Štěpánka Balcarová se SOČRem sdílí Štěstí

3. leden 2023

Nelehká disciplína propojení jazzového comba se „symfoňákem“ dopadla na výbornou. Dokládá to i CD Štěstí se záznamem koncertu septeta Štěpánky Balcarové se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu.

Symfonická podoba části písní z cyklu Štěpánky Balcarové Life And Happiness of Julian Tuwim (2017) vznikla pro koncertní řadu Nové horizonty, v rámci které spolupracuje SOČR s autory a interprety z neartificiálních oblastí. Premiéra proběhla 10. února 2022 v pražském DOX+, stejného večera jako premiéra také vydařeného písňového cyklu Svou chvíli Martina Brunnera. Obě díla zastřešilo téma Jazz Poetry, spojení poesie a jazzu.

V souvislosti s koncertem se už po právu chválilo, že Štěpánka Balcarová zvládla objednávku partitury pro klasický orchestr s obdivuhodnou invencí. Podle Štěpánčiných slov se ovšem původně, na rozdíl od Brunnerova cyklu Svou chvíli, neuvažovalo o vydání „symfonické verze“ zhudebněných Tuwimových veršů na CD. Protože z pohledu vydavatele by repertoár dubloval obsah již publikovaného studiového alba, byť natočeného „jen“ v sedmičlenné jazzové sestavě. Snímek měl být k dispozici snad v podobě streamu. Což představovalo určité zklamání jistě nejen pro pisatele a mnohé posluchače, kteří výjimečný koncert zažili.

Nakonec se CD s profesionálně smíchaným záznamem přece jen realizovat podařilo. Naštěstí. Nahrávka totiž v žádném případě jen nezmnožuje materiál předlohy Life And Happiness of Julian Tuwim, ale dává skladbám novou dimenzi. Nejen symbiózou s orchestrem, protože tu nejde o pouhé doaranžování, ale doslova o dokomponování a rozšíření písní, ale už čistě interpretačním posunem jazzových interpretů se symfoniky za zády.

Nové barvy, nové významy

Přidáním symfonických barev jazzové (ostatně i rockové) sestavy obvykle spíš zkošatí a zkrotnou. Jenže ono tomu může být naopak. Například úvodní Czereśnie nabraly ještě větší drive, s bouřícím orchestrem brilantně řízeným „synkopujícím“ dirigentem Markem Ivanovićem, než původní střídmá verze.

Z nahrávky navíc díky mixáží vycizelovaným poměrům nástrojů a hlasu vynikne to, co mohlo zůstat při živém provedení v druhém plánu. V Třešních třeba pěvecké nasazení Małgorzaty Hutek. Ne, že by byl v sále DOX+ špatný zvuk a projev výtečné zpěvačky by se v orchestraci topil. Ale jaký odstín slyšíte naživo dominantně, to záleží třeba už na tom, kde sedíte. Vnímaný poměr se pak snadno liší od záměrů tvůrce.

Porovnání původního studiového alba a „symfonického“ živého titulu také potěší nápaditým rozvedením motivů a přidáním dalších pasáží, kde vynikne právě orchestr. Nadchne například lyrická úvodní část písně Życie. Do odlišné podoby propracovaných momentů a nových linek ale najdete na albu Štěstí mnoho.

Mix navíc podtrhuje, jak dobře se Štěpánce při psaní aranžmá podařilo prolnout sound orchestru a jazzové kapely, aniž by se různé zvukové ideály přetlačovaly. Nebo jak až nečekaně přirozeně se „vytemperoval“ timing symfoniků a jazzmenů. Kde by orchestrace rytmickou živelnost brzdila nebo doháněla, je prostě elegantní odbočka či paralela, jazzové improvizace mají volný prostor k rozletu. Orchestr je přitom napříč cyklem využit vyváženě. Zahraje si, nemusí zapírat společnou virtuozitu, souhru a dynamiku, není degradován na pouhou mlhu ploch v pozadí, na občasné koloratury či jen výztuže původních melodických linek.

Mezi studiovým Happiness a živým Štěstím logicky došlo i k vývoji pohledu členů jazzového septeta na interpretaci stále zažitějších kusů. A to i bez ohledu na tlak orchestru. Což ostatně ukazovaly už koncerty Štěpánky Balcarové a spol. po vydání alba Life And Happiness of Julian Tuwim, které umožnily jednotlivým hudebníkům s materiálem dál pracovat na pódiu. Markantní příklad? Hutek postupně pojala Życie ještě zajímavěji, nevšedněji, prožitěji, s větším ponorem do hlasových experimentů a nálad.

Vypíchnout bychom mohli i jednotlivé sólové vstupy. Samozřejmě Štěpánky Balcarové. Roberta Fischmanna, zvláště ty s průraznou pikolou. Jistotu Jaromíra Honzáka. Nikola Kołodziejczyk zase např. na počátku druhé poloviny rozmáchlé sedmnáctiminutové kompozice Wszystko nabídne působivý náladotvorný moment s preparovaným pianem, do kterého zlehka prolne delikátní bubenické mistrovství Grzegorze Masłowského. Později se v tom nejlepším „bodovém osvětlení“ předvede Marcel Bárta.

Ještě zásadnější je pak přispění Bártova basklarinetu, spolu s pokorným šepotem Małgorzaty Hutek, k podmanivé, kontemplativní náladě závěrečné skladby Chrystusie. Smyčce se tu postarají o pocit nekonečného prostoru mezi nebem a zemí.

Symfonická podoba Life And Happinness si zakonzervování pro domácí soustředěný poslech zasloužila už proto, že šance na reprízy díla v plném obsazení s orchestrem jsou minimální. Byla by škoda nechat mimořádný moment zapadnout pouze do blednoucích vzpomínek.

Štěpánka Balcarová / Symfonický orchestr Českého rozhlasu - Štěstí

 

Małgorzata Hutek – zpěv

Štěpánka Balcarová – trubka

Marcel Bárta – tenorový a sopránový saxofon, klarinet, basklarinet

Robert Fischmann – flétna, altová flétna, pikola

Nikola Kołodziejczyk - piano

Jaromír Honzák – kontrabas

Grzegorz Masłowski – bicí nástroje

Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Dirigent: Marko Ivanović

 

Label: Radioservis, 2022

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

klasika.jpg

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?