Szaturma o novém albu: Užíváme si proces hledání

Přiznám se, že jsem se o česko-slovenské kapele Szaturma (Szabó/Turcerová/Maceček) dozvěděl až ve chvíli, kdy mi v e-mailu přistál odkaz na jejich novou desku Phi. Čím častěji album poslouchám, tím víc jsem přesvědčen o tom, že kapela bude alespoň pro můj hudební svět letos velmi důležitá.

Pokud bych měl hudbu Szaturmy charakterizovat, musel bych sáhnout po škatulce moderní jazz a doplnit množství přívlastků. Zkusil jsem to z jiné strany a vyzpovídal třetinu kapely, saxofonistku Michaelu Turcerovou.

Michaelo, vedle vás kapelu tvoří kytarista Štefan Szabó a bubeník Petr Maceček. Štefan a Petr jsou studenty brněnské JAMU, vy studujete v Praze na HAMU. Má na kapelu univerzitní studium jazzu nějaký vliv?

Jednoznačně všechno, co se týká podrobného zkoumání hudby, nám při tvoření pomáhá. Ale myslím si, že vlastní ksicht jsme si našli na bitevním poli.

Na desce Phi najdeme množství poloh - od meditativních ploch a minimalistických prvků (Clona), lyrických pasáží (Vraj jar) až po nekompromisní nářez, ve kterém se setkává jazzová avantgarda s hardcore rytmikou (Heal A Few Men). Jaké jsou vlastně inspirační zdroje kapely?

Za pomyslný zlomový bod v mém vnímání hudby považuji třídenní session s Jimem Blackem na HAMU. To se v naší hudbě určitě odráží. V poslední době pro mě byla nejinspirativnější tvorba Anny Webber, Sama Harrise; potom koncerty Ambrose Akinmusireho, maraton Johna Zorna nebo nejnovější deska kytaristky Mary Halvorson. Ale Spotify my oznámilo, že jsem v roce 2019 strávila zhruba 8 hodin s albem Bleach od Nirvany, takže zdroje jsou nekonečné.

Do jaké míry je pro vás závazná původní podoba skladby? Je už ze zápisu jasné, jaké bude výsledné aranžmá?

Všichni jsme se učili skládat za pochodu a mezitím se ukázalo, že přístupy ke komponování máme různé. Nedá se říci, že by všechno fungovalo pro všechny strany hned od začátku, zkoušíme co nejvíce prodlužovat proces hledání.

Dříve se notový zápis plus/minus shodoval s provedením, ale během fungování v triu se nám představivost celkem rozkošatila, takže jeden z prototypů pětiminutové skladby má např. jeden 7/4 takt. Jiná skladba má napsané jen tři části, které se na sebe snažíme napasovat.

K další skladbě byla popsaná celá A-4ka ‒ tahle se pak nakonec úplně přestala hrát. K jiným skladbám existují barevně počmárané výkresy… Myslím, že když od kohokoliv přijde cokoliv inspirativního a my to dokážeme přetavit do zvuků, pak jsme nadšení.

Dokázali byste si představit vaše skladby v podání jiné kapely?

Myslím, že skladby, které hrajeme, se vědomě nebo nevědomě psaly pro nás samotné. Pár pokusů o interpretaci s jinými kapelami už bylo, ale to už byla jiná hudba…

Szaturma

Szaturma natáčela album Phi v Unhošti, ve studiu SONO. Údajně na doporučení známých, ale také protože studio je odtržené od městského prostředí. O zvuk desky se staral Milan Cimfe, kterému kapela uděluje údajných „10 z deseti bodů“. V neposlední řadě se trio při natáčení rozrostlo na kvarteto. Přizvaným čtvrtým členem nebyl nikdo jiný než saxofonista Luboš Soukup. Jak k tomu došlo?

Prvotní záměr byl, aby Luboš figuroval na desce jen jako „hudební producent“, aby s námi byl před, při a po nahrávání ‒ jako nestranný, s objektivním úsudkem, jakýsi katalyzátor celého procesu. Takový článek nám určitě chyběl a my věděli, že ho k desce potřebujeme. Protože znám Luboše jako jeho studentka, věděla jsem, že práce s ním bude skvělá. Ve studiu jej nezajímal jen zvuk, forma nebo sóla ‒ zabýval se spíš celkovým výkonem, dojmem z dané skladby. Také uměl říct, kdy si máme dát pauzu a jít na oběd. Dalším přínosem bylo, že jsme měli možnost zahrát si s ním v kvartetu ‒ což byl zážitek!

Jak si myslíte, že se Szaturma může do budoucna vyvíjet?

Dobrá otázka!