Talentovaný Tigran Hamasyan míří na brněnský Jazzfest
Jako batole měl sklon hrát si místo běžných dětských hraček s magnetofony či klavírem a už ve třech letech hledal způsoby, jak na klavír zahrát písničky Beatles, Louise Armstronga, Led Zeppelin, Deep Purple a Queen. Na Jazzfest Brno přijede vycházející pianistická hvězda Tigran Hamasyan.
Mimořádně talentovaný Armén Tigran Hamasyan se narodil v roce 1987 v arménském Gyumri a vyrůstal v umění přejícím prostředí hudební rodiny. Když mu bylo šestnáct let, rodina se přestěhovala do Los Angeles, aby svým dvěma dětem (Tigranova sestra je malířka a sochařka) nabídla lepší umělecké příležitosti. Tigran brzy vyhrál řadu klavírních soutěží, například hlavní cenu v Monkově soutěži a druhé místo na Mezinárodní jazzové soutěži Martiala Solala v Paříži v roce 2006.
Ve stejné době se Tigran dostal do kontaktu s jazzovými hudebníky z Los Angeles včetně Alphonso Johnsona a Alana Pasquy a začal hrát se saxofonistou Benem Wendelem a bubeníkem Natem Woodem, se kterými hraje dodnes. Jak už jsme psali dříve, účinkuje také výrazně na nejnovějším albu Larse Danielssona.
V rámci jarního evropského turné se Hamasyan představí 23. dubna v brněnském Besedním domě. Hrát bude především skladby ze svého sólového alba A Fable (2011). „Název alba mě napadl díky tomu, že všechny skladby vyprávějí nějaký příběh,“ říká Tigran, který v mezičase přesídlil do New Yorku, „myslím, že lidé mají bajky rádi, protože jsou jednoduché, ale hluboké.“ Pokud jde o nahrávání sólového alba po třech letech s kapelou, říká: „Spousta lidí mě slyšela hrát sólové koncerty a já jsem se chtěl v tomto kontextu také slyšet.“
V dubnovém vydání měsíčníku Harmonie najdete profilový rozhovor s tímto význačným umělcem, který pořídil Milan Tesař. Se svolením vydavatele publikujeme krátký úryvek:
Kdybych se vás zeptal na vaše první velké jazzové vzory, kdo by to byl?
Především Herbie Hancock pro mne představoval opravdu velkou inspiraci. Ale postupně jsem poznával řadu dalších hudebníků. Ke své vlastní tvorbě jsem se propracoval skrze skladby tří autorů: Georgije Gurdjieffa, Keitha Jarretta a Jana Garbarka. Vlastní hudbu jsem zkoušel skládat už někdy ve třinácti nebo čtrnácti letech. A když jsem uslyšel hudbu těchto tří skladatelů, uvědomil jsem si, že má velmi blízko k mému hudebnímu cítění. Tito tři autoři mě navedli na cestu, po níž jdu. A konkrétně Gurdjieff by pro mne zosobněním arménské hudební tradice. Kromě toho mě však velmi ovlivnila také arménská populární hudba.
V Brně to 23. dubna může vypadat asi takto:Předchozí album Red Hail (2008) jste natočil se svou kapelou Arrata Rebirth. Zajímavé je tím, že se na něm objevují metalové elektrické kytary vedle prvků jazzu a tradiční arménské hudby. Jak tento koncept vznikl?
Mám rád různé druhy hudby a rozhodně bych o své tvorbě nemluvil jako o čistém jazzu. Už jsme zmínili vliv arménské tradice na mé skladby, ale inspiruje mě také heavy metal, hiphop, drum’n’bass nebo tradiční indická hudba. Nerad to, co tvořím a hraju, zařazuji do nějakých škatulek. Písně, které jsem vybral na album Red Hail, nevznikaly jako jednotný celek. Ale uvědomil jsem si, že by se mi hodily na společné album, a jen jsem čekal, až se mi podaří dát kolem sebe dohromady vhodnou kapelu. Byla to vlastně moje první skutečná skupina. A i když jsem ty skladby měl už nějakou dobu v šuplíku, velmi rychle jsme je společně nacvičili a za pouhé tři dny nahráli.
Hrála při tak rychlé práci na albu nějakou roli improvizace, nebo jste měl všechno připravené předem včetně aranží?
Většinu jsem měl opravdu připravenou, protože při skládání používám postupy z vážné hudby. Všechno je dopředu napsané včetně například partu pro bicí nástroje. Na druhou stranu při nahrávání jednotliví muzikanti vždy dostanou prostor i k improvizaci. Výsledkem je tedy kombinace klasického skladatelského přístupu a svobody. Ještě musím dodat, že když už jsem znal složení kapely a skladby jsem pro ni aranžoval, myslel jsem na konkrétní muzikanty. Vím například, jakým způsobem hraje bubeník Nate Wood, a tak jsem bicí psal přímo pro něj.
Celý rozhovor s pianistou Tigranem Hamasyanem najdete v dubnovém čísle měsíčníku Harmonie.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.