Theo Croker vybalancoval bezstarostné snění s nočními můrami

Po krátké odbočce, „setkání s Milesem“ v Berlínské filharmonii, pokračuje Theo Croker v tom, čemu se věnoval na deskách BLK2LIFE/A Future Past (2021) a Love Quantum (2022). Tedy chytlavé fúzi jazzu s R&B, soulem a hiphopem. Navíc oživené přístupem řady hostů jako jsou producenti elektronické hudby D’LEAU a Natureboy Flako, DJ-ka MAAD, zpěvačka a hudebnice Malaya, zpěvačka a rapperka Estelle, rapper a bubeník Kassa Overal nebo zpěvák Tyreek McDole.

Album rámují Preludium 3 a Postludium 3, odkazy na Crokerův snivý instrumentální jazz. Pozornost ale logicky nejvíc poutají čtyři kompozice vystavěné s důrazem na vokály. Působivá neosoulová balada One Pillow, zapeklitě klopotným polyrytmickým předivem protkaný song 64 Joints, elektronická „latina“ Up Frequency (Higher) a poněkud banální diskotékový dupák High Vibrations.

Instrumentální kusy možná stojí ve druhém plánu, nicméně dva z nich lze považovat za perličky alba. Snivou a sférickou, „elektronicky jazzovou“, groovovou instrumentální náladovkou Light As Feather, ve které si vážně „lehce jako pírko“ zaimprovizoval saxofonista Gary Bartz. A zdá se, že čtyřiaosmdesátiletá legenda se cítila mezi o generace mladšími hudebníky výtečně.

Silnou atmosféru má také instrumentální balada Crystal Waterfalls, kde si Crokerova trubka opravdu přisvojila hlavní roli. Byť kapelník pochopitelně exceluje napříč deskou.

Čtěte také

Video: Sledujte, jak Theo Croker exceloval na ČRo Jazz Festu

Naopak na jednoduchém tanečním beatu vystavěný, melodicky prostinký a schematický kus We Still Wanna Dance je podle mě hluchým místem alba. Ale pro vnímavé návštěvníky tanečních klubů možná jde o jeden z vrcholů, záleží prostě na vkusu.

Deset dní za mixážním pultem

Celé album je intenzivně dobarveno elektronikou, smyčkami a zvukovými efekty. Nahrávka působí jako „pečlivě postupně vrstvená“ a „vystavěná na postrodukci“. Jenže právě to podle Crokera není pravda, deska se točila převážně impulzivně a naživo:

„Kapela je sehraná devadesátkou uskutečněných koncertů. Jakmile dostanu melodický nápad, zpracujeme ho velmi rychle. Bez přílišného přemýšlení. Nechtěl jsem nic přeprodukovat,“ prozradil Croker v rozhovoru pro DownBeat.

Theo Croker|foto:Jiří Šeda, Český rozhlas

Možná právě proto i přes uhlazený a vrstevnatý sound působí hudba stále ještě živelně. I když to o vycizelované postprodukci platí. Točilo se týden, ale míchalo rovných deset dní.

Pod loopy a zefektovaným soudem se ale naštěstí nedá přeslechnout instrumentální mistrovství. Nápadný příklad? Závěrečná miniautura Postludium 3: Všimněme si, jak pod vznosným sólem trubky a syntezátorovým podkresem čaruje Eric Wheeler s kontrabasem. Rozvolněně, předvádivě, ale ani na chvíli tak, aby se utrhl ze řetězu. Jeho basové přílivy a odlivy funkčně podporují gradaci motivu.

Vyváženost světla a temnoty

Přístupnost a odlehčenost hudby zdaleka neznamená, že všechny myšlenky vyjádřené na albu jsou pozitivní a příjemné. To by v dnešním světě vypadalo jako nepřirozený eskapismus. Croker se ovšem snažil optimismus a skepsi v hudbě vyvážit stejně, jako se o to snaží v životě.

„Sny mohou být nádherné, ale také temné, když vás pronásleduje noční můra. A obě tyto strany, světlá a temná, jsou ve všech skladbách obsaženy zároveň, v ten samý čas,“ vysvětlil Croker svoje tvůrčí záměry v povídání pro Jazz Times.

A pokračuje podrobněji: „Vaši démoni zůstanou vždy vašimi démony, nestanou se něčím jiným. Stejně jako vaši andělé. Žijí uvnitř vás v tandemu. Pro mě osobně to znamená pokukování po temné straně. Je to o vypořádání se s egem. Ne s tím egem, které vám našeptává, jak jste skvělí. Neposlouchám ho. Ale s tím druhým, které vám podsouvá, že něco nemůžete změnit, nedokážete udělat. Tohle ego brání v pokroku. Jde o to obejít ho, věřit si, poznat sama sebe, překonat se... Tohle jsem myslel oním Manifestem snu.“

Sympatický manifest. Možná bude album Dream Manifest pro některé posluchače „až příliš přímočaré“. Ale není špatné, vždyť snazší srozumitelnost a vstřícnost k širší posluchačské obci není chyba. A zaposloucháme-li se do vrstev aranžmá, je v nich víc než dost rafinovanosti a překvapení. Theo Croker manifestoval svoje sny přesvědčivě.