Sny Aarona Parkse slibují srozumitelnou jízdu v lichých rytmech

28. květen 2020

Americký pianista Aaron Parks vydal svoje první album The Promise v šestnácti letech. Dnes už mu (slovy klasika) není ani třicet pět a patří mezi nejpopulárnější světové jazzové pianisty. Novinkou The Dreams Of a Mechanical Man navazuje na album Little Big z roku 2018.

Nové album vytváří velmi konzistentní svět, hráčskými výkony i kompozičně. To může být pro posluchače výhodou i nevýhodou. Při méně soustředěném poslechu na nás hudba Parksova kvarteta může působit jednotvárně, zároveň se posluchač nedočká mnoha výrazných gest.

Při poslechu pozornějším zjistíme, že album je ve skutečnosti plné nuancí a nálad. A protože kapela hraje vkusně a nepřehrává, sóla klavíru (případně syntezátoru) a kytary více vyniknou.

Dreams Of a Mechanical Man mi místy připomínají Mehldauovo Largo  z roku 2002. Ale podoba je to vzdálená, Parksova kapela hraje současnou muziku a zvukový ideál nahrávky je rovněž aktuální. Aaron Parks se narodil v roce 1983, Mehldau byl zásadním vzorem pro jeho generaci. Parks ale „mluví“ svým jazykem, minimálně od alba Invisible Cinema

Swingu se nedočkáte

V tomto ohledu obsahují Dreams… prvky typické pro Parksovu tvorbu. Swingového doprovodu ve 4/4 taktu se posluchač nedočká, nicméně o úctě k tradici svědčí např. klavírní intro ke skladbě Solace.

Úvodní skladba Attention, Earthlings by se dala zapsat v jedenácti-osminovém taktu. Nicméně díky pravidelnému groovu a srozumitelné harmonii si „složitého“ rytmu všimneme jen ve chvíli, kdy si chceme s nahrávkou podupávat. Dá se říci, že právě srozumitelnost je hlavní výhodou celého alba. Díky zmíněné střídmosti doprovodu a melancholickému vyznění skladeb se album může dostat pod kůži i člověku, který neposlouchá hudbu analyticky. 

Aaron Parks je výrazným sólistou na klavír i na syntezátor a kytarista Greg Tuohey se mu vyrovná více než směle. V jeho hře je tu a tam slyšet vliv Kurta Rosenwinkela (mj. Parksova někdejšího kapelníka), některými zvukovými „výlety“ může jemně připomenout Roberta Frippa. Parksovi je dobrým partnerem ve funkčním doprovodu i ve vytváření „kosmických“ zvukových ploch (viz např. úvod k Is Anything Okay nebo skladbu - patrně spíše jam - Where Now). 

Rytmická sekce David Ginyard jr. (basa) a Tommy Crane (bicí) pracuje s doprovodem kreativně, ale nestrhává na sebe pozornost. Myslím, že zejména basová figura ve skladbě Friendo by se mohla stát novým standardem. „Hitový potenciál“ má rozhodně i titulní kompozice. Optimistické téma The Ongoing Pulse of Isness připomíná náladou skladby Pata Methenyho, možná dokonce Ralpha Townera. 

Album Dreams Of a Mechanical Man by se dalo s přimhouřením oka označit za fusion, ale to by mohlo být matoucí. Určitě ale můžeme říci, že hudebně i zvukově naplňuje význam sousloví moderní jazz. K nejednomu pozornému poslechu desku velmi rád doporučuji.

Aaron Parks - Little Big II - Dreams Of a Mechanical Man

Aaron Parks - piano, syntezátor, elektrické piano, celesta, vibrafon, zvonkohra

Greg Tuohey - elektrická kytara

David Ginyard, Jr. – baskytara

Tommy Crane - bicí nástroje

Chris Taylor a Chris Fishman – syntezátory ve skladbě Here

Label: Ropeadope Music, 2020

www.aaronparks.com

Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Zapomeňte na povinnou četbu. Babička potěší v každém věku.

Veronika Sedláčková, moderátorka ČRo Plus

Babička

Babička

Koupit

Nejslavnější klasické dílo spisovatelky Boženy Němcové. Geniální kniha, vše podstatné už zde bylo řečeno.