Stivín jako průkopník selfie. Nová kniha odhaluje archiv jazzové osobnosti
Jiří Stivín je známý především jako mistr improvizace a hráč na všemožné druhy dechových nástrojů. Původně ovšem studoval na FAMU a už od 50. let minulého století fotografoval. Nová kniha Systém Stivín mapuje právě tuto méně známou tvář českého hudebníka a skladatele.
Publikace obsahuje na tři stovky snímků z rozsáhlého fotografického archivu, který hudebník budoval od 50. let. Kniha vydaná ve spolupráci s festivalem JazzFestBrno je obrazovou zprávou o Československu druhé poloviny dvacátého století.
„Fotografování jsem vždycky bral jako improvizaci, jako celý život. Nikdy jsem neměl nic předem naplánovanýho. Takže ten foťák jsem buď s sebou měl, nebo neměl,“ říká Jiří Stivín.
Tato slova vystihují přístup, který je pro Stivínovu tvorbu, ať už hudební, nebo fotografickou, typický. Spontánnost, hra a ochota nechat věcem volný průběh – to jsou pilíře jeho uměleckého projevu.
Poklad z 50 000 negativů
Editoři knihy, Jiří Pátek a Roman Franc, měli za úkol vybrat reprezentativní vzorek z více než 50 tisíc negativů. Roman Franc popisuje tento proces: „Zpracovat to během několika měsíců byl bláznivý nápad. Ale ten archiv si to zasloužil – je to poklad, který ukazuje Jiřího Stivína jako fotografa, jak ho většina lidí vůbec nezná.“
Pro jazzové příznivce je podstatné, že velkou část Stivínova fotografického archivu tvoří tematické celky dotýkající se hudby. Stivín měl možnost zachytit své kolegy a svět jazzu a populární hudby z bezprostřední blízkosti. „Pro nás jako diváky je přitom zajímavé, že Stivín byl člověkem uvnitř dění. To mu umožnilo zachytit aktéry vystoupení nejen jako suverény ovládající scénu, ale i v zákulisí,“ uvádí editor Jiří Pátek.
Kniha nabízí cenné svědectví o atmosféře šedesátých let, v nichž se rodila domácí populární kultura. Na černobílých snímcích se objevují portréty a momentky mladého Pavla Bobka, Karla Gotta, Yvonne Přenosilové, Evy Pilarové, Waldemara Matušky a jazzmanů z celého světa. Tyto fotografie ukazují hudebníky nejen na pódiu, ale i v zákulisí.
Kameramanský návyk
Jiří Stivín v šedesátých letech studoval kameru na pražské FAMU. Ačkoliv se nakonec rozhodl pro hudbu, návyk dívat se na svět hledáčkem aparátu mu zůstal. Jeho vedoucí pedagog Ján Šmok o něm tehdy prohlásil: „Zlé jazyky kameramanské zdůrazňují, že Jiří Stivín je výtečný muzikant. Podobné hlasy od muziky tvrdí, že by byl určitě výtečným kameramanem. Leč ani ty, ani ony nemají celou pravdu. Kdyby chtěl, mohl by být stejně výtečně obojím.“
Tento kameramanský základ se promítá i do rané Stivínovy fotografické tvorby. Jiří Pátek zdůrazňuje, že snímky z šedesátých let jsou disciplinované, s pevnou a promyšlenou kompozicí.
„Autor dobře ví, co je hlavní motiv, že méně bývá více a že krása neznamená automaticky fotogeničnost. Tyto znalosti a finesy získané na FAMU prostupují Stivínovým fotografováním dodnes. Ovšem s tím, že v okamžiku, kdy začal pracovat s modernější technikou, se jeho autorský rukopis uvolnil a snímky získaly na expresivnosti,“ vysvětluje Pátek.
Od Ginsberga po selfie
Kromě hudební scény zachytil Stivín i klíčové momenty československé historie a kultury. V knize nechybí snímek Allena Ginsberga při návštěvě Prahy, autentické fotografie z divadel malých forem, jako je Divadlo Na zábradlí nebo poetická vinárna Viola, a svědectví o prvních krocích Divadla Járy Cimrmana, jehož členem se Stivín na čas stal. Nejsilnějším mementem doby je pak snímek sovětského tanku drtícího 21. srpna 1968 v pražských ulicích tramvaj. „V průběhu desetiletí tak vytvořil zajímavou vizuální zprávu o stavu země, která nám umožňuje stát se ex post svědky událostí, u nichž jsme nebyli,“ říká editor Jiří Pátek.
Originální kapitolou Stivínova archivu jsou barevné selfie snímky s mnoha známými osobnostmi. Zatímco dnes jsou selfie symbolem digitální kultury, Stivín si z této disciplíny udělal vlastní výtvarný jazyk.
„Stivín si z této disciplíny ale udělal vlastní výtvarný jazyk – navíc s lehkou drzostí tvrdí, že ji vynalezl... Jeho selfie nejsou pózou. Jsou hrou. Stejně jako jeho hudba stojí na improvizaci, spontánnosti a na ochotě nechat věcem volný průběh. To, co v dnešním kontextu působí jako projev obecně sílícího narcismu, u něj funguje jako tvůrčí gesto,“ popisuje Pátek.
Knihu v grafické úpravě Milana Nedvěda v supervizi Romana France vydává Galerie a nakladatelství Stará pošta ve spolupráci s festivalem JazzFestBrno. Její křest proběhne 25. listopadu v brněnské Huse na provázku, v rámci koncertu Stivínovy kapely právě na JazzFestu Brno.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
