S Liborem Šmoldasem od soumraku do úsvitu

Třetí album NYC Tria, a v celkovém pořadí jedenácté profilové album Šmoldasovo, se točilo už v dubnu 2019 v Mountain Rest Studiu ve městečku New Paltz ve státě New York. A vyšlo loni, trochu vskrytu a přehlédnuto kvůli přívalu jiného druhu informací. Shodou pandemických okolností se trio ke křtu a koncertnímu provedení titulu Dusk dostalo až nyní, ale dobrá hudba samozřejmě nestárne.

Současné turné se vlastně stane také oslavou desetileté spolupráce tria. Vždyť Libor Šmoldas se s basistou Jayem Andersonem (Michael Brecker, Lee Konitz, Maria Schneider, Frank Zappa, David Bowie) a bubeníkem Adamem Nussbaumem (John Scofield, Carla Bley, John Abercrombie, Gary Burton) poprvé spojil už v roce 2011, kdy vznikla nahrávka alba Dream Time. Přestože titul vyšel na CD až o čtyři roky později.

Žádné ze tří alb NYC Tria přitom nepředstavuje vaření podle stejného receptu. Zatímco Dream Time zachytilo standardy, druhý titul On The Move už je vystavěn na Šmoldasových autorských skladbách. Deska Dusk je taktéž Šmoldasova autorská, navíc ovšem zachycuje posun ve zvuku tria.

Kytarista totiž záměrně zvolil jiný styl hry i jiný typ nástroje. Místo hry trsátkem se soustředil na techniku fingerpicking, vybrnkávání přímo prsty. A po letech strávených s lubovou kytarou tentokrát využil masivní nástroj modelu telecaster. Typicky plný, „kulatý“ zvuk lubovek a pololubovek tudíž nahradil tenčí, ale průraznější a zvonivější sound. I když také lehce zaoblený jak zvolenými rejstříky, tak zmíněnou technikou hry.

Atmosféra nade vše

Při komponování pro album si Libor Šmoldas zvolil sice nikoliv původní, ale zato názornou a inspirativní koncepci. Jako předlohu nálad využil jednotlivé denní doby. Hudbou jich vykreslil hned jedenáct. Z čehož vyplývá, že ho zajímaly i jemné odstíny.

V tiché vybrnkávané repetici a v chvějivých tónech Crack Of Dawn jako kdybychom opravdu zahlédli na obzoru první paprsky rozbřesku. V optimistickém kuse Dayspring se probouzí energie… svižně swingující High Noon evokuje jasný svit pravého poledne… Teatime příjemné uvolnění po rušných chvilkách…

…a tak dál. Twilight se v konejšivém šírání překlopí v melancholický, pomalý motiv Nightfall. Příchod noci přináší zklidnění, ale nikoliv smutek či únavu. A v Dead Of Night jako kdyby zazníval ptačí koncert, přivolávající svítání. Je hezké jen tak „pozorovat“ celý denní cyklus ušima a ve zkratce.

Libor Šmoldas|foto:Ondřej Košík

Není třeba zdůrazňovat, že rytmika nemůže hrát jinak než mistrovsky. Stačí si poslechnout brilantně vystavěné a správně načasované sólo kontrabasu třeba v titulní skladbě Dusk a bubenickou citlivost napříč celou nahrávkou. O hráčských kvalitách Šmoldasových také bylo napsáno dost, ostatně bez nich by spolupráce s hráčskou elitou nefungovala.

Pochopitelně budí zvědavost, jak NYC Trio pojme dramaturgii koncertů. Jestli zachová náladový oblouk alba od úsvitu do rozbřesku následujícího dne, nebo raději překvapí nečekanými změnami atmosféry.

Všechny koncerty turné k albu Dusk představují výjimečné a dlouho odpírané setkání jak tria s publikem, tak samotné trojice muzikantů. Nicméně dva večery budou ještě speciálnější. Na ceremoniály křtu alba Dusk dojde 22. listopadu v pražském Divadle U hasičů v rámci koncertní řady Jazz Meets World, a pak znovu 24. listopadu v brněnském sále Cabaret des Péchés pod hlavičkou JazzFestBrno.