Se standardy si pohrávám, jak se mi to hodí, vzkazuje Stuart McCallum
Britský kytarista, skladatel a producent, který má na kontě jak rozsáhlou sólovou diskografii, tak celou řadu spoluprací s formacemi The Cinematic Orchestra nebo Slowly Rolling Camera. To je Stuart McCallum. Převažuje u něj cit pro alternativní jazz a ambientní hudbu, od melancholického folku po experimenty s elektronikou. Do Česka se vrací 12. září, kdy zahraje jak v pražském Jazz Docku, tak na festivalu Cool v plotě. Poslechněte si jeho Jazz Profil výše.
Prvním významným bodem v kariéře Stuarta McCalluma bylo zapojení ve formaci The Cinematic Orchestra. Výsledkem byly tituly Ma Fleur, živák Live At The Royal Albert Hall nebo oceňovaný soundtrack k filmu The Crimson Wing v režii společnosti Walt Disney. „Bylo úžasné hrát v té kapele téměř deset let. Měli jsme skvělé koncerty, ale největší dopad na mě měla práce se zakladatelem The Cinematic Orchestra Jasonem Swinscoem a jeho přístup k hudbě,“ řekl před časem pro časopis UNI.
Vedle spolupráce s formací The Cinematic Orchestra si kytarista postupně začal budovat sólovou reputaci a z jeho rané tvorby stojí za poslech například skladby Raincycle a Time Waits z debutu Echo Architect z roku 2006 a Lost and Found nebo Climactic Organism z eponymní druhé desky z roku 2009.
Třetí a jedna z nejvýznamnějších, pojmenovaná Distilled, byla prvním titulem pro vydavatelství Naim, a má dosti svérázný koncept. Stuart vybral nejlepší pasáže ze svých dosavadních kompozic ve formě samplů. Ty se pokoušel dále rozepisovat a z těch nejpovedenějších nových nápadů opět vytvářel samply. Po několika fázích všechny nejlepší party vybral a doslova vydestiloval na desku.
„Motivací ke stabilní sólové tvorbě bylo stát se umělcem. Čerstvě jsem si koupil počítač a mnoho pro mě inspirativních špičkových umělců se věnuje tvorbě vlastních nahrávek a produkci. Hledal jsem vhodné nové výzvy a těmi se stalo naučit se produkovat, připravit přebal nebo také zaplatit umělce,“ inspirativně shrnuje počátky a rázně dodává: „Po práci na několika albech a sledování práce jiných jsem se naučil hodně korigovat, a ještě víc mazat.“
Hostující a vyhledávaný
Jeden z nejstabilnějších Stuartových parťáků, respektive ten asi nejdůležitější, je bubeník Richard Spavena. Na webu Českého rozhlasu Jazz máme i o něm hodinový speciál, a protože 24. července 2026 vydal novou desku, tak i aktuální vzpomínku na Stuarta: „V té době jsem začal pracovat s myšlenkou, že bych Stuarta zapojil do mých projektů. Jeho zvuk výborně zapadá do mého. Dokáže vytvářet fascinující nálady. Když se podívám do minulosti, tak když vznikala starší skladba Whole Other, bylo mi jasné, že spouštíme dlouhodobé autorské partnerství,“ říká Spaven a dodává: „Stuart je také klíčový v mé kapele naživo. Má vystoupení mohou zahrnovat všechno od frenetických momentů, přes jazzová sólování nebo hip hopové pasáže, až po atmosférické části. Náš projev je extrémně rozmanitý. Potřebujete někoho, kdo přijme zodpovědnost se na to adaptovat. V průběhu let se také stal mým blízkým přítelem. Je to absolutní gentleman, i přes jeho vtipný manchesterský akcent a horu kytarových pedálů a efektů před ním.“
Do kopců i polí
Formace, u které je McCallum doslova středobodem, je projekt The Breath fungující od roku 2016. Po fázi zahrnující několik členů navíc se vše ustálilo ve formě dua. „Začali jsme mít pocit, že bezprostřední spojení mezi námi dvěma s Ríoghnach se v širší sestavě ztrácí. Cítili jsme, že hrát v duu je tou nejlepší cestou,“ říká Stuart o The Breath, hrající hluboce emotivní folk inspirovaný tradiční hudbou.
12. září odpoledne na festivalu Cool v plotě v Písku a večer od 19:00 v pražském Jazz Docku se jistě můžete těšit na skladby z nejnovějšího EP A Quiet Gathering vydaném v dubnu 2026. Základním stavebním kamenem skladeb jsou jazzové standardy, které opět pojal po svém.
I díky velkému citu pro folk, se na EP objevila celá řada dechových nástrojů včetně několika fléten a píšťal, nebo také trumpeta. „Odstranil jsem kostru skladeb a doladil jejich náladu, včetně ladění podle sebe. Každá z nich má pro mě obrovský význam, a proto jsem k nim přistoupil s úctou, ale pohrával si s melodiemi tak, jak se to hodilo mně. Plus jsem si dal výzvu, jestli jsem schopen vše v Dolby Atmos natočit ve svém studiu. Podařilo se a dodělávky pak proběhly v Abbey Road a Real World Studios.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
