric – Retrospective CD. Jaké bude letošní podzimní turné?Budeme hrát hodně skladeb z posledního alba .Turné se také jmenuje podle alba Acoustic and Electric. Ale ještě před tím budu v Praze 26. října v Městské knihovně. Poprvé budu vystupovat bez kytary, a to při příležitosti večera o dokumentu, který o mě natočila Česká televize. Večer bude věnovám tomu, co se do dokumentu nevešlo.Budu tam asi hlavně povídat. Což nebude úplně jednoduché. Hanka Rudolfová, která organizuje koncerty v MK, mi dokonce říkala: „Hlavně musíš mluvit daleko více, než na koncertech!“ A já měl vždycky pocit, že mluvím hodně. A ona na to: „Ne ty mluvíš málo a jsou to holé věty.“ Tak přemýšlím, že budu mluvit víc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.