Steven Bernstein prozkoumává elektroniku i hranice tria

Trio ResoNation označuje Steven Bernstein jako „bezakordové“, rozumějme bez harmonických nástrojů. A vyloženě si užívá volný prostor nad rytmikou Scotta Colleyho a Nasheeta Waitse, kterou si vyhlídl, když ji jednou slyšel hrát s Andrewem Hillem.

Aby vystoupil z komfortní zóny a nabídl vedle nové sestavy ještě něco dalšího a odlišného, pro tentokrát Bernstein odložil svoji typickou a nezvyklou snižcovou (slide) trubku. Hraje na běžné nástroje s písty. I tak ale zní bernsteinovsky osobitě. Což si nijak neprotiřečí s přiznanými vzory, jejich vliv se podle trumpetisty projevil v jeho přístupu ke komponování v reálném čase: „Vyrostl jsem na poslechu průkopníků jako Don Cherry, Lester Bowie nebo Wadada Leo Smith,“ uvádí v tiskové zprávě.

„Free“ přístup ovšem neznamená nějak obtížnou stravitelnost pro posluchače s oblibou v přehlednějších formách. Například kompozici Pettiford nese vyloženě chytlavý groove. A v závěru alba ResoNation neváhal Bernstein uchopit známý bluesový standard ze 30. let Sitting On Top Of The World.

Americký trumpetista Steven Bernstein|foto:Andrew Blackstein

Vydat triové album ovšem Bernsteinovi nestačilo. Rozhodl se nahrávku podstrčit svému dlouholetému spolupracovníkovi, hiphopovému producentovi s jazzovými spády Scottymu Hardovi (vl. jm. Scott Harding, vedle Sexmob pracoval v jazzovém ranku třeba s Medeski, Martin & Wood), ať si s ní dělá (téměř) co chce. Vzniklo tak další album Ultra Resonance.

„Tohle jsem chtěl zkusit už několik dekád!“

„Dvojice alb jako ResoNation Trio a Ultra Resonance mě lákala už hodně dlouho. V roce 1981 jsem se nadchl pro album Garvey’s Ghost (z roku 1976, pozn. aut.) od Burning Speara. Vůbec jsem netušil, co to je, ale miloval jsem nový zvukový svět, který obklopoval moje uši. Až po letech jsem zjistil, že šlo o dub remix desky Marcus Garvey…“ vzpomíná Bernstein ve sleeve-note dvojalba na okouzlení ze svého prvního setkání s dub reggae.

Vytvořit remixové album dávno sice není nic nového, spíše jde o běžnou tvůrčí metodu, ovšem málokdo dokáže věc uchopit tak nápaditě. Autor „reinvence“ Scotty Hard je mistr svého oboru a ze zvukové materie tria akustických nástrojů dokázal vytvořit nejen úplně jinou, ale především mimořádně zajímavou hudbu.

Americký trumpetista Steven Bernstein|foto:Andrew Blackstein

Rozhodně se neomezil na tu a tam přidaný sampl, syntetickou mlhu nebo elektronický beat. Tu si vypůjčil kousek basové linky a vytvořil nový groove, onde přetransformoval melodickou linku. Předlohy bez zábran křížil. Stopy nástrojů důkladně proházel. Ve výsledku vznikly skladby vlastně nové, bez polopatické vazby na originály, byť z nich samozřejmě vycházejí, a také nově pojmenované.

Hard pro svoje „re-kompozice“ volil názvy v periodické soustavě prvků. Argon, Erbium, Chromium… Jeden track dokonce pojmenoval podle prvku, který věda nezná, zato o něm dobře vědí čtenáři komiksů a diváci jejich filmových zpracování: Vibranium. Což o lecčems svědčí. Minimálně o smyslu tvůrců pro humor.

S novým soundem vypomohl dodatečně i samotný Bernstein. Na různě laděné trubky vytvořil průběžné tóny a zvukomalby. Epizodně zahrál, pro něj poprvé v nahrávacím studiu, také na „syntezátor pro trumpetisty“ electronic valve instrument neboli EVI.

Hudba přitom skvěle funguje jak v původní „starosvětsky“ akustické podobě, tak v onom překladu do současného elektronického jazyka.

Sexmob slaví s Laurie Anderson

PS. Aby toho nebylo málo. S novou deskou přišla i Bernsteinova kapela Sexmob, slavící letos třicet let existence. Jde o koncertní nahrávku z turné Let X = X (zavítalo i do Prahy), kde Sexmob doprovázeli performerku a avantgardní umělkyni Laurie Anderson.

I tohle spojení se nadmíru vydařilo. Svérázné skladby a poetiku Laurie Anderson dokázali Sexmob akustickými nástroji vítaně oživit. Třeba znásobit napětí, jako ve výtečné verzi skladby Church Of Panic. Dokonale tak využili svoje zkušenosti s cover-verzemi.