Sakobi se rozrostli o „pivo“ a „cihoky“

Nejprve je asi nutné vysvětlit pisatelův vtípek z titulku. Připomeňme. Když pánové Radek Zapadlo, Vilém Spilka a Martin Kleibl hledali název pro trio, spojili prostě první dvě hlásky názvů svých nástrojů: SAxofon, KOntrabas, BIcí. Takto mimoděk vznikla i „japonská“ stylizace, vtipně dotažená vizuální prezentací tria na fotografiích.

Nyní si můžeme dopřát stejný fórek, když se Sakobi rozhodli na druhém albu rozšířit sestavu o hosty. Na titulu San tak můžeme slyšet „pivo“, tedy piano Miroslava Hanáka či vokál Géraldine Schnyder. A také „cihoky“, neboli cimbál Michala Grombiříka, housle Jana Daleckého (Beránka) a rovnou dvě kytary. Na ty si přišli do studia zahrát Milan Kašuba a Josef Hanulík.

Hosty dávkují Sakobi postupně. Hned úvodní Spilkova skladba Bez Tomáše, vystavěná na moderním tanečním groovu, zazní v základním triovém obsazení. Aranžérsky plně a přesvědčivě, i v „konkurenci“ rozšířených sestav, znějí i další triové kusy Posaďme se a Jedeme do Židel. Jistě nikoliv náhodou vystavěné na hybných funkových rytmech, efektně vyplňujících prostor pod přehlednými, posluchačsky vstřícnými melodiemi saxofonu. Strolling prostě Sakobi jde.

Trio Sakobi a jejich hosté na albu San|foto:Gabriel Fragner

Je také logické, že se vyvíjí hra a sound „kontrabasového nováčka“ Spilky. Od „začátečnické“ vervy, sympatické syrovosti a okouzlení nově zvládnutým nástrojem na albu Banzai! (2024) směřuje k taktéž sympatické vytříbenosti groovů a sytosti i jemnosti tónů.

Ale je pravda, že pokud Sakobi chtěli nabídnout druhou deskou posluchačům opravdu výrazný posun (a sobě další inspiraci), představovalo pozvání hostů správnou cestu. Navíc setkání s dalšími přáteli je zábava, což je z nahrávky slyšet.

Čtěte také

Radek Zapadlo: Chceme hrát až do smrti

Na druhém místě seznamu skladeb tak zpestřuje sound vstup prvního hosta, kytaristy Josefa Hanulíka, jenž do studia přinesl baladu What Do We Seek. Že má pedagog a kytarista Vilém Spilka dobrý čich na nástrojové kolegy je jasné. Hanulík hraje decentně a s citem pro náladu. Za jemnou prací s rozloženými akordy a přehledností bychom mohli stopovat folkové zkušenosti, ale ono to není důležité. Vždy přece jde hlavně o vkus a letoru hudebníka.

Magická generační trojka

S koncepcí alba San, což, jak vysvětlují muzikanti, znamená v japonštině prostě „Tři“, si trio důkladně vyhrálo. Desku rozvrhlo na tři strany vinylového LP po třikrát třech písních. Ale hlavně uspořádalo setkání tří různých generací jazzmenů a sezvalo dvě trojice hostů. Jednu trojici z generace „mileniálů“ 90. let, a druhou, která patří právem mezi (nejen) brněnské jazzové legendy. Netřeba dodávat, že třetí generací „někde mezi“ jsou členové Sakobi.

Mladé, ale již dávno etablované hráče zastupují vedle Hanulíka původem švýcarská, v Brně usazená zpěvačka Géraldyne Schnyder, a nadžánrový cimbalista Michal Grombiřík, aktivní od folkloru po experimentující současnou artificiální hudbu (Cimbálová muzika Lália, Petr Bende, Contriology). Všichni tři rozšiřují Sakobi na sexteto v písni SleepWalker.

Čtěte také

Na pódiu i ve třídě. Milan Kašuba stále žije hudbou

Hudbu pomalého jazzového valčíčku SleepWalker napsal Grombiřík, ve verších se Schnyder vyznává: „Chtěla jsem napsat text o tom, jak si člověk uvědomí, že stárne. Nakonec v tom ale cítím víc snahu o útěk z tíživé reality, touhu po spojení s klidem přírody, nalezení komfortu v bezčasí noci, kde ve snech může člověk dát průchod všem svým strachům a emocím.“

Mládež exceluje i ve swingujícím, tradicionalisticky pojatém, ovšem zpěvačkou zkomponovaném, jako „zapomenutý standard“ působícím kuse Fool For You. Géraldyne si tu střihne i stylový scat a Vilém jedno ze svých učebnicových sól.

Legendy dostanou slovo v závěrečné trojici skladeb. Pokud ovšem slovo legenda evokuje něco usedlého, nenechme se zmást. Z nové úpravy skladby Konečně zase bezdveřová šalina Milana Kašuby vyzařuje tolik energie, jako kdyby autor a interpret neoslavil v dubnu 86. narozeniny, ale patřil do oné mladší generace.

Se stejným gustem hraje i pianista Miroslav Hanák, ještě o půl roku zkušenější než Milan Kašuba, ve vlastní skladbě Stará parta i baladě In A Sentimental Mood. Tento jediný standard na jinak autorském albu navíc zdobí tklivé housle Jana Daleckého (Beránka).

Pro album rozhodně platí rčení „do třetice všeho dobrého“.